Malé poklady z mé velké knihovny I. - aneb cokoli kromě politiky!
Poklady jsou to samozřejmě jen teoreticky. Prakticky jsou to drobné knihy, které tenkrát vyšly a už nikdy nejvyjdou. Zůstanou zapomenuty v domácích knihovnách, v odlehlých antikvariátech, možná ještě v Národní či nějaké místní knihovně. Nikdo se k nim nikdy nevrátí, možná tak z badatelských důvodů.
Já se k nim občas vracím proto, že mne pobavily tenkrát a pobaví mne i dnes. Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjí i můj pohled na tyto knížky, ale to hlavní - jejich zábavnost - zůstává.
Tady je můj dnešní výběr.
Začínám jedním z diamantů mé knihovy - od roku 1980 jednou nejoblíbenějších. Humoristický spisovatel socialistického Německa, tedy NDR, Kurt David, v duchu literárních rošťáren tehdejší literatury Richmal Cromptonové a budoucího Adriana Mole, se odvážně pustil na cestu lehké společenské kritiky východoněmeckých poměrů ústy náctiletého - svěžím prostořekým jazykem. A nechybí tam dobové reálie, které byly pochopitelné i v socialistickém Československu. Vybírání peněz na světový mír, doučování rodičů učiteli (hrdinův tatínek předvede krásně své plavání v zákoutích jazyka), v neposlední řadě i rodinné poměry - kdy jednak tatínek notoricky zapomíná na narozeniny své manželky, kdy se jednak střídají otcovské pedagogické a nepedagogické momenty. Názorně se přesvědčíme, že lež má krátké nohy. I u dospělých. No, a kdo z nás se občas neopil na lidové slavnosti? Tady to odnesou oba: otec i syn!
Autorka literární předlohy a scénáře k úspěšné komedii Léto s kovbojem, Jaromíra Kolárová, spáchala nejednu knížku. Ale jak tomu u mnoha autorů bývá, v povědomí zůstala právě jen tím jedním titulem. I proto jsem v r. 1982 ze zvědavosti sáhl po níže uvedené brožurce. Podtitul zní "Malý český horor". Upřímně, přes veškerou snahu paní Kolářová další veledílo nezplodila. Inu, ne všechny děti se vyvedou. Chyba není ovšem tak docela na její straně coby mistryně slova a písma, nýbrž na staně příběhu. Muž a žena si zajedou na chatu známého na zálety. A v už tak exhaltované situaci dvojité manželské nevěry najdou ve skříni mrtvolu. Situaci ještě zkomplukují dva záškoláci, kluk a holka, kteří se rovněž vydali na milostné hrátky... a jaksi se opřou do auta obou mimo manželských milenců. Auto sjede ze stráně, narazí na strom a shoří. A když se do toho ještě zamotá mladý policejní příslušník a spousta peněz pod dekou v posteli... Je z toho čtenář trochu magor, o čem že mu to autorka vlastně vypráví. Knížečka má však neopakovatelnou atmosféru, krásnou češtinu a i když tedy nepatří k tomu nejlepšímu, své místo v mé knihovně má.
Autorka svěžích fejetonů, Vlasta Smržová, působila v deníku Práce a později jako zkušená spisovatelka pro humoristický týdeník Dikobraz podle internetu snad vydala jen tři knihy. Jak sama praví v doslovu, první kniha jí vyšla v Rusku v knihovničce tehdejšího satirického časopisu Krokodýl. Tato její druhá kniha, první v Československu, vyšla v r. 1973. Třetí byla bezpečně úniková: sbírka soudniček. Humorista to v normalizačních letech neměl jednoduché. S humorem se muselo velmi opatrně. Vyhýbat se určitým tématům, ale i "předmětům". Psát o husách, ale i jiném ptactvu, za prezidentování Gustáva Husáka bylo ošemetné a mnohdy i prakticky nemyslitelné. Z dnešního hlediska bychom řekli, že Vasta Smržová psala anekdoty a satirické historky ve formě povídek. O lidských osudech. Za všechny jmenuji "Mužská soildarita" - kdy si hrdina přivede domů milenku. Vše probíhá podle plánu do doby než se druhý den ráno předčasně vrátí manželka ze služební cesty. Hrdina duchapřítomně prohlásí milenku za manželku kamaráda a vyrazí se kamaráda shánet do nejbližšího holičtství. Milenku mu sice později odloudí onen "kamarád", ale situaci tak zachrání... Na čas. Kdyby se hrdina nepochlubil kolegům v práci. Později na podnikovém večírku "s manželkami" dá totiž někdo z kolegů onu historku k lepšímu. A jistá dáma se odpojí od bavící se skupinky a zfackuje manžela, který právě odpočívá na baru...
Pro dnešek posledním, i když zdaleka ne posledním, byť poněkud nebroušeným diamantem mé knihovny je knížečka od Tibora Dévényi. Patří k pokladnicím u nás neobjeveného maďarského humoru. Je to dokonalá satirická studie toho, jak se rodí vědec. Od studentské práce, přes kandidátskou, doktorskou, profesorskou... kdy si dotyčný vědec "Géza Tamhleten" celý život vystačí s jednou jedinou teorémou, že "Při působení 0,1 penetronu - nejmenší částice pachu samce myšího - si už kočka myslí, že samec myší ani tak moc nesmrdí." Nádherný ironický blábol! Připočteme-li k tomu ještě různé analýzy typu jak to chodí ve vědeckých ústavech nebo jak se jezdí na služební cesty na kongresy, máte dokonalý obrázek o čem asi tak kniha je. A jelikož je z roku 1981, je poznamenána i roztomilými dobovými reáliemi, kterým se naštěstí dnes už jen smějeme, jako shánění devizového příslibu a povolení vycestovat na západ.
A to je pro dnešek všechno. Jak se říká: pokračování příště.
Pokud zapátráte i ve svých knihovnách a podělíte se sami s ostatními o své poklady na toto téma, budu jen rád.
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,80
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek