Malé poklady z mé velké knihovny V. - aneb cokoli kromě politiky!
Poklady jsou to samozřejmě jen teoreticky. Prakticky jsou to drobné knihy, které tenkrát vyšly a už nikdy nejvyjdou. Zůstanou zapomenuty v domácích knihovnách, v odlehlých antikvariátech, možná ještě v Národní či nějaké místní knihovně. Nikdo se k nim nikdy nevrátí, možná tak z badatelských důvodů.
Já se k nim občas vracím proto, že mne pobavily tenkrát a pobaví mne i dnes. Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjí i můj pohled na tyto knížky, ale to hlavní - jejich zábavnost - zůstává.
Tady je můj dnešní výběr.
Bezesporu mezi poklady patří několik knih z tehdejšího nakladatelství Odeon a jeho edice "12 humoristických románů", s podtitulem "Čtení na dovolenou". Nemám ty tituly pochopitelně všechny - pokud jste tenkrát neměli známé, tak jste si jen o knižních čtvrtcích mohli stoupnout ráno do fronty a doufat, že na vás zbyde.
Nicméně řadu z nich vlastním a jejich kouzlo spočívá i v tom, že obálky všech svým neopakovatelným humorným nadhledem ilustroval Adolf Born.
Do této série patří ještě "Růženka je z příbuzenstva", o které jsem psal v předchozí části. Z trojice výše uvedených je snad nošením dříví do lesa představovat titul "Tři muži ve člunu". Vychází neustále. Vybrané kapitolky "ze života" skvěle načetl kdysi Miroslav Horníček, pražské divadlo ABC s úspěchem uvádělo divadelní zpracování... "Ranní ptáček" je příběhem malého chlapce, který svou všetečnou roztomilostí zatápí svému okolí a jelikož žije ve velké rodině vyřádí se víc než dost. "Malý pán na ženění" je eskapádou strastí mládence, který se z vesnice rozhodně přestěhovat do New Yorku, aby zde namísto chovu slepic pěstoval umění. Stačí jedna noc a seznámení s mladou dívkou, aby vše rázem bylo jinak.
Mezi nejoblíbenější tituly z této edice 12 knih patří čtyři. Jako první znich je
Autorem je slavný britský herec Peter Ustinov (u nás známý zejména ze třech celovečerních hraných filmů, kde vytvořil Hercula Poirota). Nuže, příběh je důkazem, že na dovolenou do ciziny se jezdit nemá. A když už tam jedete, je dobře držet své zvyky, morálku i instinkty na uzdě. O tom se přesvědčí i veliký náčelník americké policie malého městečka, příjmením Schusspeitel. Jméno se nikdy nedozvíme. Ale proč bychom je měli vědět, když tomuto skvělému, byť poněkud hřmotnému polictistovi předá ocenění samotný guvernér? A jako návdavek k tomu letenku první třídy kolem světa. A pak stačí jedna malá hádka v anglické hospodě, Schusspeitel podlehne svým policejním instinktům a prásk! Zastřelí protivníka hádky. Rozjede se nejen mašinérie britské spravedlnosti, ale i té americké "nespravedlnosti" a z velikého náčelníka policie je najednou vyvrhel. Znáte to sami: dokud jste nahoře, máte moc a peníze, máte spoustu kamarádů a "přátel", ale jak jste v maléru... Guvernér vám odejme pocty, jste degradováni a nikdo se k vám nehlásí. A Schusspeitel se rozhodne, že to tak nenechá.
Pokud máte rádi kovbojky a jiné příběhy z Divokého západu, pak vám přijde k chuti
Raději bych ale řekl, že toto je svým způsobem parodie na kovbojské romány. Není v něm nic drsného, moc se v něm nestřílí. Zato je v něm spousta svérázných kovbojských postaviček a hlavně mladý hrdina, který se z rozmazleného, ctihodného synáčka stane náhle sirotkem. To když tatík, místní šerif, práskne do bot se svou milenkou z bordelu a vy jste najednou na všechno sami. A všichni se vás pokusej okrást. Takže najednou už žádné ježdění na byciklu a mentorské hodiny náboženství na faře... Ale pěkně do sedel a hledat, nejen ožebračený majetek, ale především je tu otázka, kterou si hrdina klade neustále: "Kdo vlastně jsem?" A když navíc ještě nejste plnoletý, máte zatraceně co dělat, abyste to zjistili. Z banky vám nedají ani cent, z bordelu a kasina (oboje před otcovým zmizením původně váš majetek, včetně věznice) vás nejen kvůli věku vyhodí... a tak vám nezbyde než si najmout starýho kovboje, aby vám jednak splnil touhu stát se kovbojem, ale hlavně, aby vás naučil se v životě ohánět.
Jak jste jistě pochopili, nic pro žáčky z nedělní školy ani pro romantické povahy nebo sluníčkáře. Tohle je "drsná lingvistická škola" plná humoru. O to víc se budete bavit.
Neméně jsem se bavil i u další humoristické knížky, kde si rovněž autor servítky před ústa nebere. Ani slovní, ani akční, ba ani rasové... Opět nic pro sluníčkáře, ministry pro lidská práva, organizace pro pomoc všem, ba ani pro "hate-free" EU - neb tento román je z dob, kdy lidi nebyli tak chytlaví za slovíčko a uměli se humoru ještě zasmát.
Co na tom, že jste génius reklamních sloganů a propagace vůbec, když jinak mluvíte jako prase? Je to úplně jedno, když máte kouzlo osobnosti! A když vás práce prostě baví. O tom by mohl mluvit Rex McCoy, "král ojetých kár", jak sám sebe tituluje. Kdokoli zavítá do jeho autobazaru a dostane se při obhlídce ojetin právě k Rexovi, za chvíli zapomene na všechno a po dalších několika minutách už podepisuje smlouvu na koupi auta. Co na tom, že jeho dva zaměstnance ta práce nebaví? Rex by to klidně prodal všechno sám... ale pak by mu nezbyl čas na manželku, na milenky, na rybaření, na vymýšlení reklamních sloganů či akcí, jako že si sežene malou country kapelu a uspořádá měsíc nejúspěšnější prodejní akce. Ovšem, v čem tkví Rexovo kouzlo osobnosti? To se jednoho dne rozhodne zjistit jeden bezvýznamný profesůrek z místní bezvýznamné univerzity... (s pěkně sprostým nápisem na pisoárech o právě aktuální Rexově milence) a začne Rexe zpovídat, filmovat a ve finále i napodobovat, aby zjistil, v čem to kouzlo osobnosti vlastně vězí. Co myslíte?
Neuvěřitelné kouzlo a sílu osobnosti projevuje i další aktér románu. Je tady ovšem jeden háček. Je z něj
Už v polovině 60. let Amerika bláznila zdravou výživou, zdravým cvičením a vůbec životním stylem. A to natolik, aby to "perfektnímu nebožtíkovi" Merlinu Broadstone vyneslo několika milionové jmění i smělé plány. Jako třeba postavit pro své příznivce zdravého stylu svůj hotel na ostrůvku. Ne všichni však mají pro zdravou výživu pochopení. A tak druhý den po otevření hotelu (2. ledna - "čímž Merlin odsune o rok problém jak dostat své příznivce do postele před půlnocí") zazní výstřel a Merlin je perfektně mrtvý! Jenže kdo ho zabil? A jak? A vlastně proč? Kdo měl motiv? (Tedy v onom hotelu na ostrově - nepočítaje oněch 5 milionů cvičících, kteří toho už začínali mít tak akorát plné zuby, ale ti by to jaksi nestihli.) Poručík John hledá pachatele, ale najde přitom svoji životní lásku Sandru - neteř zavražděného. No a protože "tahle rodina drží pohromadě" je tu nejen satira na ovesné otruby a prostocviky, ale i na rodinné vztahy, o ctihodných senátorech a vykukaných právnících a jedné pokojské nemluvě. Tím spíš, že se náhle zjeví neznámý a přesto pravý Merlinův nemanželský syn Amoron "dítě lásky". I on mohl mít motiv: zmocnit se úspěšného byznysu se zdravou výživou a cvičením...
Kdo tedy vraždil?
Víc titulů z této řady bohužel nemám. Ale bavím se těmi stávajícími dodnes... víc jak 40 let po jejich vydání. Pokud mi dáte informace o zbývajících, mně neznámých, čtyřech titulech této edice budu rád. Čtení na dovolenou a humoru není nikdy dost!
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,77
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek