Jak můžete utrhnout tři banány a podpis autora

Letos jsem šel na knižní veletrh Svět knihy s jediným cílem: získat podpis v programu oznámeného výtvarníka a ilustrátora Adolfa Borna. Čekalo mne ale nejedno překvapení.

Své "obrázky z výstavy" jsem popsal v předešlém blogu. Na to, jak málo času jsem na prohlídku veletrhu Svět knihy měl, tak jsem si dokázal poskládat mozaiku zážitků, že se mi do jednoho blogu nevešla. I díky štědrému fotografování jsem ale dostatečně dokázal zachytit "kavárenské povaleče v akci", jak jsem to eufemisticky nazval.

Po každé si "vymyslím" nějaký důvod, proč na tento veletrh chci. Mým hlavním důvodem je, že miluji knihy. A to, podivte se, i v elektronické podobě. Vlastním čtečku knih, jakkoli její význam upadl s pořizováním si chytrých telefonů... Samsungem Ace počínaje (víc jak tři roky již tráví svoji dovolenou kdesi na řeckém ostrově Korfu) a momentálně konče iPhonem 5S.

Prostě knihy rád čtu v jakékoli podobě. A to i v podobě audioknihy.

Ne, nestíhám sledovat světovou ani domácí literaturu. Deska už čtu skoro výhradně jen věci odlehčené, nejraději v kategorii humoru - pokud se tedy shodneme s autorovým pojetím humoru.

A nebo pohádky.

A nebo se k nim vracím.

K jedné z takových pohádek jsem se chtěl vrátit už dávno. Jako kluk jsem četl od spisovatele Z. K. Slabého dobrodružnou knížku pro děti: "Tři banány aneb Petr na pohádkové planetě". Moc se mi líbila. Jednak byla plná kouzelných nápadů (takovou podobnou fantazií překypoval i Miloš Macourek), jednak byla s hrdinou skoro mého věku, jednak byla o cestování mezi planetami... a to byla v té době jedna z mých fantazií před usnutím... Prostě těch důvodů, proč se ke knížce vrátit, byla celá řada.

Vrátit bych se byl chtěl. Ale i do dětských knihoven zavály v 70. letech normalizační časy a tak mnozí autoři prostě zmizeli. Jan Vladislav a jeho První a druhý strom pohádek, Jan Ryska a jeho Táto, sežeň štěně, Jaroslav Malák, který kreslil v prvé řadě dětské komiksy... A odnesl to i Z. K. Slabý a Tři banány.

Až teprve po letech, snad koncem 80. let,  se mi podařilo v jakémsi antikvariátu urvat kýžený výtisk - vyřazený z tzv. místní lidové knihovny. Byl celkem zachovalý. Dlouhá léta se nesměl totiž půjčovat. Ale i tak. Někdo spodní kraje knížky dobře do něčeho namočil. Bylo zde pár čmáranic propiskou, pár rohů s ustřiženým razítkem knihovny a jedna stránka s ilustrací a textem dokonce vytržená! Náhodou se mi pak podařilo ji získat jako černobílou xeroxovou kopii z knížky jednoho kamaráda. A vlepit do mého výtisku.

Ale i tak, byla to prostě paráda ji znovu číst!

A protože jsem v té době byl ještě režisérsky aktivní, začínal jsem se i nenápadně zaobírat myšlenkou, že bych tu knížečku mohl natočit jako hraný trikový film. V jakémsi zvláštním retrostylu 60.let. Doba se ale posunula zase o kus dál.

Nesmírně příjemným překvapením bylo, když se najednou počátkem 90. let objevila MC dvoj-kazeta Tři banány, načtená Karlem Högerem. Upřímně: moc jsem zprvu nejásal. Vinu na tom měly pohádky série O pejskovi a kočičce a některé další Högerovy pohádkové role. Jeho výrazný herecký stylizovaný projev (jakkoli jsem znal jeho skvělé výkony třeba v detektivkách) mi prostě šel už krkem. Nebýt to právě Tři banány, tu kazetu bych si skoro určitě nekoupil.

Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že tohle je jiný Karel Höger! Upřímně, takhle jsem ho neznal! A okamžitě jsem se do jeho interpretace Tří banánů zamiloval.

