Tokyo 09-12-2010

Toto je série blogů, tak jak postupně vznikají z mé turistické pětidenní cesty do Tokya - ve dnech 10. - 17. prosince 2010. Dnes tedy část první "Před odjezdem".

I. "Cestovní horečka je slabé slovo".

Na fotce vpravo se na slunce na vlajce Japonska dívám dvakrát. Na tom prvním pohledu je mi 18 - právě jsem složil maturitu. To už bylo Japonsko mým několika letitým snem. Na té druhé se dívám a je mi 53, foceno letos v listopadu, a můj letitý sen - navštívit Japonsko se uskutečňuje.

S drobnou korekcí. Letím z časových důvodů pouze na 7 dní a rozhodl jsem se, že pouze do Tokya (psáno důsledně s "y" - anglickou gramatikou). Nechci ztrácet čas cestování po železnici apod. - chci si to zkrátka užít. I tak je reálných 5 dní na takové velkoměsto málo.

Jak jsem přišel na Japonsko a Tokyo?  Vděčím za to v prvé řadě dvěma knihám.

A vlastně to začalo ještě dřív, kdy v dávných dobách televizní novinář Karel Pech představoval s přítelkyní Šimako černobílým divákům barevnou japonskou kulturu. Dodnes mám ve svých nahrávkách na magnetofogu někde i znělku z toho pořadu "Tajemství země Nippon".

K mé vášni pro tuto zemi přispěla i lehce uvolněná mezinárodní situace přelomu 70. let, kdy jsme si mohli dopisovat ze zahraničí a výsledkem mého snažení bylo několik dopisových kamarádek z Japonska, z nichž ta jedna, Shizuka Ishikawa, to vydržela hodně dlouho... a protože z mé strany zřejmě nepadala nabídka, provdala se nakonec pravděpodobně přes sjednaný sňatek za japonského mládence a odstěhovali se do USA.

V té době jsem byl ještě jazykovně nadaný a  tak mi nečinilo potíže se začít trochu učit i japonsky... dodnes mi zbylo z té doby pár jednoduchých turistických slovníků a rychlokurzů.

Možná, že si některý z těch slovníků vezmu sebou. Pro jistotu.

Proč jsem se rozhodl jet do Japonska dnes? Umožnily mi to mé příležitostné herecké kreace, mimo jiné i jedna mezinárodní reklama - obrázek z ní vidíte zde.

A tak jsem si řekl, mimořádné výkony vyžadují mimořádnou odměnu a rozhodl se splnit si tento životní sen.

Kdo mne znáte, víte, že nedělám nic polovičatě, ale vše pečlivě plánuji a organizuji.

Po prvotním sběru informací jsem se rozhodl, že nepojedu cestovkou, ale zařídím si vše sám. Letenku (včetně pojištění) si objednat umím, hotel také... zvládl jsem i nákup "jenů".

A pokud se týká samotného Tokya - asi bych bylo zbytečné vám tu vypisovat nějaké tuny odkazů. Za všechny jen jediný - na Japonskou Národní Turistickou Organizaci. Podobné odkazy, české i zahraniční jsem studoval pochopitelně už dávno. I když na řešení bylo problémů dost a dost, tak plán toho, KAM se chci podívat, je v tom zařizování až to poslední.

Nejbližší rodina mne pochopitelně už dávno bombarduje nápady, co by chtěli přivézt - mám pocit, že nejlepší by bylo naložit do kufru celé Japonsko a pak jim dát vybrat. Mezi kuriozní objednávky patří dřeváky "geta", pochopitelně kimono "yukata", dále následuje výčet kosmetiky světových značek, trička, čepice... Naštěstí se mi podařilo zájemcům rozmluvit elektroniku, nejen kvůli odlišným parametrům, neboť v Tokyu jsou i obchody specializované na prodej do Evropy, ale i z důvodu obtížné reklamace, opravy a samozřejmě i z důvodu, že zas tak o mnoho levnější to tam není...

Kdo mne znáte, tak určitě víte, že na druhou stranu hodlám přivézt jako dárky nějaké poťouchlosti. Každopádně vybrané mužské členy rodiny hodlám podarovat elegantním japonským "fundoshi". Ke shlédnutí doporučuji toto video. Dámy jistě dostanou naopak ponožky ve sylu "jika-tabi".

Letím přes Vídeň. Nikoli prvně. Upřímně - moc se na transfer zrovna tady netěším. Z jediného důvodu. Bezpečnostní kontrola, která mi jinak vůbec nevadí, se zatím při mých dvou dosavadních transferech chovala vždy velmi arogantně.

A tak musím doufat, že

• 
  letadlo z Prahy nebude mít zpoždění
• 
  na přestupu nebude fronta
• 
  počasí nezasáhne do mých plánů svými vrtochy

V tuto chvíli jsou tedy kostky vrženy. Provedl jsem po internetu i poslední akci před nástupem do letadla a zařídil si a vytiskl "boarding pas".

Co mne čeká aktuálně v Tokyu?

Především si musím vyzvednout mobil. Ty naše podle dostupných zpráv Japonsku negungují z důvodu odlišných pracovních frekvencí. Možná, že ty informace jsou již zastaralé, každopádně jsem se rozhodl neponechat nic náhodě. Vybral jsem si společnost, u které už mám nejen objednaný pronájem mobilu, ale vím i své tamější telefonní číslo, které mi zaslali emailem.

Za další, přeprava z letiště do hotelu. Mohl jsem zvolit několik cest - vlakem, autobusovým speciálem a ještě asi dvěma jinými způsoby. Nakonec vyhrál ten autobus, protože k němu dávají v ceně celodenní jízdenku na metro, zatímco třeba vlak mne za stejnou sumu doveze jen do centra na hlavní nádraží a dál mi doporučili dojet to taxikem. Díval jsem se na mapu: pěšky by se to asi jen tak ujít nedalo.

A nakonec samozřejmě se ubytovat "nedaleko" centra, v hotelu Shoryukan. Přilétám v 8 ráno - u nás v té době bude teprve půlnoc. Check in na pokoj (vybral jsem si evropský typ pokoje, nikoli japonský) je ale až v 15 hodin. Nicméně mám domluveno, že si zavazadlo do té doby nechám na recepci. V hotelu je možno komunikovat s personálem anglicky, to mám ověřeno. V plánu mám pak využít hotelových lázní a aspoň se osprchovat a pak se vydat na svoji první prohlídku Tokya - s jedním známým, kterého znám náhodou z jeho turistické cesty do České republiky před dvěma roky, ale to je jiný příběh, a pokud se s oním známým setkám, pak vám tu onen příběh vylíčím, nebojte se.

Pravidla chatu iDnes dovolují 2 články denně. Nemohu slíbit, mám pocit, že díky dojmům budu rád, když umístím byť jen jeden. Každopádně - připravte se na to, že články budou bez háčků a čárek, tedy bez diakritiky. Japonské počítače asi češtinou zrovna vládnout nebudou - dost na tom, že budou mít vůbec latinku. Také zatím nevím, jak to bude s fotografiemi. V hotelové lobby je sice PC, ale bude možné přes USB stahovat fotografie?

Než se tu objeví první obrázky ode mne, tak si trochu prohlédněte Tokyo přes webkamery.

Co dodám závěrem?

Očekávám neočekávané a naopak. Že o Japonsku i Tokyu něco člověk ví, to ještě neznamená, že vše bude podle jeho představ. Naopak. A to je asi na celém cestovatelském dobrodružství vždy to nejlepší... proč jinak by člověk cestoval?