Oscaři aneb co se v této společnosti řeší

Konečně mohou být všichni spokojeni. Oscaři 2017 jsou černobílí... Vyváženost tentorát zvítězila. Filmy jsem neviděl, hodnotit nemohu. Film je ale dokonalým odrazem stavu své společnosti. Jak to?

Jednoduše.

Každé umělecké dílo vzniká ve své době. Vytvářejí jej umělci, kteří v ní žijí a do díla promítají své ideje, pocity, nálady... A umělce nepodceňujte. Jsou to spolehliví indikátoři toho, co se děje ve společnosti nejen na povrchu, ale i niterně uvnitř.

A film v tomto směru je něco jako bezprostředím indikátorem, protože kombinuje několik druhů umění dohromady. A co víc: film svojí podstatou vytváří vlastni - filmovou - realitu, která je ovšem reflexí.

Tolik teorie, vážení, a dosti na tom.

Letošní Oscaři to předvedli dokonale.

Zvítězily dva filmy a novináři se předhánějí titulky jako "GLOSA: Vyhráli bílí, nebo černí? Oscary zažily totální trapas". Titulek je klasicky zavádějící... Člověk neví zda jde  o Oscarovou dobrotrusnost nebo v čem jako ten trapas byl, ale "modří už vědí". (Bonus k "modří už vědí" najdete zde.)

Takže tentokrát došlo k požadované vyváženosti a všichni snad mohou být spokojeni. Snad. Faktem je, že právě toto "snad" neustále ukazuje na spodní proudy v americké společnosti. Zamýšlet se nad tím, že vítězství Moonlight tedy snad uspokojilo Afroameričany, ale že by nemuseli být zas až tak úplně spokojeni, protože nemají cenu za hlavní roli... No, to už mi přijde opravdu zcestné. Ale, bohužel, nebezpečně signifikantní. Právě toto je přesný odraz stavu nejen americké, ale i světové společnosti, zejména evropské, která začíná být nakažena touto pozitivní diskriminací jako středověkým morem. Rozhodovat by přeci mělo, co kdo umí, co kdo stvořil a nikoli, jakou má barvu pleti, rasu, náboženské vyznání, sexuální orientaci...

Ovšem, spíše než pochyby o spokojenosti černých a jejich vítězství nad bílými mne překvapila jiná věc.

A to onen trapas s vyhlášením.

Jako na potvoru jsem si pár dní před tím přečetl oslavný článek, jak "Tajemství vítězů Oscarů střeží dva lidi na světě. Během vyhlašování nechodí ani na toaletu." Z článku cituji:

"Připraveni na všechno
Zajímavostí je, že se výsledky nikam jinam než do obálek nevkládají. Ruizová s Cullinanem si tedy musí pamatovat jména všech výherců ve všech kategoriích. Každý z nich má svůj kufřík s totožnými obálkami a do Los Angeles přijíždí každý z nich po jiné trase. Kufříky mají až do samotného vyhlášení."

Takže má otázka zní: co tedy v tu chvíli ti dva dělali, když padl špatný název filmu jako vítěze? Odskočili si na toaletu? Nechali se unést filmový pozlátkem? Měli v tu chvíli výpadek paměti? - Už v okamžiku, kdy padlo špatné jméno, měli zasáhnout a ceremoniál pozastavit.

Chápu, že ověřování trvá v takovém případě dlouho. Ale každopádně nemělo dojít k tomu, aby tvůrci La-la-landu sošku převzali, dojatě děkovali... než byli vystaveni takovému trapasu.

Tak trochu si to přitom asociuji s nevěstou u oltáře... ale dějová paralela takového trapasu na svatbě mne fakt nenapadá.

Co na tom, že "Společnost PricewaterhouseCoopers, která dohlíží na proces sčítání hlasů při Oscarech už 83 let, se za pochybení omluvila a vyšetřuje, jak k tomu došlo."  (zdroj: ČT24.cz)

Prostě se to nemělo stát a když už se to stalo, neměli zpracovatelé z PwC nechat ceremoniál dojít tak daleko.

Pozitivní je na tom jediná věc: nejde o fatální omyly, jako tomu bylo při nejrůznějších bombardováních v Sýrii, kdy na omyly umírají nevinné oběti.

V daném případě: maximálně za několik let o tomto trapasu vyhlašování Oscarů někdo natočí film a třeba za něj dostane i Oscara.

No a zbytek si přečtete v tomto článku. Nevím, čí je to "zásluha", ale nevhodným členěním na odstavce došlo občas k přesunům významů... Mezi námi, taky trochu trapas. Ale to už se neřeší.