Reminiscence (na román, na talent a a snad i trochu víc)

19. 02. 2012 0:01:11
Stál a zamyšleně se díval do zrcadla. Nepočítal vrásky. Jen suše konstatoval, že román, který dočetl, je neuvěřitelná sračka. A že klidně může napsat stejně "hodnotný" nebo aspoň povídku pro blog.

Právě ten román dočetl. Po druhé. Po prvé se na něj s nadšením vrhl, když vyšel jako očekávaná novinka renomovaně strmě vzhůru po tvůrčí dráze talentovaného autora. Když dočetl, nechápal. Nechápal, co se to s autorem stalo. Kde je jeho talent? Kde je jeho tvůrčí rozhled, fabulační fantazie? To, co dočetl, byl nepodařený kaleidoskop nepochopitelně rezignovavší na jakýkoli myšlenkový příběh.

Teď stál před zrcadlem a uvědomoval si, že se tehdy před patnácti lety nemýlil. Ten román byl sračka. Dokonce podle něj byl natočen film. Stejně špatný, ne-li ještě horší než román, protože byl natočen amatérskými postupy. Prosím vás, který idiot umístí malé, vybledlé titulky do obrovské modře vybledlé kalné vody moře? Tabulky pro barvoslepé - hadr. Herecké výkony? Zoufalost. I ty renomované herečky hrály špatně, natožpak neherci. Holt režisér jaksi nebyl ani Forman ani Papoušek. Školní příklad, jak nenatočit i těch pár vtipných momentů, které román obsahoval. Co ale vlastně obsahoval...?

Zkoumal se před zrcadlem - ne svoje fyzično, ale pocity. Dávno přestal úspěšným kolegům a nebo i jiným tůvrcům závidět. Přesněji řečeno, nikdy jim zeáviděl. Tenhle pocit si prostě dávno zakázal. Snažil se naopak přát úspěšným úspěch, bohatým peníze a mladým mladí a talent.

Vždycky jej podporoval. Když jednou při filmování natrefil na šikovného talentovaného kluka, který si přivydělával jako osvětlovač a chtěl se dostat na kameru na FAMU, úplně spontánně se s ním dal do řeči a během let se z toho vyvinulo kamarádství. Kluk měl bezesporu talent a "moudra", která do něj postupně nalil, z něj doslova udělal jednoho z neerudovanějších talentů. Dokonce si v pár jeho školních snímcích zahrál a těšilo jej pozorovat vznikající talent. Nechtěně vnímal i jeho zánik.

Kdy a jak zanikají talenty?


Kdy a proč zanikl onen spisovatelův talent? Přestože žije a píše dál, úspěšně komerčně vydává jeden román za druhým, ztratil odvahu jeho knížky číst. Rezignace na tvůrčí rozlet byla tak očividná, že věděl, že se spisovatel nedokáže vrátit.

I onen mladý budoucí kameraman se nevrátil. Podlehl stupňující se neléčené maniodepresi a jednoho dne se prostě oběsil.

On chodíval pak občas (hrát) do malého divadélka kolem okna kameramanova pokoje, kde naposledy byl. A pokoušel si představit jeho bezvládné tělo, visící tam u té lampy, pokleslá hlava, povislé ruce i džíny... Zbyla mu po něm talentovaná foto vizitka a fotografie Ivany Chýlkové a la Marylin Monroe. Vyškemral ji na něm, protože se mu obě dvě líbily a líbilo se mu, jak je to i nafocené. Ten talent se nedal zahubit. Ten mohl jedině umřít se svým tvůrcem. I umřel.

Co by byl onen mladý kameraman dělal dnes? Točil by skvělé filmy nebo by rezignoval a vydělával si úspěšně na chleba, jako onen spisovatel? - přemýšlel.

"A co já?" zeptal se přitom pohledu do zrcadla.

Už když bezpečně věděl, že se jeho tvůrčí kariéra zhroutila se zhroucením starého systému, zakázal si brečet. A dal si do vínku i pro roky příští jedno krédo: živit se čestně a poctivě. Osud mu k tomu naštěstí dopomohl. Ani dnes si nemohl stěžovat.

