Tokyo 14-12-2010

15. 12. 2010 16:00:16
Toto je série blogů, tak jak postupně vznikají z mé turistické pětidenní cesty do Tokya - ve dnech 10. - 17. prosince 2010. Dnes tedy část 7.: "Kdo setri ma na tri...Ginzy."
Po nakupech na Ginze.
Po nakupech na Ginze.

Uvodem: Protoze pisi tyto casti blogu primo v Japonsku, presneji receno v Tokyu na hotelovem notebooku, musite ozelet hacky a carky. A za druhe, dusledne pouzivam anglickou pravopisnou verzi slova Tokyo, nikoli ceske Tokio - chcete-li znat duvod: jsem ted v Tokyu a psano blogu by se mi do toho ceskym prepisem jen pletlo.

Prvni cast vznikala jeste doma, nasledujici pred dvema dny primo v letadle, od casti treti uz datluji v hotelove lobby. Pise se mi hrozne. Jednak nejsem zvykly na titerne psani na notbooku a prsty mi neustale skakaji na jina pismenka a preklepy delam neustale, coz zdrzuje, jednak - reknu vam, jeste ze ovladam klavesove zkratky a jine triky. Jinak bych asi nenapsal ani radku. Anglickou klavesnici mi sice zapnuli, ale jinak veskera menu jsou v japonskem pismu (a je jedno jestli je to hiragana nebo katakana). Zurocuji tady bohate sve veskere PC zkusenosti, vcetne hledani souboru na disku, jen upravy obrazku on-line web editorem nic moc - je velmi jedoduchy, tak budte shovivavi.

Pisi tedy dal sve prave a nefalsovane zazitky z cestovani. Cili nejde o zadne nagejsleniny z dlouhodobych pobytu v cizine, ale o bezprostredni turisticke dojmy. Pochopitelne ryze subjektivni. Tak to take tak berte, vcetne nadmerne ukecanosti. Kdyby se vam to zdalo prilis dlouhe, dejte si pauzu a pak pokracujte. Pokud to nepomuze, omlouvam se. Krom toho, cloveka vzdy potesi, kdyz slysi o cizim nestesti...

Dnesni cast ma nazev...


Kdo setri ma na tri...Ginzy

Utery 14. prosince 2010

Konecne prestalo prset. Rozhoduji ze, se dnes se vratim k charmu Sensoji - pretocim videokamerou aspon zacatek, protoze s tim destem ty zabery byly k nekoukani. Dojizdim hladce na misto a zopakuji par uvodnich zaberu - jako remake. Zaroven tam dokoupim darek: jednu malickost v obchode s vonnymi tycinkami. Jsou tu na mne mili, vitaji mne jako stareho znameho a pridavaji mi opet jako darek par vonnych tycinek.

Protoze jsem vyrazil ale pozde, jde na mne hlad. Vracim se do bocni ulicky, kde jsem vcera jedl livance a objevuji bufatko s nudlemi. Obsluhujici pani se anglicky nejen domluvi dve-tri slova, ale polozi prede mne i anglicke menu - obrazku a dokonce i popisky. Nedelaji tady skoro nic jineho nez nudle a ja si vybiram stredni misku. Sedam si primo k pultu, kde se nudle delaji, takze mi nic neutece. A po chvili je stredni - na muj vkus obrovska - misa s nudlemi a horkym bujonem prede mnou.

Nudle.jpg

Ani nedojidam - je toho hodne a chutove mne to neohromilo natolik, abych se precpal. Jdu platit, v ruce papirek, ktery prede mne polozila vrchni cisnice, lze-li ji tak nazvat. Placeni maji chytre vymyslene. Vede mne k automatu, kam nasazim penize, stisknu tlacitko, kolik mam zaplatit a vypadne prislusne barevny zeton. Cisnice do styku s penezmi vubec neprijde; coz je evidentne mnohem hygienictejsi nez kdyby machala v miskach s nudlemi ruce od penez.

