Pro začátek se sluší zdůraznit že za tenhle článek může nová podoba editoru blogů. Změnou formátu profilové fotky na šířku se moje původní foto formátem na výšku stalo nepoužitelným. A když jsem hledal, čím je nahradit, nenašel jsem nic lepšího než tu fotku s mým kocourem Kryštofem. A tak není nic snazšího než v novém editoru napsat právě o něm.
Tedy, kocour Kryštof už se dávno nejmenuje Kryštof. On se tak vlastně nejmenoval nikdy. V rodném listu, tedy spíš zdravotní knížce, kdy ke mně přišel sotva půlroční, má jméno Kryšpín. No, takovéhle jméno mohl kocourovi vymyslet, s prominutím, blbec. Já vím, že se zvířatům dávají lidská jména...
Známý je případ psa Filipa režiséra Jindřicha Poláka, který po něm pojmenoval jednu z hlavních postav svého skvělého seriálu Návštěvníci. Poněkud popletený akademik Filip v podání Josefa Bláhy se však znelíbil vdově po skutečném akademiku Filipovi - byl z toho soud, z akademika Filipa se stal dabingem Akademik Richard - čímž byl nikterak oslnivým předabováním jména zprasen díky urážlivé vdovičce skvělý seriál. Nepomohlo ani to, že se tvůrci hájili, že akadamika pojmenovali po svém pejskovi; a stejně 1x jméno Filip v seriálu zůstalo. Tady je srovnávací důkaz, že kvalita předabování je spíš záslužná, než kvalitní, to snad ani nemusím dodávat.
I můj kocour Kryšpín byl tedy "předabován" na Kryštofa, ale ani to mu víc jak pár let nevydrželo. V době, kdy tancování kolem milého kocourka dospělo vrcholu - rozuměj neskutečné rozmazlování, ňuchání a cicmání, apod. - začal jsem mu prostě říkat "Kočour". Ano, čtete dobře. Je to totiž přesně ten šišlavý výraz a intonace, které používá jako oslovení jedna z postaviček v jiném skvělém serálu Zahrada, podle Jiřího Trnky.
A tak mne Kočour provází životem už dobrých 16 let. Z roztomilého koťátka, pubertálního kocoura se propracoval mezi skokanskou třídu - nebyl problém pro něj vyskočit ze země rovnou na skříň o výšce 1,80m. No a posléze se stal seriozním starším kocouřím pánem... čili pacholkem, který si mne dokonale omotal kolem prstu. Bezpečně mne naučil např. co chce zrovna k jídlu. Nekompromisně se dožaduje drbání a nejlepšího místa v dvojposteli - tedy pochopitelně tak, že vy se tam sotva vejdete. Za veškerou péči se mi odvděčil tím, že mne nikdy nesekl ani nekousl, nepočítaje pár šrámů typu start z místa nebo v rámci hry s provázkem, kuličkou, plyšovou myškou apod. Koneckonců, musí si mne šetřit, abych dlouho vydržel v jeho majetku:)
Na závěr vám nabízím malou galerii z kočičího života s několika málo komentáři.
1./ Copak chceš, tady se spí!
2. Nerušit, prosím!
3. Co tam tak dlouho děláš?
4. Hele, a jako další oliva nebude, nebo co?
5. Kdo to tam jde...
6. Nemluvím s tebou! Vzal jsi mě na veterinu, dostal jsem injekci a ještě mi dělali odběr krve...
7. Hygiena je nutná.
8. Dobré to bylo.
9. Tak už to nezdržuj focením, jde se spát.
10. To jsem JÁ!