Malé poklady z mé velké knihovny IV. - aneb cokoli kromě politiky!
Poklady jsou to samozřejmě jen teoreticky. Prakticky jsou to drobné knihy, které tenkrát vyšly a už nikdy nejvyjdou. Zůstanou zapomenuty v domácích knihovnách, v odlehlých antikvariátech, možná ještě v Národní či nějaké místní knihovně. Nikdo se k nim nikdy nevrátí, možná tak z badatelských důvodů.
Já se k nim občas vracím proto, že mne pobavily tenkrát a pobaví mne i dnes. Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjí i můj pohled na tyto knížky, ale to hlavní - jejich zábavnost - zůstává.
Tady je můj dnešní výběr.
Nesmírně zajímavou edicí malých velkých knih byla tzv. Světová edice Růžice. Mířila svými paprsky opravdu do všech koutů literatury z celého světa... od starověké arabské Knihy Rad šejka svému synovi, přes středověké divadelní hry typu Mandragora, Bulgakovův Divadelní román, naši Babičku Boženy Němcové... a tak bych mohl pokračovat do nekonečna.
V této sérii jsem také objevil jednoho z největších světových humoristů - Pelhalma Glenville Woodehouse. Jeho tématický záběr byl široký a přitom téměř stejný - vyšší vrstvy britské společnosti. "Chtěli číst o lordech, tak jsem psal o lordech," prohlásil o svých čtenářích tento humorista. A tak jeho hrdiny byli takoví jako lord Emsworth, jehož hlavní zálibou bylo pěstování růží a výstavní prasnice Císařovna. Nejslavnější postavou pak byl bezesporu zachránce popletených mladých pánů-lordů i situací - sluha Jeeves, kterým se inspiroval Zdeněk Jirotka při psaní Saturnina. K tomu je třeba připočíst mladé zamilované dvojice, zoufale hledající cesty, jak od příbuzných získat peníze či svolení, aby se mohly vzít... A o bláznivé příběhy je postaráno. Vlna zločinosti na zámku Blandings pak uvedla totoho spisovatele k nám do povědomí v 70. letech, kdy se více jak 30 let u nás nevydával a potom zase jen sporadicky pár titulů. Naštěstí, dnešní vydavatelé nám tento půst bohatě vynahradili.
Mezi knihy, které se u nás rovněž dlouho nevydávaly, patří Italské prázdniny Jana Wericha. Jedna z mála knih, kterou jsem tehdy koupil v antikvariátu. V dnešní době představovat toto poutavé psaní "on the road" je spíše nošením dříví do lesa. Kouzlo textu spočívá především ve Werichových neopakovatelných komentářích; samozřejmě i zážitcích, které se mu jako "renesančnímu" uměci připletly do cesty života. Werich vám je popisuje sice svýma očima ale tak, jako by se zrovna teď staly vám... a to je to, proč jeho Italské prázdniny nikdy nezestárnou. Při čtení neomylně "slyšíte" Werichův hlas. A kdo jej chce slyšet doopravdy, může si je sehnat jím načtěné jako audioknihu.
Poměrně neznámý román německého autora W. P. Zibasso Není libo řád? vyšel též dříve pod názvem Řády pro neřády. Obyčejný podvodník začne "udělovat" řády se zfalšovaným vládním dopisem i razítkem, s malou douškou: zašlete prosím poplatek na uspořádání udělení řádu na p.o. box ... Řády neudělí, peníze si nechá a vše běží jako na drátku do té doby než se jeden z "vyznamenaných" ozve, že s tak směšným řádem nesouhlasí a chce mluvit osobně s podepsaným panem "vládním radou". A milému podvodníkovi nezbyde než se vypravit na úřad vlády a na onoho úředníka si zahrát... Čímž se věci ještě víc zamotají, protože skutečná vysoká politka, to není svět malých podvodníčků. Příběh má spád, zápletky i lidské osudy a neochvějný humor... a dodnes mne mrzí, že se mi díky reorganizačním okolnostem nepodařilo jej v tehdejší Československé televizi zfilmovat.
Rád bych naopak viděl toho smělce, který by zflmoval knihu známého přírodovědce Geralda Durrella Růženka je z příbuzenstva. Růženka je totiž slon. A dědictví. To bohatě stačí na ztřeštěné příběhy i historky se zmařeným honem, slavnostní hostinou, divadelním představením, popleteným britským soudem... Situačního humoru je v knize dost a dost, i když dojde tak trochu i na lásku. Knížku jsem z Durrelovy tvorby poznal jako první; to jsem ještě netušil, že je autorem skvělých knih o odchytu zvěře, záchranné zoo i úžasných příbězích z Durrellova dětství na Korfu. Rozhodně příběh s rozvernou slonicí se sklonem alkoholu, v hlavní roli, patří k tomu nejlepšímu ze zábavné literatury, co kdy byla vydána.
Tak, humoru zdar!
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,81
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek