40 let od Základní školy aneb to snad byl Apríl!
"Tak milé děti, půjdeme se fotografovat," říká učitelka dětem ve škole. "Budete mít hezkou památku. Až se po letech podíváte na ty fotografie, tak si řeknete - jé, to je Mařenka a ta je nyní dámskou krejčovou, tady je František a ten je teď inženýrem, tohleto je Pepíček a ten je dnes zedníkem..."
Načež se ozve ze zadu Pepíček: "A tohleto je naše pani učitelka a ta už je dávno mrtvá."
No, tak takhle doslova, jako v té anekdotě, to u nás neprobíhalo, ale chvílema to do toho nemělo daleko. Celých 40 let od skončení Základní devítileté školy! A nám je tedy nějakých těch pětapadesát.
Pane Bože, kdo by si to byl pomyslel! To to uteklo!
Prožívali jsme asi podvědomě všichni stejný šok! Především z toho, co že to vyrostlo z těch roztomilých chlapců a dívek, capartů, jejichž podoby na naskenovaném školním foto svolávající spolužák svědomitě zamalovával zeleným fixem. Tedy zelenou dostali ti, co přišli... a nebylo to asi daleko od pravdy, když se člověk podíval. Při pohledu na ty fotky bledl do zelena snad skoro každý, když si uvědomil, že 40 let je fuč a co se to s námi stalo?
Z dívek se za těch 40 let staly paničky a z kluků chlapíci v nejlepších letech; někdo si udržel eleganci, někdo přišel "normální" a pár i takových, které semlel život. Děvčata se prezentovaly slušivými přelivy, módními účesy i obyčejnými vrabčími hnízdy"... pánové to měli až na pár výjimek (přesněji čtyři) nalinkováno jednoznačné: vlasy se za těch 40 let povětšinou někam vytratily. U těch zbývajících vlasáčů pak převládal bílý "melír", který jim pořídil kadeřník život.
Postava? Jejda, jejda... ale asi jsme třída jako celek většinou sportovali, protože nás pupkatých tatíků (v což počítám i sebe) bylo jen pár, stejně tak jako mamin, které důsledně odmítají slovo dieta a byla radost pohledět, jak se dotyčné i dotyční pustili do vybrané a chutné krmě.
Což můžete vzít jako dobrou radu pro podobná setkání: v restauraci, kde se sejdete, musejí dobře vařit! A neméně dobře čepovat! Alkoholické i jiné nápoje spolehlivě rozředí atmosféru, stejně tak jako včasný přísun chutně upravených uhlohydrátů, sacharidů a tuků.
Samozřejmě, že dojde na vzpomínky... kdo s kým chodil, kdo koho tajně miloval - a tady občas dojde k veřejným překvapením - pak také kdo se eventuálně s kým kamarádil... V naší třídě byla klika, že jsme spadali do druhé poloviny let 60, takže i v dobách socialismu byl u nás skautský, později tedy, ehm, normalizovaný - turistický oddíl mládeže - který spolehlivě držel duch kolektivu. Což se mne již netýkalo, protože jsem se zrovna v té době odstěhoval do jiného města a jiné školy.
I při těchto vzpomínkách dojde na nějakou tu pusu, svým způsobem stejně nesmělou, jako tomu bylo třeba v třetí třídě... Nejlíp na to na setkání vyzrál jeden spolužák, který nakoupil malé ozdobné kolíčky s kopretinou a ty pak promptně rozdával v příhodný okamžik všem přítomným spolužačkám: za což pochopitelně obdržel od všech (spolužaček) pusu.
No ano, a jako v té anekdotě trochu spontánně se prodrbalo, kdo čím je, kolikrát byl ženatý, což někdo nestihl vůbec, ale jiní to vyrovnali až trojitým manželstvím... A samozřejmě, povětšinou už tady byly nejen ratolesti (ve věku od osmi do 35 let... co všechno se dá za 55 let života stihnout!). Naštěstí tu moc nikdo nenabízel přehršle rodinných fotografií (a já těch pár prozíravě nechal v kapse bundy na věšáku); znáte ten povinný zájem o věci, které jsou vaší spolužákyni milé a drahé, ale vám ta přehršle vnoučících se capartů nic neříká. A tak se spíš spontánně tlachá; to už dojde i na menší citové výlevy pod vlivem alkoholu... a fotoaparát neúnavného spolužáka cvaká momentky, až mu jej musíte vyrvat z rukou a také jej zvěčnit, že na srazu vůbec byl.
Máme kliku, že z celé bandy dvou tříd v počtu 75 lidí jsou stále ještě všichni na živu, i když pár se jich muselo již omluvit ze zdravotních důvodů; no ano i nemoci se probíraly, to víte že už nás taky zlobí vysoký tlak, cholesterol, žlučník, játra... a já nevím co ještě...
To, že jsme dobrá parta, svědčilo i to, že se nedbalo na nějaký "dress code". Každý přišel v čem se cítil nejlépe. Takže žádná pánská saka a kravaty nebo poslední výkřiky dámské módy; já jsem sice nepřišel v běžných kapsáčích nýbrž v oblekových kalhotách, ale aslepoň jsem to "vylepšil" obuví: nekompromisně jsem si natáhl pohodlné, řádně bytelně rozšlapané kecky.
Sešla se nás prakticky polovina. (Sebekriticky přiznám, že za ta léta se mi podařilo na sraz přijít teprve po druhé, ale tu 40ku jsem si nemohl nechat ujít a již 2 měsíce předem jsem v práci avizoval, že tento víkend neberu ani denní ani noční směny.) No a ti, co nepřišli, se dostali na přetřes a do drbů taky - ale to je jejich smůla, měli přijít a zapojit se, nikdo by je pak nedzrbnul.
Mám radost, že to výroční setkání po 40 letech od ukončení základní školy bylo celé spontánní, nikdo nic neorganizoval s výjimkou tzv. celého závěrečného společného foto - maximálně tak odchod na bar, na cigáro nebo na toalety. (Mám zkušenosti z jiných setkání, kde se naopak dělá povinné povídací "kolečko" včetně posílání fotografií... apod.)
No, nostalgicky bych se měl vrátit k té školní fotografii. S kým se jak život mazlil či nemazlil... ale co, vždyť to znáte sami.
Jen si to člověk každý den neuvědomuje, jen občas si tu reality show všedního života připomene na podobných setkáních... a ano, i ráno při pohledu do zrcadla si řekne:
"No jo, jsem to já a není to apríl!"
Všechny zobrazené čtyřicítky dodal Party server.
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Prodej apartmánů 3+kk, Španělsko, Costa Del Sol
Manilva, Málaga, Španělsko
4 297 000 Kč
- Počet článků 1308
- Celková karma 16,42
- Průměrná čtenost 1151x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek