Když je doba ledová

To se dějí věci! Do doby ledové se, jak známo, dostali archeologové, ale i Mach s Šebestovou... No a díky poněkud zvláštní koupi i já. Koupil jsem si totiž obyčejnou neobyčejnou vodu.

Docela neobyčejnou. Dostal jsem se díky ní totiž take do doby ledové.

Neb, jak praví slogan na lahvi:

Dozvěděl jsem se rovněž, že je 15 000 let stará.

Ale, že už jí končí doporučená trvanlivost  - (t.j minimálně) jen do 30 července 2016 - a proto ji musí prodat. Další tisíce let by zřejmě v podzemí, ve své českolipské lokalitě, už nevydržela.

Tak jsem neodolal. Lahev zakoupil a - ochutnal!

Tedy ne, že bych tady chtěl dělat reklamu době ledové, ale ti naši neandrtálští prapředci, ti si pili!

Na druhou stranu se Čechům nedivím, že si tak oblíbili pivo.

Pravdou je, že i já se momentálně opíjím - tedy vodou z doby ledové.

Chuťově je to nesmírně zajímavé. I když podle etikety piji čistou pramenitou vodu, nedá se říci, že bych necítil chuť. Přesněji řečeno, mám pocit, že cítím na jazyku všechny předešlé chuťě. A chvílemi se to mění. A lok po loku rovněž. Spodní chuť je lehce nasládlá, vrchní mírně lahodná...

Pro změnu si rovněž říkám, že bacily z doby ledové za oněch 15 000 si to jistě už dávno rozmyslely a vyhynuly. Tím pádem by měla být voda zdravá. A že z ní nedostanu ani rýmu.

Ale kdo ví. Jak praví klasik: to víte, doba ledová je doba ledová.