Tokyo 15-12-2010

Toto je série blogů, tak jak postupně vznikají z mé turistické pětidenní cesty do Tokya - ve dnech 10. - 17. prosince 2010. Dnes tedy část 8.: "Od chramu ke chramu."

Uvodem: Protoze pisi tyto casti blogu primo v Japonsku, presneji receno v Tokyu na hotelovem notebooku, musite ozelet hacky a carky. A za druhe, dusledne pouzivam anglickou pravopisnou verzi slova Tokyo, nikoli ceske Tokio - chcete-li znat duvod: jsem ted v Tokyu a psano blogu by se mi do toho ceskym prepisem jen pletlo.

Prvni cast vznikala jeste doma, nasledujici pred dvema dny primo v letadle, od casti treti uz datluji v hotelove lobby. Pise se mi hrozne. Jednak nejsem zvykly na titerne psani na notebooku a prsty mi neustale skakaji na jina pismenka a preklepy delam neustale, coz zdrzuje, jednak - reknu vam, jeste ze ovladam klavesove zkratky a jine triky. Jinak bych asi nenapsal ani radku. Anglickou klavesnici mi sice zapnuli, ale jinak veskera menu jsou v japonskem pismu (a je jedno jestli je to hiragana nebo katakana). Zurocuji tady bohate sve veskere PC zkusenosti, vcetne hledani souboru na disku, jen upravy obrazku on-line web editorem nic moc - je velmi jedoduchy, tak budte shovivavi.

Pisi tedy dal sve prave a nefalsovane zazitky z cestovani. Cili nejde o zadne nagejsleniny z dlouhodobych pobytu v cizine, ale o bezprostredni turisticke dojmy. Pochopitelne ryze subjektivni. Tak to take tak berte, vcetne nadmerne ukecanosti. Kdyby se vam to zdalo prilis dlouhe, dejte si pauzu a pak pokracujte. Pokud to nepomuze, omlouvam se. Krom toho, cloveka vzdy potesi, kdyz slysi o cizim nestesti...

Dnesni cast ma nazev...

Od chramu ke chramu

Streda 15. prosince 2010 

Dnes od rana opet sviti slunce! Takze cinim strategicke rozhodnuti: chram Sensoji se musi pretocit za slunecna! Jestli nic, tak tenhle fenomen si to zaslouzi.

Rano pri probuzeni zjistuji, ze jsem vcerejsi chozeni po meste, jak jinak, opet prehnal: boli mne cele telo. A co hur, picha mne sval pod pravou lopatkou: zrejme se mi zacina obnovovat zanet svalu, ktery jsem tam mel. No nazdar!  Jestli to tak bude pokracovat tak nez se dostanu ke specialnim praskum  ulozenym doma v supliku, proskucim cestu letadlem domu bolesti...

Pri snidani si zkousim novy figl uzivani hulek, ktery jsem odkoukal uz posledne od meho japonskeho znameho. A sice jak rozdelit kousek salatu na mensi kousky nebo tak pripadne roztrhnout vajecny svitek. Hulky se museji mirne zapichnout a pak rychle kratince rozevrit. Rikam kratince. Nechcete preci lovit zbytek jidla po stole nebo dokonce u sousedniho stolu. Moc spokojeny sam se sebou nejsem: roztrhnuti se mi sice dari, ale stale jeste to neni zcela na tom miste, ktere bych si pral ja a ne fyzikalni zakony. :-) Prehybovani napr. listu salatu, aby se prelozi v puli a vsesel se mi do ust - tebto figl mi jde o mnoho lip.

Dneska ovsem resim dalsi hadanku: jak se ji volske oko hulkami?

Uprimne receno, nikoho jsem takto upravene vejce jist nevidel a tak jsem to vyresit po svem. Napatlal jsem do zloutku ryzi a postupne to vyzobal a ani se nezamatlal. O neco originalneji resim konzumali cilku: roztrhovani hulkami mi fakt moc jeste nejde a tak si prilozim talirek k ustum a proste pretahnu kousek pres okraj a uhryznu. Po teto pricedure uz chapu, proc si Japonci jeden druheho pri jidle moc nevsimaji. Ono hulkami se da jist snad vsechno, ale s estetikou a nekdy i cistotnosti se to onekdy moc nepotkava (nepocitaje levnou dostupnost dreva). Takze je lepe se na jine nedivat a nepripominat jim pohledem, ze ji ten druhy jako cunik... (hahaha).

Slunicko v chramu Sensoji sviti krasne. Pro zmenu az moc. Je brzy rano, kratce pred desatou, slunce je jeste nizko nad obzorem a rudiz je velmi ostre. Pro obraz videokamery i fotoaparatu to vytvari prilis velky kontrast svetla a stinu. Nevim zda neni horsi kdyz je zatazeno. Pravy filmar, tedy specialne kameraman, je vlastne s prirodnim svetlem nespokojeny vecne. Nejlepsi slunecni svetlo je ve filmovem atelieru. Tam si muze kameraman nastavit vsechno sam... ani moc ani malo.

Pri nataceni se mi postesti se v hlubinach chramu nachomytnout zrovna v okamziku modliteb. Zapinam kameru, abych si nahral tenhle unikatni zvuk - bude idelanim zvukoveym doplnkem. "Filmuji" ovsem s nasazenou krytkou, ne tak ze bych se odvazil zvednout objektiv a fimovat obraz. Ve vetsine takovych pripadu to znamena vetsinou nemilosrdny zasah nekoho z mistnich. Jedinec je pri nejmensim taktne upozornen, ze se natacet a fotit nesmi.

Chram Sensoji natocim uz v podstate rutinne "hopem". Za slabou hodinku jsem s tim hotov a vyrazim do dalsiho chramu - tentokrat uplne maleho, jen s lokalnim vyznamem. Sakura temple se nachazi na okraji distriktu Tokya a ja si zkousim kombinovany typ cestovani: metrem a primestkym vlakem. Rozdil clovek moc nepozna.

Vystupuji z vlaku a jako bych najednou nebyl v Tokiu. Po vsech tech vyskovych budovach mne tu ceka nezvykly kontrast. Posudte sami.

Pokud se tyka chramu Sakura; v metru ukazuji dozorcimu mapku - ten mne bez problemu posila - je to par set metru od vystupu se stanice. Nachazim to opravdu bez problemu a kdo jste cestli muj vcerejsi blog, vite, proc ze tam jdu.

Chram klidu to zrovna v tuto chvili neni. Hned vedle je neco jako materska skolka a zrovna je cas kdy si rodice odvadeji deti domu. Rev radicich decek se od tech nasich mc nelisi - jen ty japonske jsou jeste o neco rozdovadenejsim, rekl bych. Nikdo je prilis nepacifikuje ve chvili volna.

Porizuji par fotek chramu a pak jeste prosim pani, ktera vychazi z chramu zda by mne nevyfotila.  Ujima se toho, sundava z tuky nekolik kabelek a dava je sve spolecnici a ja si rikam, ze jsem pekny neomalenec, kdyz jsem si nevsiml, ze ma oblozene ruce taskami. Fotka ale dopadne dobre a ja se vydavam do hlubin chramoveho minikomplexu.

Tady ve finale dochazi k "povedene" historce me nepovedene navstevy chramu. Zkousim proste vejit dovnitr. Venuji do pripravene truhy preislusny obolus a pak mahlizim do "verejnych" chramovych prostor. (Ja vim, drzost prvni tridy.) Zouvam si pro jistotu boty... rozeviram dvere a nahlizim. Bambusove rozkladaci stolicky, na zemi rakosove rohoze, prijemne mirne pritmi... nehlede na sousedni skolku: idealni prostory a klid na meditace.

Samozrejme moje duchovni komplementace netrva dlouho. Objevuje se mlada "knezka" (?) a taktne mne vypoklonkuje z prostor ven. Snazim se s ni domluvit, ale meditace na tema "konverzacni lekce anglictiny" pochopitelne nevedou, takze si nerozumime.

Snazim se pouzit jmena clenu i nazev skupiny W-inds, ale ani to ji nic nerika. Mavnutim proutku se zjevuje senior-knezka. Take ona na mne nechapave zira - vubec netusi o co jde. Snazi se mi naopak rici, ze stanice vlaku je tamtim smerem. Je to elegannti vyhazov. Ted DELAM pro zmenu nechapaveho ja a opakuji jmena... ani tady nic nezabere.

