Na druhý skok do Malajsie X.
Narozeninový dort v Malajsii roku 2004
Když jsem začátkem února 2014 balil zavazadla, netušil jsem ani v nejmenším, co všechno mne v Malajsii čeká. Měl jsem pár drobných přání a jedno velké... což byl spíše úkol, dluh z cesty, kterou jsem do Malajsie vykonal před deseti lety, v červnu 2004. Ať mne čekalo cokoli, věděl jsem, že to bude zajímavé, barevné, trochu dobrodružné... a také, že se vracím mezi milé a příjemné známé, do rodiny mého malajského kamaráda. Už tehdy, před deseti lety, uspořádali při příležitosti mých narozenin malou oslavu, rodinný piknik u moře. A na ten čokoládovo-banánový dort - na úvodním foto - nikdy nezapomenu, protože lepší jsem opravdu nejedl.
Nikdy jsem ale také nepotkal srdečnější a družnější lidi než rodinu toho mého malajského kamaráda. Což byla dáno mimo jiné tím, že když se jejich otec po druhé oženil, bratři a sestry z prvního manželství o rodiny odešli z maké vesnice do hlavního města a museli se naučit držet spolu v dobrém i zlém, aby přežili.
Což se jim všem úspěšně podařilo. Jeden ze sourozenců dokonce dosáhl velmi dobrého postavení. A právě u něj se konala party na rozloučenou, den před mým odletem. Bylo to vlastně pro mne překvapení. Velmi milé - jak jinak. A opětovně, byl to jeden z nejkrásnějších a nejzajímavějších zážitků. Protože, popovídat si s lidmi uvnitř rodiny, o jejich osudech, to je vždy zajímavé.
To v podstatě velké rodinné setkání se konalo v moderním sídlištním komplexu, který byl pod zabezpečeným uzavřením. To znamená, že se tam nedostal nikdo kdo zde nebydlel, nebo kdo nebyl pozván či ohlášen předem jako návštěva.
(Obrázek se vždy otevře trochu větší po kliknutí na něj v novém okně.)
Byl to komplex pro majetnější, střední vrsty společnosti. Vybavení tomu odpovídalo - uprostřed areálu bylo několik bazénů a také společenská arkáda. Tu si bratr onoho mého malajského kamaráda na ten večer z části pronajal, aby zde uspořádal něco jako rodinný piknik a stal se tak naším hostitelem. Tady máte ty prostory na panoramatickém foto - z trochu pozdější podvečerní doby.
Prostory byly pro pikniky dokonale uspořádány. Po levé straně ohniště s roštem na grilování. A pak už stačilo si jen domluvit si stolky na jídlo a koše na odpadky, také sezení, poté už jen přinést jídlo a nápoje (v této komunitě pochopitelně výhradně nealkoholické) a piknik se mohl rozjet. Začínali jsme, jak vidíte, ještě za světla.
Už tady jsem se setkával jednak se starými známými, jednak s novými tvářemi. Mezi ty nové patřil starý pán na obrázu vpravo, s bílou čapkou. Byl to otec manželky našeho hostitele, tedy jeho tchán. Bylo mu snad už osmdesát. Se starými lidmi jsem uměl vždy komunikovat a tak jsme si brzy začali povídat o všem možném. Starý pán zabrousil i do vzpomínek na poválečnou japonskou okupaci a nebylo to vzpomínání dvakrát příjemné. Japonci se zde prý chovali velkopansky a nesmíně krutě... "Stačilo byť jen něco namítnout a rovnou dotyčnému uřízli hlavu," zavzpomínal starý pán. Dodnes proto pro Japonce v Malajsii někteří příliš nehorují.
Ale piknik nebyl jen o vzpomínání starého pána. Byl i o jiných setkáních a pochopitelně také o jídle. Pod každou pokličkou se skrývalo něco dobrého... A mohutně se grilovalo a povídalo. Následující fotografie víc komentáře nepotřebují. Jen ta kuchyně byla od té naší chvílemi řádně odlišná. Jedli jste třeba někdy kuřecí marinované v pálivé kari omáčce nebo grilované sépie?
Jen dodám, že nějaké to sousto se našlo i pro kolemjdoucí. Malajci jsou ohromně družní a tak nebyl problém, aby se mezi hosty na chvíli zařadilo pár známých z jiných bytovek, a nebo dokonce malá skupinka asi pěti kolem jdoucích z úplně jiné části komplexu, a z nich navíc pár jich zde bylo také na návštěvě u místních.
No a úderem desáté večerní grilování skončilo - noční klid se dodržuje bez výjimky. Správa objektu prostě vypne v arkádě světlo a to je neklamná známka, že je potřeba i do té doby nikterak hlučnou zábavu ukončit a nerušit ostatní. A tak se jde třeba ještě na kus řeči k hostiteli domů.
Času mi pak v Malajsii zbylo sotva tak jeden den na nákup nějakých těch drobných dárků a suvenýrů. K tomu je asi nejvhodnější centrální tržnice Kuala Lumpur - Central Market. Zajímavé je, že v roce 1888 byl otevřen jako tržnice pro jídlo, ovoce, zeleninu a také maso a ryby... Dnes je výhradně rájem oblečení, koberců, dekorativních předmětů, bižuterie, kosmetiky a pochopitelně též suvenýrů všeho druhu a ražení.
A pak už tedy spolu s dárky zabalit i všechny zážitky; ještě vyfotit nahonem z auta domény Kuala Lumpur, drobné občerstvení na letišti a pak už nabrat směr domů.
Domů jsem letěl sám. Malajský kamarád se vracel až o další týden později. Sice jsme zkoumali variantu, že by si změnil let, ale bylo nám řečeno operátorkou, že v naší cenové relaci letenek už volná místa nejsou. Nová letenka by byla bývala o dalších skoro 20 tisíc dražší. Marketingová cenová politika letecké společnosti mi nicméně zůstala utajena, protože při mém letu byla minimálně 4 místa volná. Asi se to leteckým společnostem vyplatilo držet "cenovou hladinu" a letenku raději neprodat vůbec.
Doma mne pochopitelně čekal kocour, mezitím obstarávaný bratrem. A pak také vybalování. A nakonec i jakési ohlédnutí se za celou cestou. Z těch drobností, co jsem přivezl sobě a jiným, mne osobně potěšily třeba náramkové hodinky, stejně tak jako keramický suvenýr k letošnímu roku Koně. Paradoxně, oboje made in Japan.
Své přátele a známé jsem potěšil více méně jedním druhem dárků - a sice magnetickými keramickými magnety. Sobě jsem udělal také radost masážním ježkem z mahagonového dřeva - nosím jej neřetržitě v kapse a kdykoli mám volnou chvíli masíruji jím namáhané dlaňové svaly.
Mezi exotičtější dárky patřily barvotiskem zpracované hedvábné kalhoty a ručně tištěné letní šaty. Udělaly radost mé kmotřence v jiném konci světa. Kalhotami jsem naopak podaroval české známé.
A pro návštěvy nechyběly také různé pochutiny; pro domácí vaření pak kořenící směsi - na obrázku vlevo je jen jedna z nich.
...to je spíše jen takový malý výběr z toho, co jsem si přivezl. A pochopitelně spoustu dojmů, fotografií... z pamětihodností, ze setkání, z cest. Ostatně, o některé z nich jsem se s vámi podělil v předchozích částech.
A úplně na závěr jeden postřeh, ke kterému jsem došel určitě ne jako první.
Člověk může cestovat třeba až na kraj světa, ale stejně zjistí, že nejkrásnějším cestováním je vlastně cestování domů.
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,81
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek