Na druhý skok do Malajsie IX.
Španělé a Portugalci cestovali do Malajsie na lodích.-já-
Pohled na svou dobu mohutnou a přeci jen malou loď, která je vystavena jako turistická atrakce ve městě Malaka, mi vždycky připomíná jak různorodé cestování může být.
Jak už jsem psal v předchozím vyprávění, nepatřím mezi rozmazlené cestovatele. A proto mi nevadí cestovat všelijak a po různu, vyzkoušet různé dopravní prostředky.
Pravdou je, že jsem trochu citlivý na hygienu, zejména na pachové odéry. V prvé řadě mi vadí pochopitelně smad ze špíny, pak nadměrný tělesný pach... ale také opačně: dost trpím tím, když se některá dáma, s prominutím, zlije voňavkami (nejlépe ruskými "????" [duchi]) nebo když se v okolí mého poměrně citlivého nosu sejde takových dam několik: čemuž říkám "kráčející parfumérie". Takže v jistých destinacích bych asi dost dobře cestovat nemohl.
V Malajsii tohle naštěstí, až na nějaké výjimky, nehrozí. Výjimky se samozřejmě najdou vždycky, ale já nepíši cestopis, jen jakési vyznání svých osobních poznatků.
Snad asi nejoriginálnější cestování jsem na vlastní oči viděl toto:
(Připománím, že kliknutím na obrázek se tento otevře trochu zvětšený v novém okně.)
Ale pojďme pěkně po pořádku. Malajsi byla vždy v novodobých dějinách mnohonárodní zemí, mnoho kolonizvanou... a tak ještě v 19. století se jako (veřejná) doprava zmiňují rikši nebo také sloni. Zanikly v 30. letech 20. století. V 50. letech byly v Kuala Lumpur i tramvaje, zavedené v dobách britské kolonizace, ale ty byly zrušeny v r. 1962. To už byla Malajsie samostatným federálním státem.
Současná doprava v Kuala Lumpur vypadá tedy takto.
Začneme asi u kol. I když, na rozdíl od jiných asijských zemí, kolo už tady dávno není zásadním dopravním prostředkem - Malajsie se v tomto směru vydala nekompromisně směrem k motorizaci.
Školní mládež cestuje především hromadnou dopravou nebo speciálními školními autobusy (viz na foto níže). Ty šťastnější a movitější pak rodiče přivezou autem - nejlépe nějakou limuzínou, přímo až do školního areálu.
Jakmile se mladí a dospělí Malajci jen trochu ekonomicky zmohou, pořídí si motocykly. Poněkud nedisciplinovaně se proplétají mezi vozidly, na semaforech jsou vždy v čele a při každodenních silných provozech je radno raději u automobilů neotevírat v zácpě dveře nebo vystrkovat ruku z okna. Ze "zdravotních" důvodů. V Kuala Lumpur se totiž na ulicích, např. v porovnání s Prahou, zas až tak moc nekrade... a dokonce i s těmi pouličními motorkovými gangy (údajně z Jižní Ameriky apod.) si prý celkem poradili. Jak by ne - turistický ruch je jedním z nejdůležitějších zdrojů soukromých i státních pokladen; nehledě na eticko-náboženské aspekty. A kdo by chtěl cestovat do země, kde by měl jistotu, že jej okrade třeba nějaký motorkář?
Samozřejmě, osobní dopravě kralují především automobily. Malajsie vyrábí vlastní značku Proton a jsou to auta výkoností všeho druhu. Majaci je považují za standard; jakmile to však jemožné - pořizují si radějí prestižnějí automobily - Toyota a další.
K automobilům pochopiteně patří benzínové stanice. Nejznámější je společnost Petronas, která proslavila Kuala Lumpur a Malajsii svými spojenými věžemi mrakodrapů. Společností je ale v Malajsii povícero. Čerpací stanice jsou velmi moderní. Na rozdíl od našich na nich ale nenajdete na reklamích sloupech ceny. Snad je to z důvodu, aby se zabránilo nesmyslnému konkurenčnímu stlačování cen o "halíře"; snad proto, že se ceny velmi rychle mění? Jiné důvody mne nenapadají. Každopádně, od těch našich se na první pohled příliš neliší.
