Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Celník Rousseau - v čem tkví úspěch výstavy?

18. 01. 2017 8:08:08
"Výstavu francouzského malíře Henriho Rousseaua si přišlo za čtyři měsíce prohlédnout 57 047 lidí. Řadí se tak k divácky nejúspěšnějším výstavám v ČR."

Tolik krátká zpráva kulturní rubriky iDnes.cz

Henri Russeau se stal u nás všeobecně populárním a známým nikoli vysloveně kvůli svému umění. Jeho slávu v povědomí českých a slovenských občanů způsobil známý seriál Oty Hoffmanna a Jindřicha Poláka "Návštěvníci." Tady totiž hned v prvním dílu probíhá soutěž ve znalosti obrazů a Jan Švankmajer ve své geniální animaci použil právě nejslavnější Russeaův obraz, autoportrét: "Celník"

Netroufám si tvrdit, že právě toto bylo důvodem k uspořádání Russeauovy výstavy v Praze. Upřímně, v dnešní době hledat nějakou dramaturgickou koncepci čehokoli, je poněkud nesnadné.

Navíc, nejsem stálým návštěvníkem výstav, o to je to pro mne těžší. Upřímně, výstavy moderního umění mne příliš nelákají, stálé expozice mám průběžně shlédnuté... A jak praví jeden zestručněný a zevšeobecněný citát": "To dobré není nové, to nové není dobré."

Russeaův obraz byl pro mne natolik zajímavý, že když jsem, vice méně náhodou, narazil na článek informující o této výstavě, hledal jsem příležitost, jak se na výstavu podívat. Úvodní článek byl modifikován jako pozvánka na poslední týden výstavy, i tak stojí za to si jej přečíst.

Využil jsem toho, že k nám přijel na vánoční svátky jeden známý, již odmaturovavší student. Výtvarné umění zdaleka není jeho studijní obor (mimochodem, kdybyste v Praze potřebovali juniora IT pro netvork, napište mi na email v profilu), ale zájem má. A protože dosud na takové výstavě s největší pravděpodobností nebyl, rozhodl jsem se tak využít příležitosti a na výstavu zajít i s ním společně.

Nejen první dojem ze samotného obrazu, ale i celkový dojem z výstavy byl skvělý. Výstava byla udělána nejen s hlubokou znalostí věci, ale i chytře přinášela výtvarná díla jaksi komplexně s kontextem. Do nějakých 6-7 sálů autorka výstavy dokázala vměstnat celou epochu, atmosféru doby i inspiraci v jedno.

Já sám mám poměrně dobré vzdělání v historii výtvarného umění, ale ony encyklopedické znalosti se u mne s postupem let přetavily v jakýsi smysl celkového chápání výtvarných děl a jejich souvztažností.

Takže jsem nechodil s oním mladým spolunávštěvníkem a neříkal mu "Tohle je ten Russeau, tohle je Filla, Čapek, Picasso, Manet, Lhoták..." To si i ostatně mohl přečíst na cedulkách. Spíše jsem se mu snažil přiblížit dobu, jak vůbec vznikaly výtvarné spolky... jak se vzájemně inspirovali, jak ale také a proč vznikaly skandály, jaká byla role mecenášů... a tak dál.

Pro mne zajímavým objevem bylo, že Rousseau, coby samouk, sice dokonale kreslil přírodu, ale lidi malovat neuměl. Upozornil jsem na to mého spolunávštěvíka. "Podívej se, poměř si tu dlaň, spolu s prsty, jak jsou vůči ní nepřirozeně dlouhé..."

Zajímavé také bylo zjištění, že samotný obraz Russeauova Celníka je v reálu trochu jinak světelně, než je na reprodukcích. Na obrázku ve wikipedii jsou vidět u nohou stíny. ale když se člověk zadívá na reálný, vystavený obraz, nic takového na něm vidět nebylo. (Viz diskusní příspěvek J.M.)

A to i přes to, že byl obraz na výstavě (zdaleka ne jediný) vlastně kryt ochranným sklem. Což bylo zjištění, které mne docela překvapilo. Ale byla to celkem logická ochrana... a jen to vyžaduje o něco větší mistrovstí to celé nasvítit, aby sklo (nebo co to je) nerušilo.

Postupně jsme si prošli celou výstavu. Bylo to opravdu zajímavé srovnávání... člověk jako by opravdu žil v oné době mezi umělci. Tedy, duchovně (bez žen, vína a zpěvu). Byly zde obrazy reprezentující fauvismus a bylo zajímavé sledovat inspiraci jednoho umělce druhým. Ať již v tomto případě nebo v jiných dílech, z prostředí tropů apod. Byla zde různá období Pablo Picassa s nímž se Henry Russeau přátelil. Byl zde i poměrně troufalý Russeaův výrok adresovaný Picassovi: "My dva jsme nejvýznamnější malíři doby, ty v egyptském stylu a já v moderním."