Škoda jen několika věcí - především toho, že záznam je krácen. Nějak to není znát pro ty, kteří knihu neznají. Ale pro mne to bylo trochu rozčarování. Sestřih je tedy na pár místech trochu necitlivý. Dokonce je krácen nejen příběh (kapacita nosičů byla omezená a mp3 formát nikdo nevydával), ale jde tu také o pár politicky korektních, posametových zásahů. Ale o nich později. V celkovém výsledku jde o skvělou záležitost, kterou si kdykoli rád poslechnu, i přes méně příznivou technickou kvalitu záznamu (nahrávka se údajně uchovala jen v archivu autora).

A tak mne letos, již někdy v únoru, potěšila reklama na schodech v metru, že znovu vyjdou Tři banány jako kniha. A co víc, s ilustracemi Adolfa Borna. Okamžitě jsem se rozhodl, že si knihu koupím.

No, samozřejmě, díky mé nedočkavosti, jsem se po knize pídil již celých 14 dní před tím, než vyšla.

Nakonec jsem se dostal do knihkupectví nějaký měsíc po vydání. Rozradostněn jsem po knize sáhl, než mne napadlo nalistovat cenu. Přes 300 Kč. No, to mi vzalo náladu. A knihu jsem nekoupil.

To už jsem věděl, že bude knižní veletrh a byl jsem si skoro jistý, že tady knihu koupím za přijatelnější cenu. Nemýlil jsem se. A byl to také můj hlavní důvod návštěvy veletrhu Svět knihy - ovšemže s tím, že jsem si našel, že v sobotu bude knihu podepisovat ilustrátor Adolf Born. O to více jsem se těšil.

Jak už jsem ve svém předcházejícím blogu z veletrhu předestřel, fronta na Mistrův podpis byla úctyhodná, komunikační... a přidalo se jedno milé překvapení: knihu podepisoval rovněž autor knihy Z. K. Slabý. Při prolistování Wikipedie se ukázalo, že oba pánové jsou ročník 1930, shodou okolností jsou oba Blíženci a narodili se tři dny od sebe. Zvláštní náhoda.

A tak jsem tedy zakoupil knihu, dostal k tomu pár dárků navíc a postavil se ukázněně do fronty. Nebyl jsem zdaleka sám, ale měl jsem kliku, podařilo se mi přijít relativně včas a tak jsem čekal jen nějakých 15-20 minut, zatímco za mnou se tvořila fronta minimálně dvojnásobná.

Bylo skoro nemožné fotit. Buď se někdo motal před oběma autory nebo se nacpal přímo k pultu s knihami.. Docela jsem z toho šílel, ale fotil jako zuřivý. A nakonec pár fotografií vyšlo k mé spokojenosti.

A pak už jsem se propracoval těsně k Mistrům... a čekal až si dva pánové přede mnou rovněž přijdou na své. Ten jeden, jak jsem se již zmiňoval, si zabral pana Borna pro sebe na dobrých 10 minut a podsouval mu k autogramu nekonečné aršíky poštovních známek s jeho ilustracemi, nějaké knížečky a já nevím co ještě. Zato pan Z. K. Slabý seděl nečinně a trpělivě čekal a sledoval podpisování.

Protože nejsem zvyklý mrhat časem a umím věci organizovat (léta u filmu a později i v reklamě v sobě člověk prostě nezapře), tak jsem prostě udělal první krok k panu Slabému.

A hned jsem se zmínil o tom, že "mám dome ještě první vydání". Bylo vidět, že to starého pána i dojalo a tak se mne zeptal, zda chci autogram i s věnováním. To víte, že jsem souhlasil a nechal si napsat "Martinovi..."

Mistra Borna jsem pak slušně a uctivě požádal o autogram... i dostalo se mi ho a tím spokojeně skončila má anabáze se Třemi banány.

No a vy teď můžete obě vydání se mnou porovnávat.

O paní Evě Průškové-Paltové jsem se nedozvěděl na internetu prakticky nic. Dohledal jsem sice v databázích desítky knížek, zejména pro děti, ale to je tak vše. A tak mi nezbývá než porovnávat dané.

Začněme hned obalem.

Šedesátá léta a socialismus pochopitelně vyžadovaly střídmost. On už ten titul, kdy banány bývaly jen na vánoce, pokud na vás po čekání ve frontě ještě zbyly, to už samo byla spisovatelova provokace. Ale době se musely přizpůsobovat samozřejmě obrázky, a také mládež byla jiná.

Petr paní Průškové má na sobě pruhované tričko a trenýrky (možná inspirace Bratry v triku). A drží deštník, aby tedy neprovokoval. Bornův Petr nosí mikinu a džíny s opaskem. A drží banány!

Vlastně, ve vydání z r. 64 banány vůbec nenajdete namalované! Jedině na předsádce a na konci je jednoduchá redisperová kresba kluka, který jí JEDEN banán.

Pokud se týká hlavního iniciátora celého dobrodružství, Pána v černém klobouku - tady je.

Starý Pán je takový trochu Watson od Sherlocka Holmese. Novodobý Pán je vousy nekompromisně podoben svému tvůrci - panu Bornovi.

Knížka Z. K. Slabého dává ilustrátorovi opravdu velký prostor a pak Born jej využil jak se patří.

Ale nekřivděme ani paní Průškové. Její obrázky jsou sice naivnější, ale slouží příběhu stejně dobře. I tak je na obrázcích znát posun doby i vnímání. Zatímco třeba její tanečnice je skutečně balerína, Bornova tanečnice (t.j. ve skutečnosti čarodějnice Nau) už to na place pořádně rozjela.

A ve své čarodějnické podobě jako by vypadla z filmu Dívka na koštěti.

Původně u Průškové je to opravdu jen smutná paní a velbloud je prostě velbloud. Born si neodpustil drobný humor. Nebo, vy už jste viděli velblouda s papučema?

Jen tu závěrečnou ilustraci jsem nepochopil. Zatímco paní Průšková má zcela logicky Petra vracejícího se deštníkem, u pana Borna na konci vesele poskakují tři opice. Inu, proč ne. Možná, že let deštníkem by byl naopak dneska brán jako "navádění" k nežádoucí činnosti... zatímco banánů, pro opice i pro děti, je dneska dost!

To ale ještě není vše.

Totiž, už když jsem poslouchal čtení Karla Högera, zdálo se mi tam něco podivného. Později, při bedlivém opakovaném poslouchání mi to došlo: původně byl Petr přeci mladší pionýr! Tedy Jiskra! A v Högerově nahrávce to slovo bylo důsledně vystříháváno... až na jeden moment, kdy to nešlo.

Samozřejmě jsem byl zvědav, jak si se závadnými pasážemi poradili dnešní vydavatelé. Poradili! Respektive autor. Posuďte sami, ale příliš nesuďte. Doba byla i je zkrátka jiná.

A tady je veršovánka, odkud závadné slovo "jiskra" při Högerově čtení vystřiženo být nemohlo - kvůli rytmu veršů. Upravit to v psaném textu samozřejmě je to nejmenší.

A ještě jedna úprava:

Jak říkám, časy se mění. Jen hodnotná díla zůstávají... a i když se na nich mnohdy podepíše stará či nová cenzura, to podstatné v nich zůstává.

Jak tedy utrhnout tři banány? Potřebujete k tomu ovšem tři zlaté vlasy Děda vševěda. Před tím ovšem musíte na ostrov O a na ostrov K, D či E... ale musíte před tím dobrým skutkem získat hrací hodiny a také rukavici, která vás dělá neviditelným, a ještě před tím se musíte dostat do kočičího hradu a - co je horší - zase z něj... A musíte navštívit bratry Grace, ale pozor aby vás nesnědli... Před tím ale slíbíte Pánu v černé buřince, že přinesete tři banány... Ovšem před tím za vás Pán v černé buřince musí vybojovat souboj proti klaunovi z cirkusu, kde před tím musíte vyhrát koloběžku s červeným zvonkem... Jenže abyste se dostali do cirkusu musíte spočítat početní příklad, ale napřed se musíte dostat do vesmíru a na to je potřeba nastoupit do kouzelného výtahu... A k tomu všemu musíte být neustále ve střehu před záhadnou Černou paní... a...  A jak tedy utrhnout tři banány?

Víte co, přečtěte si to sami!