Pote se vydavam smer metro. Cestou mi Tokyo nabidne i svou jinou tvar - hned v te same ulicce se mihne bezdomovec, ktery sbira plechovky od limonad a kdovi co jeste; a take jina postranni ulicka neoplyva zrovna tim pozlatkem o 25m dal, kde se vse blyska chramem a trpytivym byznysem pro turisty. Sed a smutek.

Bezpozlatka.jpg

Mym hlavnim dnesnim cilem je - presny opak: Ginza. Kdy si cele misto prohlednu, uz chapu, proc z neho neni znamo prilis fotografii. Jednak je to misto velmi stesnane a hlavne: kam oko zamirii - je to sama reklama na predni svetove znacky nebo aspon obchodni domy. Navic jsou to krabice, jedna vedle druhe az na budovu s hodinami, ktera je pro zmenu atraktivni asi jako stare nadrazi. Ani ja ji nefotografuji, pouze klasicky pohled, ktery se mi vejde do fotoaparatu jen tak tak.

Ginza1.jpg

A potom, protoze i ja mam sve nakupni ukoly z domova, vyrazim do hlavniho obchodniho domu za nakupy. Ocitam se razem ve "velkem svete" ... ale protoze jsem uz z domova zoceleny, tak mne to nepritahuje ani neohromuje. Mam tu za ukol u predni kosmeticke firmy koupit jedno specialni osetrujici mydlo, ktere se v Evrope neprodava. Vic vam rikat nebudu. Cena srovnatelna s obdobnymi produkty u nas - cili ani ceny nejsou vyrazne vysoke. Proto neodolavam a kupuji zde jeste u jine znacky parfem jako vanocni darek. Prodavacka se mi pri odchodu hluboce klani v predklonu 90 stupnu, jako bych u ni nakoupil nejmin za sto tisic a ne "jen" parfem za dve tisicovky (ja vim, kdo si i ty muze dovolit "jan tak" utratit, ze jo).

Ginza2.jpg

Mohu to s klidem napsat, muj blog doma nectou, to vim jiste. Duvod? Je to moc pismenek :-) Ale vazne: pro osoby se zrakovou vadou je proste problem tak mala pismenka precist.

Foceni a nakupy mi zaberou dobre par hodin. Zabrousim jeste do obchodu s CD a DVD. Patram tady po mych dvou oblibenych japonskych tzv. j-pop kapelach: Arashi a W-inds. Co hledam, nemaji - Winds mela nove 12/12 vydat CD-DVD, ale v prodejne to nemaji; komunikace je pochopitelne obtizna. Skoda, mohl jsem usetrit za postovne do CR... takhle holt bude nasledovat osvedcena objednavka pres internet. Objevuji jeste jednu vec: v Japonsky vychazi na Blu Ray u nas doma oblibeny film "Sound Of Music". Protoze uz s tim nejake zkusenosti mam, tak vim, ze si musim overit, jak je to s regionem. Je to jak jsem predpokadal: film neni region free, ale ma kategorii A, coz nase prehravace neprehraji. My jsme v Evrope region B. Je to v haji, o dalsi vanocni prekvapeni mene. BD prehravac kvuli tomu tady kupovat pochopitelne nebudu...

Cas utekl a uz se blizi pata a zacina se stmivat. Svetla Ginzy se zacinaji rozsvecet a ja vyrazim za jeste jednim dnesnim cilem.

Ginza3.jpg

Tim cilem je znama Tokyo Tower - obdoba Effelovky a pro Cechy - Petrinske rozhledny. Nez dojedu na misto, je uz tma. Pro zmenu pekne zari jak vanocni svetla tak samotna vez. Nechavam se vyfotit pred zmensenou svitici maketou veze a pak uz naprosto bez fronty kupuji vstupenku na vyhlidku.

Nabizeji mi dve moznosti - ja bych rad na tu vyssi vyhlidku, ale varuji mne predtistenou cedulkou v anglictine, ze se musi dojit cast na schodech. To odmitam - i tak mne nohy boli az az. Spokojuji se s nizsi casti, kam mne bezpecne doveze rychlovytah.

