Je to vážně nemilé, vypral jsem si košile

30. 04. 2014 12:30:20
Každý člověk, tedy i chlap, je odsouzen aspoň jednou za čas vzít kartáč a mýdlo do vlastních rukou a dát se do praní. Naštěstí, většinou na to máme pračku a prací prostředky. Někdy však až moc prací.

Člověka životem provázejí nejrůznější věci. Nejprve zpravidla rodiče, hračky, potom dražší hračky (např. automobil), v neposlední řadě manželka, posléze pak i vlastní děti... Ale mezi tyto neochvějné průvodce životem patří i - oblečení.

Z nich nejmarkantnější bývají zpravidla u pánů košile, u dam halenky a blůzy. (Samozřejmě sem patří i trička, ale o ty teď nejde.)

Co je vlastně košile zač, vám prvně dojde až když si ji musíte sami vyprat.

1.jpg

Mne to potrefilo prakticky prvně až na koleji při studiu vysoké školy v zahraničí (na rozdíl od většiny se nestydím a to, že jsem studoval v Moskvě, a to prestižní filmovou školu VGIK). Tady ovšem rodiče i pračka byli vzdáleni 1 668 km leteckou trasou a tak nám nezbývalo než si prát sami. Zprvu jsem to pojal ručně. Do malého dřezu, který jsem buhví kde sehnal, jsem vždy na noc namočil prádlo - posypal práškem a nechal působit. Tak to šlo tak dlouho, až jsem jednoho dne po namočení prádla ono praní v rámci studijního zápalu vypustil... a že něco není v pořádku mne za pár dní upozornil podivný zápach. Inu, z té várky už se nedalo nic zachránit - a to včetně oblíbené košile s barevnými kostičkami, jak můžete vidět na černobílém foto.

Mezi mé oblíbené košile patřila ta, kterou jsem měl na sobě v roce 2004 - v Malajsii. Aniž bych byl chtěl a tušil - košile se designově shodla se známými věžěmi Petronas Towers, v Kuala Lumpur.

2.jpg

Jednu z originálnějších košil jsem si oblékl na oslavu mých 50. narozenin.

5.JPG
4.jpg

Následujcí košile je jednou z mých stálic "do roztrhání těla" - vzal jsem si před pěti lety ji nejen do ciziny, kde přežila "žehlířské umění" pokojské, která na ní vyrobila slušivé pruhy, což se posléze spravilo přežehlením, ale přežila i setkání se spolužáky se základní školy. A nosím ji v podstatě dodnes.

Znáte osudy svých košil? Já většinou ne. Takže třeba dodnes netuším, co se stalo s košilí, kterou jsem měl v Dušanbe a docela se "shodla" s místním designem. Stejně tak bůhví kde skončila košile, ve které jsme s Helenou Růžičkovou podepisovali smlouvu na bohužel nerealizovaný film. Také osud košile s krátkým rukávem, kterou jsem měl před pár lety na dovolené v Barceloně, je někde v historii.

Kk.jpg

Pokud se týká praní samotných košil - po zkušenostech ze studií se raději spoléhám na techniku. I tam jsem později objevil prádelnu, kam jsem pak chodil prát. Doslovným dobrodiním pak pro moji domácnost byla vrchem plněná pračka Tatramat - ano ta, o které v "Po schodoch" Richard Muller zpívá: "tatramatka-rodeo". Upřímně, byla toho označení hodna. Vystál jsem si na ni hodinovou frontu v dávno zaniklém prodejním centru Magnet, dole na Václavském náměstí, neb to bylo v době, kdy se na všechno stály fronty.

S příchodem její nástupkyně přišla nejen nová doba, ale i nové prací prostředky, které vyperou "dočista do čista", jak pravila jedna reklama. Nuže, nevyperou... nevím jestli je to záměr, ale i ty bílé prací prostředky, které vám vyrobí běloskvoucí prádlo, včetně lánů prostěradel, všechny tak nějak občas zapírají a je potřeba jim "pomoci" dalšími bělidly.

A tak k bílému a světlému prádlu občas něco přisypu či přiliji, aby "bílá byla opravdu bílá". Až potud by bylo všechno v pořádku, kdybych důsledně neignoroval nálevky či násypky, a nesypal a nelil přípravky rovnou na buben, respektive do plastových prohlubní na něm. To, co se mi stalo minulý týden, bylo proto jen otázkou času.

A začalo to nenápadně.

Jel jsem v práci výtahem a najednou jsem si v zrcadle všiml, že na své šedomodré košili mám dva fleky, cákance. Protože jsem před chvílí před tím procházel prostorami, kde se malovalo, řekl jsem si, že asi spadlo pár kapek, a že mám zkrátka smůlu. Po zbytek dne jsem obě skvrny úspěšně maskoval. A košile putovala klasicky do bílého prádla.

perex_foto_754.jpg

I přilil jsem na buben pračky do bílého prádla trochu bělicího tekutého přípravku a spustil prací proces. Co mne po vyprání zarazilo, byla další světlá skvrna na košili. Nebudu si hrát na génia, až teprve poté mi došlo, že zřejmě pár kapek prostředku marketingově označovaného jako "Perex" steklo otvory v bubnu a vyrobilo mi nejen nyní, ale i v předcházejícím praní, ty slušivé skvrny.

Bylo mi to docela líto. Tu košili mám rád. A tak jsem se pokusil o záchrannou akci. Do kbelíku jsem nalil vodu a větší množství bělidla, ponořil košili a nechal to pracovat. Úspěch se dostavil. Získal jsem novou - byť zánovní - zato bělavou košili. Její původní barvu můžete jen posoudit z nitě obšívající knoflíkovou dírku.

K2.JPG

No a teď mne čeká pro chlapy ten nejtěžší úkol: správně hádáte - tu košili vyžehlit, protože žehlení je pro chlapa většinou ta nejtěžší věc na celém praní... A vzhledem k tomu, že se mi o dvě praní před tím podařilo košili vyprat na poněkud větší teplotu a zmačkala se, tak to žehlení bude hezky s napařováním, abych si to žehlení jaksepatří užil. Inu, odříkaného chleba největší krajíc.

K1.JPG

Autor: Martin Faltýn | středa 30.4.2014 12:30 | karma článku: 12.20 | přečteno: 717x

Další články blogera

Martin Faltýn

Taky jde na vás jaro?

Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.

22.3.2024 v 9:59 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 206 | Diskuse

Martin Faltýn

Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly

Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!

18.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 28.03 | Přečteno: 3848 | Diskuse

Martin Faltýn

"Chci" nerovná se "Mám právo"

Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.

15.3.2024 v 10:08 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 482 | Diskuse

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 13

Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.

15.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 266 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.24 | Přečteno: 255 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 18.23 | Přečteno: 436 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 109 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.13 | Přečteno: 592 | Diskuse
Počet článků 1302 Celková karma 14.95 Průměrná čtenost 1156

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...