Nevadily mu ani padesátnické kruhy pod očima, řídká skoropleš... Měl solidní zaměstnání a nemusel závidět. Naopak si mohl říkat s Adinou Mandlovou "Dneska už se tomu směju". Mohl klidně z pozvdáli pozorovat ty honiče kariéry, snažící se zoufale urvat nějaký ten hladový kšeft; mohl klidně pozorovat to rádoby profesionální hemžení, a nebo naopak zoufalou snahu pár starých profesionálů udržet řemeslo a sebe v tom profesním marastu.

Sám si nic dokazovat nemusel. Osmnáct repríz jediné televizní inscenace, kterou natočil, hovořilo za vše.

Vzpomněl si zlatá slova jednoho kameramana, se kterým točil filmový debut: "Snaž se dělat tak, aby když se za sebou ohlídneš, co jsi udělal, aby tam nebylo nasráno!" Onen kameraman daleko pro dobré slovo nechodil.

Teď tedy stál, zpytoval se v zrcadle a hlavou mu spíše táhl právě znovu dočtený román. Snažil se především pochopit téměř nepochopitelné. Kdeže je v tom románu hlavní chyba?

A nekřiví onomu úspěšnému autorovi? Třeba dnes píše líp a znovu se našel..?

Vypravil se na krátkou procházku do nákupního centra. Jen tak. Jiní chodí do přírody, on - sám, nechtěje riskovat setkání s bezdomovci a jinými živly - chodí raději tam. Když už vás mají přepadnout a okrást, ať je to aspoň v příjemném prostředí.

Jakkoli v tomhle centru daným směrem nikdy nechodil, tentokrát provedl odbočku do boční chodby a ejhle! Na opačném konci bylo velké, rozmáchlé knihkupectví.

Protrpěl se regály s novinkami snad ještě z minulého roku, útrpně se zasmál nad naprostou absencí veselosti v poličce označené "HUMOR" - snad jedině ten zapomenutý výtisk recyklovaných povídek Šimka a Grossmana měl něco opravdu společného s humorem.

Zkoumavě přelétl regál historickými romány a přímo naproti byl regál s nejcennějšími výplody lidského ducha demokracie: současná česká literatura. Podle abecedy. Tím pádem tituly renomovaného českého autora byly až někde dole. I onen román zde byl, v dalším úspěšném vydání - bůhvíproč cele v červeném obalu, jak dějiny KSČ. Originál byl bleděnkavě zelený. Ale byly tam i nové autorovy romány. Namátkou otevřel jeden, jehož titul neznal.

Smutek se mu rozprostřel na duši. Nezadal si o nic víc se smutkem, když se dozvěděl tu smutnou zprávu o mladém kameramanském talentu. Mladý talentovaný spisovatel neurazil od vydání oné knihy k oné nové ani milimetr. Byl svým způsobem také stále mrtvý.

Přesto to bylo obdivuhodné. Takhle úspěšně se prodávat už hezkých pár desítek let.

Magistr bezobsažnosti.

Kaleidoskop o ničem.

A ta filmová adaptace navíc vykleštila i sebemenší problematická místa a celé dva motivy. A přidala si jeden méně konfliktní. Konformismus na entou. Ale to je fakt jedno. Co se na tom dalo ještě zkazit.

Co všechno způsobí jeden pohled do zrcadla v 8 ráno, než člověk dopíše blog v půl dvanácté večer? :-)

Autor: Martin Faltýn | neděle 19.2.2012 0:01 | karma článku: 8.51 | přečteno: 761x

Další články blogera

Martin Faltýn

Taky jde na vás jaro?

Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.

22.3.2024 v 9:59 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 206 | Diskuse

Martin Faltýn

Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly

Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!

18.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 28.03 | Přečteno: 3852 | Diskuse

Martin Faltýn

"Chci" nerovná se "Mám právo"

Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.

15.3.2024 v 10:08 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 482 | Diskuse

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 13

Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.

15.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 266 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 24.72 | Přečteno: 422 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 298 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 518 | Diskuse
Počet článků 1302 Celková karma 14.95 Průměrná čtenost 1156

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...