TowerAja.jpg

Je na co se divat. Nocni Tokyo je uzasne. Jen je problem s focenim. Neustale se ve skle neco nebo nekdo odrazi - take osvetleni prostor kazi nezbytny obchudek se suvenyri. Prochazim jim a drzim se na uzde a presvedcuji se, ze jde o pouhe kramy na prach, ktere skonci buhvi kde. O predrazenych cenach nemluve. Tak se snazim fotit a filmovat jak se da, ale moc spokojeny s tim nejsem. To co nasledne vidite - je momentalni dosazene maximum.

Nocni.jpg

A lepsi to nebude. Muj cas v Tokyu se krati. Nemilosrdne. Zitra planuji jit na Roppongi Hills a take do tzv. Sakura chramu, kde travila nejaky cas skupina W-inds. Coz je moje zalezitost, pokud vam pripada, ze se na to prilis upinam. Proste jim fandim a jejich hudba mne dokaze nabit. A to je to nejdulezitejsi.

Dopotacim se do blizkosti meho hotelu: mam radost cestovani metrem uz zvladam bez problemu. Tekutiny doplnuji z automatu v metru i jinde, opacne je vypoustim podle potreby - na kazde stanici metra ci prestupu jedny vzdy jsou a jsou zdarma. Jinak bych se nedoplatil... S jidlem je to slabsi. Krome konzerv s horkou polevkou se me nakupy jidla omezily na caj a kavu v prasku, na pokoji je konev na horkou vodu. A k tomu par susenek, vecer k zakousnuti prijdou vhod.

Nemam dneska silu travit cas domlouvanim na sushi ci nudlich a mirim opet do fastfoodu. Tady opetovne potkavam divcinu z predvcerejska a rovnou ji rikam, ze chci nekoho "English speaking". Prichazi zjevne lokalni manazer fastfoodu, bez problemu se okamzite domluvime (ona divcina musi vynikat mimoradnou tuposti, protoze jde pouze o to domluvit sem ze chci velke menu) a ja konecne ziskavam vytouzenou cetku jako bonus. Prilis mne za to neodsuzujte. Jednak cetky miluju a spis byste mne meli obdivovat, nakupu kolika jsem uz odolal; jednak - takovyhle domecek u nas doma nikdo jen tak nema: tedy pokud mezitim u nas nevypukla obdobna kampan.

Domecek.jpg

Vecer pak travim "originalne" pri televizi. Koukam, na jakysi soutezni porad, spis mne bavi ale obcas vtipne reklamy uprostred a par si jich natocim na videokameru.

Nakonec unavene usinam. Ceka mne predposledni den v Tokyu.


P.S.: Skarohlidi a svetaci mi mohou namitnout: "No, no, aby ses z toho nepo..." Mate na jednu stranu nepokryte pravdu. Ale ja jsem o tomhle okamziku snil vic jak 35 let. A napred jsem si musel na nej poctive vydelat. Dokonce vlastnim telem - hranim v reklamach. Ze zamestnaneckych platu na takovehle radosti zivota clovek nedosahne a ne kazdy ma talent ci zaludek na podnikani. Ja nemam ani jedno. Overeno, provereno. Myslete si o tom, co chcete, ale ja to beru takto.


Autor: Martin Faltýn | středa 15.12.2010 16:00 | karma článku: 13.39 | přečteno: 1470x

Další články blogera

Martin Faltýn

Taky jde na vás jaro?

Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.

22.3.2024 v 9:59 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 206 | Diskuse

Martin Faltýn

Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly

Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!

18.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 28.03 | Přečteno: 3851 | Diskuse

Martin Faltýn

"Chci" nerovná se "Mám právo"

Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.

15.3.2024 v 10:08 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 482 | Diskuse

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 13

Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.

15.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 266 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 482 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 233 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 1302 Celková karma 14.95 Průměrná čtenost 1156

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...