K osobní dopravě Kuala Lumpur patří i trolejbusy. Ale z nějakého důvodu jsem je nevyfotil. Snad proto, že byly příliš fádní a pletly se do dopravy svojí mohutností, nepohyblivostí i pomalejší jízdou.
A nesmím zapomenout i na nepřehlédnutelné červené vozy taxilužby, na které narazíte ve dne i v noci.
A Malajci rádi jezdí automobily. Postavili pro ně čtyř až šesti proudové dálnice; občerstvovací stanice. A jednotlivé okresy - jako třeba Pahang - na dálnicích postavily uvítací brány. Jinak provoz na dálnicích je placený - ale nebojte se, nezruinuje vás to. Víc jak 5RM (zhruba 30 Kč) jsem při placení nezažil.
Základem městské a meziměstské dopravy jsou v Malajsii autobusy. Městské i dálkové... jedou a dojedou. Někdy je to docela náročné. Při mé první návštěvě v r. 2004 jsem dokonce zažil, že autobusu vypověděla klimatizace. Ale odvážně jsme se dali na cestu a i v 35.C jsme to vydrželi. Tentokrát se nám nic takového nepřihodilo a cestování jak městskými (na foto uprostřed) tak i dálkovými autobusy bylo příjemné a komfortní.
K dálniční a meziměstské dopravě neodmyslitelně patří občerstvovací stanice a autobusová nádraží. Malajci nekompromisně dávají přednost své, místní, tradiční stravě a nadnárodní fast-foody zde příliš významnou pozici nehrají. Zato stravovací stánky se musejí snažit, aby vyhověly tradičním kuchyním - malajské, čínské, indické... a tyto se ještě dělí na mnoho růzých pod-druhů - mořskými plody počínaje, přes polévky nebo hovězí a drůbeží jídla s rýží, a pohopitelně nudlemi konče.
Ve městě jsou pak takovým občerstvovacím základem přestupní místa - jaké můžete spatřit na onom prostředním obrázku výše. Přestupuje se na autobusy, ale i na vlaky všeho druhu.
Všeho druhu?
Inu, jedním z nenazedbatelných prostředku veřejné dopravy v Kuala Lumpur jsou příměstské vlaky. Spolu s nimi pak monorail. Ruku v ruce vás provezou mezi výškovými stavbami přesně tam, kam potřebujete. Jen je někdy potřeba bedlivěji hledat nástupné schodiště a mosty... kde třeba najednou parkují i školní autobusy.
Všude je neuvěřitelně čisto; klimatizace pracuje naplno... Měl jsem štěstí, že jsem se pohyboval v dopravě prakticky mimo špičku. Zažil jsem ji jen jednou a to pak i ta klimatizace byla jen tak tak.
Někdy je pro neznalé, jako jsem já, těžké rozlišit, co je historická památka a co je třeba vlakové nádraží. Málem jsem si při bloudění kolem něj, využívaje mobilní GPS, přivodil úžeh.
Díky okolnostem, že jsem se v onom místě zamotal, jsem tak měl možnost si alespoň jednu stanici zkusit, jak se jezdí v Malajsii obyčejným vlakem... Na delší meziměstské trasy jsme dali raději přednost autobusu.
No a tak dny plynuly... návštěvy, jezdění, cestování... Nacestoval jsem se dost a dost, vším možným. Až se týden s týdnem sešel a mne čekal návrat domů.
K mému velmi příjemnému překvapení, rodiny uspořádaly při té příležitosti malou party. A o ní a o jakémsi závěru mé únorové cesty do Malajsie v příští, už poslední, části.
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb zápolí v debatě vysílané i studentům škol
Přímý přenos Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která je...
Byl na vozíku, po výměně kyčlí běhá, trénuje na maraton. Pomáhá mu konopí
Jakub Kryšpín pracoval, dálkově studoval vysokou školu, měl plány do budoucna. Ty ale v roce 2006...
Z mrazu konečně do tepla. Už dnes bude 17 stupňů, o víkendu i přes 20
Chlad a mráz zřejmě končí. Meteorologové avizují už na pátek teploty přes patnáct stupňů, o víkendu...
Ukrajinci dočasně stahují tanky Abrams. Jsou zranitelné při nasazení dronů
Ukrajina dočasně stáhla z boje americké tanky Abrams M1A1, které se ukázaly být zranitelné při...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 1308
- Celková karma 16,42
- Průměrná čtenost 1151x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek