Veselé velikonoce

20. 04. 2014 10:40:20
jsem nikdy nezažil. A stejnojmenný film s Belmondem byl tak trochu propadák. Jako typicky městské dítě jsem si hody-hody-doprovody moc neužil. No a ty letošní trávím v práci. Ne, že bych se ale nudil!

O práci to ale dneska nebude, nebojte se - jsou svátky a to má člověk odpočívat. Že se blíží velikonoční svátky poznám vždy neochvějně podle toho, že jednak rozkvete zlatý déšť a jednak strom, který nazývám sakurou, ale co to je doopravdy, netuším.

V paměti mám dokonce dvoje velikonoce.

Ty první byly poněkud pracovní.

Ty první jsem totiž strávil někdy z kraje sametové revoluce u bratra na chatě. Bratr tehdy začínal s rozsáhlejšími úpravy chaty, kterou těsně před revolucí koupil. Byl jsem hanebně nalákán na strávení velikonočních svátků na chatě - ve skutečnosti to byl pracovní tábor.

Naším úkolem bylo vykopat hezký kus hlíny před chatou, aby se zde vytvořilo místo k posezení a navézt tuto hlínu za chatu - na dost silný svah, kde se tedy naopak měla vytvořit teráska. Na foto pak vidíte částečně výsledek v pravém dolním rohu chaty, ten vyčnívající kousek obehnaný zídkou.

obrazek2.JPG

Bohužel ony velikonoce nepatřily k těm, kdy by převládalo pěkné počasí. Po celé tři dny neustále drobně mžilo. Už to samo o sobě dělalo přepravu nakopané hlíny poněkud nebezpečnou. Významnou měrou k tomu ale přispívalo to, že ta hlína je silně jílovitá. V praxi to tedy probíhalo tak, že mi bratr naložil nakopanou hlínu. Já jsem se otočil a s těžkou japankou sjížděl po deštěm zmáčených prknech s drobnými jílovitými kousky. Po 2 metrech jsem vybíral ostrou zatáčku do půlmetrového kopce, abych se dostal do prostor budoucí terásky. Tady jsem značně ztěžklý náklad vyklopil a vrátil se zpět...

obrazek1.JPG

A tak to šlo celé tři dny. Výsledek můžete vidět po pozdější finální úpravě. Přemisťovali jsme zeminu objemově zhruba od stolku k trámové zídce a to mám ještě dobré dva metry prostoru při focení za zády Nebyly to zrovna ideální velikonoce. A od té doby bratrově chatě nekompromisně přezdívám souostroví Gulag.

Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.

"Odveta" přišla doslova o pár let později. Vděku jsem se totiž příliš nedočkal. Svoji druhou švagrovou mám rád. Ale měla bohužel počátkem 90. let těžké období v životě, kdy jí poněkud "zatápěly" její vlastní dospívající děti a tak bývala náladová; často na chatu spíš před problémy utíkala a nestála o to, aby tam byl někdo další. Tak také na jedny následující velikonoce mi zhruba týden před tím volnem batr zavolal: "Hele, já vím, že jsi se na chatě nadřel a že jsme domluvený, že přijedeš na velikonoce ale... Víš, Martine, ona si nepřeje, abys tam jel, že tam bude i tak moc lidí a ona teď nemá nervy v pořádku..."

Že mne to zamrzelo, je slabé slovo.

Ale protože jsem byl od filmu zvyklý, že situace se může náhle změnit i zcela neočekávaným směrem, tak jsem to vzal. Koneckonců, nechtěl jsem ani přidělávat problémy bratrovi, pro nějž její rozmar byl rovněž neočekávanou kopmlikací.

Na druhou stranu se ve mně vzedmul vztek. Protože jsem znal náladovost švagrové, rozhodl jsem se, že si tedy na ten velikonoční víkend seženu nějaký zájezd. A tím to bude vyřešeno! Už jsem totiž měl i tu zkušenost, že švagrová pak sama podobný "zákaz" rušila... a já už jsem o podobnou trapnost nestál. Koneckonců jsem nebyl malý kluk, ale tehdy již pětatřicetiletý chlap. Takže v případě tohoto odvolání by měla švagrová smůlu.

