Některé fastfoody nám safra inovují
A to si nemyslím, že bych byl nějaký konzervativní zpátečník. To jako člověk pracující v médiích, kde je dnes vše digitální, ani nemohu. PC vlastním a sám si modernizuji víc jak dvě desetiletí. Chytré mobily vlastním rovněž řadu let. Využívám je i na svých zahraničních dovolených, chatuji s přáteli a kamarády prostřednictvím různých "kecálků", v případě potřeby sleduji počasí, MHD i letadla, objednávám letenky i ubytování, nějakou tu hru si taky zahraju... nebráním se sledování svých sportovních (ne)úspěchů, sám si fotím a upravuji, vkládám blbinky do fotek jak puberťák; už dva roky s novým mobilem a iOS poloslepému kamarádovi pomáhám se Sirí a jejími neustálými vrtochy zejména po upgradech; překonávám i ty největší překážky iTunes jako import CD, ale i filmů a nebo vlastních zvuků či vyzvánění...
Mým nejnovějším hitem je v tomto směru vyzvánění, že kdykoli mi zavolá bratr, ozve se mi z Hrátek s čertem: "Bbbbbb... zemskej červe! Udeřila tvá poslední... -éh- ...hodina!"
Myslím, že víc vás o své technické erudovanosti přesvědčovat nemusím.
Občas mne tedy potěší, když vidím nějaké radikální inovace, technické novinky a pod. (Mezi námi, letos jsem byl na dovolené v Japonsku - blogy se připravují - a tak jsem si to i z tohoto hlediska také pěkně užil.)
Do inovací se pouštějí tako i naše "milované" fastfoody.
Ten nejznámější z nich rovnou zavádí dotykové panely - automaty na objednání. Člověk se prokliká prsty po menu na tv obrazovce na výšku (velmi hygienické!) a po uzavření objednávky mu vyjede lístek s číslem objednávky. Zda je součástí toho i zaplacení kartou (možná i hotově) to jsem nezkoumal. Abych byl upřímný, možná jen uděláte objednávku a jdete ji k pokladně zaplatit. *)
*¨) Aktualizace: ano, součástí je i platba kartou.
Neměl jsem čas to zkoumat, protože při příchodu k pultu jsem zjistil, že se rozdělil na dva. Na jedné půli chlapík u pokladen, v druhé výdej jídel dle objednávek. Na jednu stranu je to asi hygieničtější, na stranu druhou: papíru je dost, že? To, že se tím vytiskne větší množství papíru než před tím, je asi jedno. Ale nebuďme "sluníčkářsky" malicherní. Fastfoody nejsou o šetření, i když se vám to snaží někdy namluvit.
Vzápětí se na mne vrhl jakýsi postarší chlapík ve firemní uniformě, v mém věku, a agilně se mi snažil vnutit dojem, že se v tom neorientuji a že mi ukáže ještě jiný systém objednávky. A snažil se mne odtáhnout od pultů, zatímco jsem si vybíral z nabídky nad pulty.
No, já když jsem hladový... však to znáte sami. Zavrčel jsem na něj, že 15 let zvládám se starat o poloslepého kamaráda a že teda tohle snad taky zvládnu. S omluvou se vypakoval o dva metry dál hledat další oběť. Působil v tom blázinci asi jako kdybych teď já v mém věku vyrazil na dnešní diskotéku. Předpokládám ale, že marketingově-reklamní poradci vnutili top managementu fastfoodu představu, že když ten nový dotykový systém bude předvádět starší člověk, že to pak bude vzbuzovat dojem, že to "bez problémů" zvládnou všichni.
A ještě když jsem tedy stál s cárem papíru a číslem objednávky, přišla mi na mysl otázka: "A co když si teď budu chtít přiobjednat kečup nebo zmrzlinu... To budu muset celý ten cirkus absolvovat znovu že? To zas někdo přemýšlel, až vymyslel!"
Obdobně zřejmě přemýšleli až vymysleli u konkurence.
Do fastfoodů většinou dorážím v případě spěchu, z časové, ale i jiné, ehm, fyziologické nouze. Takže jsem dnes poněkud svižněji zamířil v jedné z těchto provozoven na WC. Zde je mají umístěné v suterénu, pěkně dole, po velmi nepříjemných strmých schodech, kdy se - s prominutím - močový měchýř i střevní vnitřnosti pěkně protřesou, než na ně dojde. O to více je pak nutkání naléhavější, že.
Nejenže mne uvítalo to, že z bývalého WC byla další část stravovacích prostor, ale došlo i na ještě jedno WC překvapení. Podstatně zmenšené WC prostory byly zablokovány neprůstřelnými dveřmi a - tlačítkovým číselným systémem se sdělením, že "kód naleznete na své účtence". A kupodivu, na jednom, dvou zde pohozených tácech účtenky chyběly!
No paráda! Obvykle dám přednost tomu, ulevit si před jídlem a pak v klidu pojíst...Nervů mám i bez toho v životě dost.
Vydusal jsem schody nahorů a vrhnul se k objednávkovému pultu - tady zůstal beze změn. Skoro. Zatímco mi slečna dávala dohromady objednávku - bez nápoje (ještě to tak!) holé jídlo - koutkem oka jsem postřehl něco, co se mi zdálo, jestli nemám halucinaci, mozkovou příhodu nebo se jen zhoupl tlak... Slečna mezitím plácla pokrm na tác a já se znovu zaměřil na nabídku za její hlavou. Nemýlil jsem se! Z té kávy na obrázku se kouřilo! Teprve na druhý pohled jsem si uvědomil, že se dívám na inovativní lcd monitory, na kterých je nabídka promítána. Proto ta "oživená" káva. No, schizofrenik by si tohle užil určitě víc jak já, ale i mně to stačilo.
Získaje nejen jídlo, ale i účtenku s kódem, vyrazil jsem opět s tácem a jídlem dolů. To už jsem ho ale, chudáka, nenáviděl. Praštil jsem sebou a začal polozdravé jídlo (s větším podílem zeleniny) zcela nezdravě jíst... hlavně abych to měl za sebou a abych TO měl za sebou!
K mému klidu nepřispělo ani to, že se dolů přihrnul jakýsi ostřílený chlapík vyžilého vzhledu a s celým jídlem v ruce zamířil na WC. Došlo mi, že tam asi nejde jen na jídlo a odhadoval jsem, že WC bude asi pěkně malé.
Nemýlil jsem se.
Když jsem doslova zhltnul jídlo, sebral jsem účtenku a hurá se prokódovat dovnitř. Na mysli mi vytanul 007 James Bond a jeho kódovací úsilí... ultramodernost byla navíc podtržena tmavě modře svítícím podsvitovým rámečkem. Za dveřmi mne ovšem nečekal vstup k řídícímu pultu ultra-jaderné elektrárny či jiné sci-fi zbraně, ani trezor národní banky - nýbrž poměrně malinké WC, se dvěma dveřmi na wc mísy a se třemi robustními mušlemi.
Zarumploval jsem oběma dveřmi - tentokrát na prosté zavírání zevnitř a bez kódu. Jak jsem předpokládál, obě byly zamčené. Kdo a co dělal v jedněch nevím, ale v těch druhých byl zcela jistě onen chlapík. Tipoval jsem ho na to, že si něco šlehnul a s burgerem v ruce se obebral do svých "happy" fatazií.
Ne tak já. Čekaly mne WC mušle. Nic proti nim běžně nemám, až na jednu věc. Nemám správnou výšku "v kohoutku", jak se říká, když se měří příslušná výška psa na výstavách. Zkrátka a dobře, asi tak 90% těchto zařízení je nad mé 155cm výškové možnosti (výšku v kouhoutku jsem si neměřil). Nebylo zbytí: vypjal jsem se na špičky a balancuje víc než princ s labutí ve zvedačce v Labutím jezeře, předvedl jsem SVŮJ výkon... konečně!
Inu, jak říkám, inovace mám rad ale s rozmyslem, safra!
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,81
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek