Na druhý skok do Malajsie III.

7. 03. 2014 7:00:07
Můj malajský soused se vypravil do rodné Malajsie a já jsem měl možnost po 10 letech jet opět s ním do této exotické země. Jeden by ani nevěřil, co vše lze za 14 dní zažít.

Malajsie 2004 - před 10 lety. Jeskyně Baku Teh.

Úvodem: nečekejte ode mne tentokrát nejen cestopis, ale ani přehlednou zprávu "den za dnem". Pokusil jsem se totiž uspořádat svoje dojmy trochu komplexněji a po určitých tématech, tak jak se mi teď vybavují a jak mi je slina přinese na jazyk. Věřím, že to pro vás bude neméně zajímavé čtení než regulerní cestopisy; tím spíše, že mám možnost popisovat Malajsii spíše zevnitř každodenního života a ne jen jako všeobecný turista.


Takto to mé vyprávěni začalo, následovala druhá část poznatků, postřehů a zážitků. A děkuji vám, že jste tento seriál navštívili po třetí.


Když jsem v roce 2004 navštívil Malajsii po prvé, byl jsem vyslovený turista. Mimo jiné ale i díky Andyho (jak si můj malajský soused v Čechách říká) rodině. Procestoval jsem tehdy Malajský poloostrov opravdu poctivě od jihu na sever, a na západ i na východ. Až toho začlo být i trochu mnoho a tak nejen z finančních důvodů jsme vzdali cestu na Sarawah a Sabak, což jsou dva sultanáty federace, které leží na Indonézském ostrově. Prostě nás postihla za ty tři týdny putování cestovatelská únava.

Vznikl z té cesty mimo jiné dodnes nerealizovaný dokumentární film, protože tehdejší potencionální producent hodil flintu do žita a dál se tehdy nebylo s kým bavit. Pominu-li však tento drobný detail, zůstala mi na tehdejší výlet kromě 17 hodin videomateriálu nejen řada fotografií... (na foto z r. 2004 je Melaka-jih, Kedah-střed a Pinang-sever)

Malajsie 2004
...ale i vzpomínek a vědomí, že se mám kam vracet.

Ten letošní návrat roku 2014 byl nutný - alespoň pro mne - i z jiného důvodu. Měl jsem totiž před sebou svým způsobem "tajný" úkol a v jistém směru i misi.

Znáte to. Občas děláte to či ono, jste tam nebo onde a najednou vám něco říká "udělej to a to". A vy ten šestý smysl (?) buď poslechnete nebo ne, nebo se náhle situace nějak zamotá... a vy ten úkol šestého smyslu nemůžete splnit.

Tak přesně tohleto se mi stalo před deseti lety!

Byli jsme v severozápadním městě Ipoh, hlavním městě státu Perak. Jednou z hlavních turisticko-historických vzácností jsou zde tři skalní chrámy - čínské buddhistické temply - Sam Poh Tong, Ling Sen Tong a Nam Tin Tong. Byl jsem jimi tehdy okouzlen, jako ostatně celou takovou architekturou na malajském poloostrově.

(Tady máte foto z letoška - Ling Sen Tong. Při kliknutí se zvětší do přijatelné velikosti.)

Sam Poh Tong

Podlehl jsem i mistním tradicím a udělal jsem si i předpověď. Tedy - třásl jsem speciální nádobou s hůlkami s čísly - tak nějak to vidíte na foto vpravo. Až z nádoby jedna hůlka vypadla. S ní jsem pak šel k věštci pro papírek s věštbou a aby mi ji přeložil.

C06.jpg

No, nedopadlo to tenkrát, pokud si pamatuji, zrovna suprově - v podstatě to mělo blokovat veškeré snažení na status quo. V takových případech je jedno řešení: pokusit si naklonit bohy zapálením vonných tyčinek či dokonce spirál. Samozřejmě, že jsem to chtěl udělat. (Lidská víra nebo pověrčivost, nazývejme to jak chceme, je bezmezná.) Jenže se tehdy nějak časově zamotala situace - doprava na ono místo není jednoduchá - a byl jsem okolnostmi dotlačen, že musíme stihnout autobus... a ještě nás čeká jeden důležitý úkol: koupit pomelo. Ipoh je proslaven jako pěstitelský region a jeho opravdu mimořádně sladký druh pomelo se nedá nikde jinde koupit než tam. A tak na zapálení tyčinek či spirály tehdy nedošlo. A to byl ten můj dluh, který jsem teď přijel sem splatit - protože všechno se tehdy zablokovalo, přesně podle věštby. Přede mnou byla mise si bohy nakklonit.

C04.jpg

Má druhá cesta, po desetiletech měla tedy jasný cíl. Výlet na Ipoh.

Byl to krásný zážitek po všech stránkách. Stejně jako před deseti lety i tentokrát jsme se také setkali s Andyho známým, který se nám mile věnoval a provedl nás všemi zvláštnostmi tohoto kraje. Protože i zde jsou různá krajová specifika, asi jako třeba v moravském regionu u nás. A to včetně přírodních krás - vápencových hor a jeskyní.

C15.jpg

Město Ipoh samotné je zvláštní směsicí archtektury. Je tu hodně znát vliv britského kolonizátorství - pochopitelně hlavně v centru.

C08.jpg

C09.jpg

Zbytek města se mění v moderní sídliště a užitkové stavby, včetně nákupního centra a autobusového terminálu, kam jsme přijeli z Kuala Lumpur.

Andyho kamarád v Ipohu je Číňan. Je učitelem a to dokonce učitelem mimořádným. Má totiž hluboké znalosti malajštiny a tak ji vyučuje všechny čínsky hovořící dospělé zájemce o tento jazyk. Jak jsem vyrozuměl, o studenty opravdu nouzi nemá.