Nějakou shodou okolností v jedné cestovce v centru města nabízeli jednodenní zájezd do Salzburgu. Neváhal jsem ani minutu. /Foto:wikipedie./

Salzburg.jpg

Výlet byl pak ve finále jedním z mých nejhezčích cestovatelských i kulinářských zážitků. A to jsem ještě v té době nevěděl, že tam se natáčelo několik záběrů z filmu Sound Of Music, poněkud melodramaticky u nás přeložený jako Za zvuků hudby - což mi nemilosrdně asociuje svazky červené knihovny, které moje maminka ukrývala v prostorách rozkládací pohovky.

Ranni Salzburg nás uvítal mlhou a mně se o to více chtělo na WC; moje biologické hodiny fungují neomylně přesně. Musel jsem ale vydržet až do otevření první kavárny na náměstíčku nedaleko od katerdály. Musle to být na mne věru pohled, když jsem v 7 hodin prosvištěl kavárnou a hnal se do prvního patra na WC. Teprve pak jsem, tuším, zasedl a činil objednávku. Po mém českém pozdravu: Gruẞ Gott asi číšníka omývali, ale pak jsem si objednal kávu a Sachr a vše bylo v pořádku. Tedy skoro. Sachr totiž neměli. Číšník ale pokynul lepé děvě "krev a mlíko", která ke mně přistoupila s podnosem plným různých koláčů. A já si nakonec vybral ten nejlepší: tvarohový s pěnou z bílků.

A takto saturován pak jsem se vrhnul do velikonočích radovánek Salzburgu. Navštívil jsem katedrálu a odnesl si z tamějšího obchůdku nejen kazetu s chármovou hudbou koncertu v katedrále, ale i s Beatles - konečně jsem měl hudbu z filmu Žlutá ponorka! Kdo ty doby nezažil, nepochopí.

Prošel jsem se po báječném velikonočním trhu a mlsal datle, které miluji. Musejí být ovšem opravdu čerstvé a ne ti vysušení zoufalci, které nám servírují naši podnikatelští zelináři z předloňských světových výprodejových zásob - v tenkém plastovém tácku s plastovým napichovátkem.... Schroupal jsem také něco málo pistácií. Ochutnal jsem prvně v životě čokoládobé bombony MozartKugeln a zakoupil jakýsi horský likér doby dárek... Využil jsem uvolňující se "železné opony" a proměnil české koruny za šilinky a rozhodl se, že si dám v místním bufetu ústřice a červené víno.

Což byl pro mne další příjemně šokující zážitek... Ústřice, po spatření je ve vitrince, jsem vzdal, neznaje, jak je otevřít. A tak jsem zamířil k pultíku s vínem objednal si svou chatrnou němčinou dvě deci. Čiščnice mi nalila z lahve asi deci, čímž ji vyprázdnila a pronesla "Moment". Po chvilce se vrátila, pokrčila rameny, jako že další lahev už není a přistrčila ke mně sklenku se slovy: "Gratis." Nevěřil jsem svým uším - to byl pro mne přímo velikonoční dárek! - a víno pak po chvíli vychutnával.

Zbytek ušetřených peněz jsem tedy opět promlsal v datlích a pistáciích... a jak probíhal zbytek zájezdu, se mne neptejte. Jedno vím určitě, že jsem pohrdl návštěvou Mozartova muzea za mastné vstupné, stejně jako stoupání na hrad; hřbitov jsem minul obloukem a odolal jsem pokušení se zeptat, kde tady asi bydlí Lída Baarová?

Zážitek to byl ve finále neuvěřitelný a byly to jedny z mých nejhezčích velikonoc!

A tak vám přeji nejen veselé Velikonoce, ale také spoustu příjemných zážitků a ať vám je nikdo nezkazí svou náladovostí. Koneckonců, velikonoce mají být jen krásné, prosluněné sluncem a zlatým deštěm.

03.JPG

Autor: Martin Faltýn | neděle 20.4.2014 10:40 | karma článku: 15.81 | přečteno: 486x

Další články blogera

Martin Faltýn

Taky jde na vás jaro?

Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.

22.3.2024 v 9:59 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 206 | Diskuse

Martin Faltýn

Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly

Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!

18.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 28.03 | Přečteno: 3851 | Diskuse

Martin Faltýn

"Chci" nerovná se "Mám právo"

Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.

15.3.2024 v 10:08 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 482 | Diskuse

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 13

Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.

15.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 266 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 20.18 | Přečteno: 274 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 286 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.55 | Přečteno: 501 | Diskuse
Počet článků 1302 Celková karma 14.95 Průměrná čtenost 1156

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...