Jak jsem potkal olympioničku

Možná na tom není zas tak nic moc divného. Ale na druhou stranu vás překvapí, když zjistíte, že ta drobná, skromná, nenápadná maminka vašeho spolužáka je naší olympioničkou se zlatou medailí.

Potkal jsem ji docela nedávno. Na první pohled nenápadná, tichá stařenka. Ale ta jiskra v oku prozrazovala, že je je to stále ta jiskřivá dívenka - jakou byla na druhých olympijských hrách v Londýně v r. 1948.

Znám ji už hodně dlouho. V podstatě od svých šesti let, kdy jsme coby žáčci nastoupili se svými maminkami do první třídy. A ona přivedla Juru, se kterým jsem pak seděl dva roky v lavici. To už byla dospělá paní, jak by ne... ale vždy byla pečlivá, uhlazená, nenápadně elegantní a na úrovni.

Nikdy jsem ji neslyšel zvednout hlas, byla vždy velmi moudrá, laskavá a trpělivá... to už tehdy v 60. letech byly velmi zvláštní vlastnosti; zejména po období masového nástupu bodré dělnickosti 50. let... kdy se spíše společensky preferovalo jisté křupanství a rázovité buranství.

A skromnou, uhlazenou a moudře trpělivou ji potkávám dodnes. A dodnes by v ní nikdo nehledal zlatou olypmioničku z Londýna 1948. Tehdy se ještě jmenovala Kovářová. Zúčastnila se víceboje osmičlenných gymanstitkých družstev - tehdy se gymnastika ještě nedělila na jednotlivé disciplíny. A jejich sedmičlenné družstvo po skutečně dramatickém boji, teprve v závěrečné disciplíně, vyhrálo zlatou medali.

Sedmičlenné družstvo ve víceboji osmičlenných družstev? Bohužel, ten samý vítězný den osmá členka družstva prohrála svůj boj o život v londýnské nemocnici, po nakažení v kalných vodách Nymburka, kde děvčata byla na soustředění krátce před odjezdem na olympádu do Londýna.

Radost a slzy zároveň.

Mám obavy, že takový byl celý život paní Marie Ďurovičové-Kovářové. O svých osudech nikdy nemluvila. Ani na internetu se o jejích osudech mnoho nedozvíte. Ale dovedu si představit, že to v dané politické situaci nebyl lehký život.

Přesto zůstávala vždy skromná, laskavá a pracovitá. Byla a je vždy ochotná udělat něco pro druhé.

A nedávno jsem ji potkal v tramvaji. Když jsem se vyptal, jak se má Jura a na další drobnosti, řeč musela nutně přijít na londýnskou olypmiádu.

- Nejela byste zas?

- To víš, že jela, ale už by to nebylo ono.

- A nestýská se vám?

- Ani ne. My se totiž pravidelně scházíváme.

Přiznám se, že to mne potěšilo nejvíc. Zachovala se dobová fotografie onoho družstva. Bez jmenovitého označení, ale ji jsem poznal bezpečně podle úsměvu, který jí zůstal po celá ta dlouhá léta. Myslím, že i Vy ji poznáte aniž bych to musel naznačovat.

Když letos britská královna Alžběta II. vítala olympioniky do Londýna, bylo v tom pro mne něco symbolického. Bylo to pro mne svým způsobem i přivítání těch olympioniků let minulých, mezi kterými byla i Marie Ďurovičová-Kovářová.

ODKAZY:
http://www.barek.cz/www/informace_detail.php?id_event=262

foto
http://oh.idnes.cz/olympiada-peking.aspx?c=A080702_205507_olympiada-peking_othttp://en.wikipedia.org/wiki/File:Olympic_logo_1948.pnghttp://hampshire2012.files.wordpress.com/2011/01/gold-medal-from-london-1948-games.jpghttp://www.bbc.co.uk/news/uk-18962840