Je ma naznaceno, ze mam ustoupit uplne stranou. Aby ne. Prisla totiz pani, ktera si preje v modlitbe vyslovit sve prani. Ustupuji zcela stranou. Penize cinknou do truhly, pani zatahne za mohutny provazec a kratince rozezni rolnickove zvonce. Pak sepne ruce.

Chvili vsichni mlcime, Pani poodejde a ja chvili jeste ziram na knezky a rozmyslim, zda mi stoji za to se s nima dal domlouvat. Nestoji mi to za to; nehodlam jim ani ukazovat svoji buddhistickou malu - nemyslim, ze by o to staly, tim mene toho byly v mych ocich hodny. Nehodlam jim rozkryvat intimni zakouti sve duse. Sve "nirvany" jsem v tomto pripade dosahl a vic mi iny dve stejne nabidnout nemohou. Ledaze by odnekud zezadu privolaly cleny skupiny W-inds, ale ony zjevne netusi oc jde a zazraky se nedeji.

Vypoklonkuji se se slovy "Arigato, sajonara" - cimz je evidentne moc nenadchnu a ja se ponekud zamerne neslusne otacim k nim zady a odchazim, davaje jim po evropsku najevo, ze na ne kaslu. Maji co si zaslouzily a ja take.

Projde se predmestim a pak zpatky do rusneho Tokia.

Tady se pri prestupu na metro, na konecne primestskeho vlaku trochu ztratim. Znaceni tu neni zrovna nejlepsi. Dostane se mi za odmenu zazitku na predstupnim miste zvanem Shibuya. Tady je jednak namesti, jednak hvezdicovity prechod znany svoji frekventovanosti a setrkavanim se davu proti sobe. Idealne to filmuji, jdu kvuli tomu i do obchodniho domus kavarnou v patre a je to "zazitek". Prilis to ale nefotim. Podari se mi tu ulovit jen obrazek nestastneho cizince a pak tedy foto "v hlucicim davu". Vic nafoceno nemam, mam jen dve ruce.

Konecne se mi podari se vymotat a ja jdu na dnes posledni misto; Roppongi Hills a mistni mrakodrap s vyskovym rozhledem na mesto. I tady uspesne zabloudim - v tomto "turistickem chramu". Obejdu budovu dokola... sice tim natrefim na vanocni trh, ale na vstup ke vstupenkam a vytahum ne.

Nakonec  zeptat na informacich. Ukazuje se, ze prehrsle dojmu mi vymazala z pameti, ze k pokladnam se jde pres maly tunylek primo naproti informacim, kdy mne mini vytah vyvezed do tretiho patra. Tam tedy kupuji vstupenku a pak hura na horu.

No, hura... silene mne opet boli nohy a bolest pod lopatkou take nic moc. Projdu se kolem dokola, nafotim a nafilmuji co mne zajima a nakonec usedam v mistni kavarne a davam si zmrzlinu. Tenhle maly ani ne 100 ml kelimek mne vyjde na 120 korun. No ale co: jsem na dovolene a to se takove veci jednou za cas smi.

Pak vyrazim zpatky do hotelu a tesim se, ze si dam sendvic v panini minikavarne jako predevcirem. Jeji oteviraci doba je por mne zahadou. Ackoliv jeste neni sedm, uz maji zavreno. Nemam ale naladu se uz nekam mlatit za jidlem a tak si davam ze zasob kavu a kolac, ktery jsem posledne nesnedl. Stejne jsem tak unaveny, ze nemam velky hlad.

Trochu se prospim, probouzim se kolem desate a hura dolu do lobby napsat dalsi blog. Ten predvcerejsi.

A v tuto chvili rano dopisuji sve vcerejsi zazitky a vyrazim do Disneylandu... tak mi drzte palce!

P.S.: Skarohlidi a svetaci mi mohou namitnout: "No, no, aby ses z toho nepo..." Mate na jednu stranu nepokryte pravdu. Ale ja jsem o tomhle okamziku snil vic jak 35 let. A napred jsem si musel na nej poctive vydelat. Dokonce vlastnim telem - hranim v reklamach. Ze zamestnaneckych platu na takovehle radosti zivota clovek nedosahne a ne kazdy ma talent ci zaludek na podnikani. Ja nemam ani jedno. Overeno, provereno. Myslete si o tom, co chcete, ale ja to beru takto.