Na relativně malém prostoru vnímavý člověk mohl vidět opravdu mnoho. Učil jsem mého mladého spolunávštěvníka i na příklad známou věc, že na některé obrazy je třeba se dívat s odstupem, z dáli, aby jednotlivé "fleky" splynuly v celkový výsledný obraz, objekt apod. Jen neradi jsme výstavu opouštěli po víc jak půlhodině; zašli jsme si na skok i do výtvarné dílny. která byla při té příležitosti zřízena,

Při odchodu kolem Celníka a obrazu v sousední místnosti mne napadla ještě jedna otázka:

"Když se podíváš na tenhle Fillův obraz a porovnáš to s Celníkem, jak bys řekl, že byl malovaný? Jakým způsobem?"

Byla to spíše řečnická otázka. Chtěl jsem mého spolunávštěvníka upozornit ještě na jednu zajímavost.

"Když se podíváš na Fillův obraz, uvidíš mohutné, energické tahy štětcem," předvedl jsem dokonce trochu názorně gesty. "Russeau - to je naopak mravenčí práce, trpělivá a precizní."

Při odchodu jsem využil dekorace, která výstavu uváděla a pořádal o pořízení poněkud sebeironické fotografie. Mohla by nést třeba název: Henry Russeau a já,
či spíše JÁ a Hennry Russeau.

Russeauova výstava, včetně pár spolu vystavovaných dobových sochařských počinů, byla pro mne opravdu velkým potěšením z mistrovských děl. Když se pak zamýšlím nad tím, proč byla výstava celkově tak úspěšná... možná to bylo právě tou koncepcí. Určitě tady byl ale jeden dokonalý, prakticky marketingový tah:

přivézt ze zahraniční atraktivní, známé dílo a obklopit jej jeho dobou.

A to se Národní galerii i autorům výstavy určitě povedlo.

Blahopřeji!

Autor: Martin Faltýn | středa 18.1.2017 8:08 | karma článku: 10.99 | přečteno: 319x

Další články blogera

Martin Faltýn

Sobotka do Japonska! Bude jmenován čestným samurajem?

Jedním z posledních vládních výletů premiéra Sobotky je velkoryse pojatá návštěva Japonska. Prý tím, řečeno jeho slovy, završuje "asijský trojlístek", tedy po návštěvě Jižní Koreje a Číny.

26.6.2017 v 18:30 | Karma článku: 16.12 | Přečteno: 384 | Diskuse

Martin Faltýn

Čertoviny? - Budou!

Včera jsem si zahrál v právě natáčené pohádce Zdeňka Trošky s názvem "Čertoviny". Dovolte mi vás trochu provést včerejším filmováním a také vám ukázat exkluzivní detaily, které jen tak neuvidíte.

24.6.2017 v 9:54 | Karma článku: 18.05 | Přečteno: 345 | Diskuse

Martin Faltýn

Značení v naší ulici mi připomíná politickou scénu

Či spíše scénku. Jak v pořadu Na stojáka, který po tom co jej známý shlédl minulý týden, jsme jej přejmenovali Na sprosťáka. Inu, moc se to od scén v politice neliší.

21.6.2017 v 8:08 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 516 | Diskuse

Martin Faltýn

Blog na neděli: o toaletním papíru, ČSSD a k tomu dvě socialistické anekdoty

Domácí diskuse se odehrávají všelijak a všemožně. V koupelně jsem se natáhl na poličku a povídám: "Ale, došel nám WC papír." A tím to všechno začalo. A taky trochu o ČSSD.

17.6.2017 v 10:24 | Karma článku: 21.55 | Přečteno: 1426 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Annie Lennox – Walking on Broken Glass

"Walking on Broken Glass" is a song written and performed by Scottish singer Annie Lennox, taken from her 1992 album, Diva. This song reached #1 in Canada, #8 in the United Kingdom and Ireland.

29.6.2017 v 8:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 |

Karel Sýkora

Billy Talent – Afraid Of Heights

Billy Talent je kanadská punkrocková skupina. Na Billy Talent se přejmenovali až v roce 2001, do té doby vystupovali pod jménem Pezz.

29.6.2017 v 6:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 |

Karel Sýkora

JSTOR Text Analyzer

Do you ever find yourself in a bind when searching for relevant sources? Keyword search not working? Text Analyzer from JSTOR Labs lets you upload a document and search for articles based on your text!

28.6.2017 v 12:20 | Karma článku: 4.97 | Přečteno: 94 |

Karel Sýkora

Okamžik vzkříšení – film

Okamžik vzříšení vychází z jedné z nejuznávanějších knih v dějinách Izraele. Popisuje dojemný příběh znovuobjevení života po traumatických událostech 2. světové války.

28.6.2017 v 8:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 |

Richard Mandelík

Smetanova Litomyšl díl prvý, baroko, harfa a krásné dívky

A v neposlední řadě mé chyby, nad něž jsem se naštěstí povznesl a k tomu povznesení přispělo krásné město, krásné výstavy a krásné dámy. Jedna z nich to skvěle potvrdila harfou i aranžérským uměním.

28.6.2017 v 7:00 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 129 | Diskuse
Počet článků 729 Celková karma 20.09 Průměrná čtenost 1445

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy a dosažením 60 let jsem se přiblížil i absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.