Nás ovšem provázel po místních zvláštnostech, zejména kulinárních. Také hned první den, kdy jsme přijeli a on se nám nemohl kvůli pracovním povinnostem věnovat, nám radil, ať večeříme v čínské restauraci Restoran Pusing Public. Trochu se to přitom zamotalo. Komunikovali jsme totiž přes iPad a komunikační program Viber. A ten ke každému jeho textu - a diskutovali jsme výhradně o tom kam se máme jít najíst - připojil mapu. Pořád tu samou stejnou. A to nešlo poněkud dohromady. Zatímco náš hostitel tvrdil, že máme restauraci přímo naproti hotelu - a měl pravdu - já jsem hledal onu restauraci podle připojené mapy. A náhodou, v tomto místě ta restarace byla také. Jenže to bylo vzdálené až na opačném konci města! Byl z toho docela dobrý propletenec, ale dobře to dopadlo. Vyjasnili jsme si, že Viber automaticky připojuje mapu s polohou bydliště našeho známého a nikoli polohu restaurace, kam máme jít. Usadili jsme se pak na večeři v restauraci opravdu v té přes ulici.

C14.jpg

Ačkoliv má Restoran Pusing Public v názvu slovo "veřejná", lidovka to zrovna nebyla. Už jen podle cen - startovní cena byla na 350Kč u malé porce a 550 Kč za velkou. A když jsme se rozhlédli po sále, pochopili jsme, že tohle je opravdu lepší restaurace. Pro střední a vyšší třídu. I podle oblečení přítomných. A rozhodně tak nebyli oblečeni jen kvůli tomu, že byl zrovna poslední den oslav čínského nového roku.

Druhý den jsme se setkali s naším známým a rovnou nás zavedl na místní snídani. A později i na oběd. Mně přitom nesmírně potěšilo, že tady nebylo pálivé ani jedno jídlo. Tedy moje. Proto jsem si dal třeba k snídani čínské "pao" bochánky, což je taková čínská obdoba našich kynutých knedíků - na sladko i na slano. * S nemenší chutí jsme ochutnávali o pár hodin později i pomelo - mohutné citronové plody, jak je známe u nás. Chu_tově, především sladkostí, jsou ovšem docela někde jinde.

C07.jpg

Na co nás náš čínský kamrád pozval k obědu pochopitelně netuším. Ale jakkoli nejsem zrovna super milovníkem ryb, tohle bylo velmi chutné jídlo a na rybě jsem si opravdu pochutnal.

C10.jpg

A pak přišel na řadu hlavní účel naší návštěvy: trojice templů. I po těch desetiletech jsem byl doslova očarován chrámy umně vestavěnými do vymletých vápencových skal.

C03.jpg

A protože byl čínský nový rok, vítala nás v jednom buddhistickém chrámu poněkud neobvyklá vánoční skladba. Jakou melodií se přitom čínská hudba "inspirovala" jistě nemusím psát.

V templu Ling Sen Tong jsem pak zapálil onu duchovní spirálu aroamtických bylin. A musím přiznat, že se věci posléze začaly čistit - což já bezpečně poznám, když se mne začínají dotýkat drobné nepříjemnosti: jako by mi okolnosti chtěly sdělit, že takhle dál ne atd. ...C02.jpg

Zdá se, že mi tedy bohyně štěstí Goddess Kuan Yin dala najevo, že mi je nakloněna.

Třetí den nás čekalo malé překvapení. Už od časného rána se mi do podvědomí spánku mísily jakési podivné zvuky, něco jako když člověk zapomene vypnout televizi. Kouknul jsem z okna a ejhle: celkem poklidná ulice se najednou změnila v nedělní nikoli tržnici, ale doslova bazar - kde každý obchodoval s čímkoli.

C11.jpg

Nabídka byla opravdu pestrá.

C12.jpg

A bazar trval nekonečně dlouho, až jsme měli co dělat, abychom se vymotali na snídani a později i na taxi k odjezdu z autobusového terminálu za městem. Jinak než taxíkem se to zkrátka zvládnout nedalo. Ale i v jídelně nedaleko terminálu to vzpadalo, jako by tady ten bazar pokračoval. Zkrátka tu bylo takové množství lidí a takový provoz, na jaký nejsme u nás v Čechách zvyklí.

C13.jpg

A tak jsem splnil svoji hlavní malajskou "misi". Nechci nic zakřiknout, ale bylo znát, že se věci čistí jak se patří. I když mne potkala řada nepříjemností, z každé jsem se svým způsobem radoval, že se zbavuji nánosu špatností. Asi nejnepříjemnějším bylo v tomto směru, že jsem se jednoho večera ztratil!

Ale o tom až v přespříštím pokračování.

Osud na mne totiž naložil ještě jednu "misi" - tentokrát neplánovanou. V podstatě jsem zařizoval naprosto neplánovaný výlet na severovýchod Malajsie - do mořského resortu. I tady na mne čekalo nejedno překvapení... A o tom pro změnu příště.

Autor: Martin Faltýn | pátek 7.3.2014 7:00 | karma článku: 10.28 | přečteno: 455x

Další články blogera

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 6.03 | Přečteno: 88 | Diskuse

Martin Faltýn

Taky jde na vás jaro?

Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.

22.3.2024 v 9:59 | Karma článku: 13.50 | Přečteno: 210 | Diskuse

Martin Faltýn

Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly

Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!

18.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 28.03 | Přečteno: 3854 | Diskuse

Martin Faltýn

"Chci" nerovná se "Mám právo"

Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.

15.3.2024 v 10:08 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 483 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 6.03 | Přečteno: 88 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 500 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 236 | Diskuse
Počet článků 1303 Celková karma 14.41 Průměrná čtenost 1155

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...