Pátek 13. Aleše
Díky krásným zákoutím češtiny si můžeme název interpretovat dvojmo. Jednak, že je pátek třináctého dne a nebo že je pátek, Aleše v pořadí třináctého.
Nevím, jestli některý z kamarádů Alešů byl třináctý v pořadí v rodinné genealogii a ani nedokážu odhadnout, zda třeba znám třináct Alešů.
První Aleš, se kterým jsem se setkal, byl literární. Kamarádi Aleš, Čenda a Mirek byli kamarádi hlavního hrdiny oblíbených humorných povídek pro děti, vydávaných časopisecky v Ohníčku a později též jako knížky, a sice "Boříkovy lapálie" od Vojtěcha Steklače, tehdy ještě s ilustracemi V. Renčína. Byla to svébytná, česká a velmi úspěšná varianta na Mikulášovy patálie francouzských autorů Sempé-Gosciny a možná také trochu v duchu příběhů Jirka postach rodiny, britské autorky Richmal Cromptonové. Alešova postava mi byla sympatická tím, že stejně jako já, od malička bojoval se svou obézní postavou... Definitivně pak Boříkovy lapálie byly mladší verze zábavného dětského čtení, které v podobě pro odrostlejší děcka zpracovával Miloslav Švandrlík v povídkách Neuvěřitelných příběhů žáků Kopyta a Mňouka. V nich se ale, aspoň pokud se pamatuji, žádný Aleš nevyskytoval. Zato šťastných i nešťastných dní, včetně pátku 13. zde bývalo dost a dost. Inu, k rošťárnám a lumpárnám podobné dny prostě patří.
Několik Alešů jsem potkal později ve svém životě v reálu. Jedním z nich byl význačný filmový pracovník, pomocný režisér a dnes již i režisér Aleš Dospiva. Podíváte-li se na jeho filmografii, najdete zde úctyhodnou řadu titulů, na kterých se podílel a řada z nich patří mezi velmi oblíbené filmy. Bezprostředně pracovně jsme se však setkali jen nepřímo; nikdy jsme nebyli na nějakém společném projektu.
Dalším Alešem, kterého jsem potkal pracovně, byl moderátor Aleš Cibulka. On se na to samozřejmě nepamatuje. Byl jsem tehdy režisérem a šéfrežisérem pražského zpravodajského vysílání Krátkého filmu pro Kabel Plus, s názvem TOP Info. A mezi začínajícími talenty, kteří u nás sbírali první moderátorské ostruhy v rámci spolupráce a studia herectví na VOŠ, byl právě on. Už tehdy byl dobrý a časem se vypracoval v moderátorskou špičku.
Asi nejvýznazmějším Alešem, který je v mém životě nejdéle a nejvýrazněji, je Aleš Presler.
Aleš je spisovatel - dnes jeho blogy můžete číst i zde na iDnes. S jeho názory či postoji můžete či nemusíte souhlasit; ale vždycky mívá vysoké ohlasy, protože má co říct k věci. Jeho myšlení bylo vždy nekonvenční a to je přesně to, čím mi konvenuje. Protože Aleš dokáže nahlas říci to, co se většina z nás odváží si maximálně jen pomyslet.
Naše kamarádství začalo někdy v roce 1984-5 (on to jistě doplní v diskusi), kdy Alešovi vyšla reedice knížky "Beatles se stejně rozpadli" a já jsem tehdy coby začínající perspektivní mladý režisér hledal vhodnou svéráznou látku ke zfilmování. I naše seznámení bylo poněkud "svérázné".
Sehnal jsem si Mistrovo číslo, s kterýmžto oslovení mě Aleš hned v telefonu poslal někam, a sešli jsme se na rohu Dukelských hrdinú a dnešní Milady Horákové... už na první pohled jsme tvořili kontrast: Aleš skoro dvoumetrový a já necelý metr šedesát. Pak Aleš udělal to nejrozumější co udělat šlo, odtáhl mne přes křižovatku do vinárny a tam jsem tehdy pokořil svůj alkoholický rekord, neboť jsme ve dvou vypili čtyři lahve červeného vína - což se mi v životě do té doby nepodařilo.
Výsledkem této plodné, zhruba tříleté spolupráce pak bylo tuším šest verzí scénáře podle jeho knížky. Nakonec však před zahájením výroby tvůrčí skupina změnila názor, a nejenže natáčení nenápadně odsunula, ale posléze i zrušila úplně. Svým způsobem jejich argumentaci musel člověk chápat. Psal se totiž už rok 1988 a ono rebelství z tématu tak trochu vyšumnělo, protože se stalo všeobecně akceptovatelným.
Mám ale také dojem, že svoji roli zde sehrálo to, že si Aleš svojí otevřeností mezitím stačil nadělat problémy; tím pádem v anotaci avizovaná knížka "Delona v zrcadle nespatříš" nakonec nevyšla a následující detektivku směl Aleš vydat už jen časopisecky jako přílohu na pokračování. Kdo ví, jak by to pokračovalo, kdyby mezitím nepřišel vítězný listopad 1989.
Tady máte dobový portrét z brožury Svazu spisovatelů 1982-1984. (Snad mne proto Aleš nezabije.)
Nicméně toho času nelituji. Jednak je Aleš dodnes v mých očích bezva kamarád, který jedná na rovinu. Jednak to byly roky strávené nesmírně zajímavě; poznával jsem i řadu lidí a prostředí, jak Alešovu rodinu, tak i práci a známé, díky Alešovi jsem třeba začal režírovat ve výše jmenovaném, dnes již neexistujícím, TOP Info, kde byl Aleš redaktorem... no ano, o setkáních v malebných letenských hospůdkách nemluvě; to snad ale patří ke každému mládí.
A co je fajn, že naše kamarádství přetrvává, i když už se nestýkáme tak intenzivně, každý bydlíme jinde - ale stále víme o sobě a to je to hlavní.
Tak tolik k dnešnímu Pátku 13. Aleše.
Alešovi Preslerovi i všem ostatním Alešům vše nejlepší k svátku.
A nám všem - ať se nám vyhnou veškeré pověry a ať je tento den přinejmenším stejný jako ty ostatní, ne-li dokonce ještě lepší.
Foto v perexu http://cs.wikipedia.org/wiki/13
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,81
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek