Velikonoční nákupy? - Už nikdy!
A divíte se lidem?
V dnešní demokraticky chaotické době bytí a nebytí se člověk musí neustále vrtět jak na obrtlíku a přizpůsobovat se novým okolnostem.
"Jo to dřív..!" namítne vám některý jouda: "Dřív byl pořádek a všechno bylo jasný. Obchody se ve městech zavřely nejdýl v sobotu ve dvanáct; venku už třeba v pátek ve čtyři... a kdo neměl, musel buď do hospody nebo si pučit od sousedky."
No, tak dneska... Řada lidí nedělá na píchačky, podnikání nemá na rozdíl od kolbenky zavírací hodiny a řada lidí by se asi hodně divila, kdyby to v televizích "zamázli" s tím, že jsou Velikonoce. "Děkujeme za pozornost, porucha není na vašem přijímači - ve vysílání pokračujeme v úterý."
A tak lidé vyrážejí nakupovat před "zavíracími" svátky o sto šest... a možná ještě o víc: mnohdy jako o život; zejména tedy do oněch hyper- super- marketů.
Přiznám se, že jsem nakupovat musel. Ne kvůli sobě; v tomto směru mám zásob dostatek. Ale jak někteří víte, mám už skoro rok dva kocoury. S blížícím se ročním výročím jejich narození se z nich stávají energičtí kocouří dorostenci, kteří by snědli snad boty i s hřebíkama (kdyby v nich dnes ještě byly).
Prostě furt žerou jak nenajedený, no. A protože při mé práci pátek-svátek-nesvátek jsem rád když si udržím v paměti, který je den, natož abych stíhal si pamatovat, kdy že jsou nějaké velikonoce, zvěrozvěstové, nebo občas i vánoce... Tak jsem se prostě vypravil, že doplním krmivo, neb poslední 4 malé konzervy by jim i při krmení ráno a večer jaksi dlouho nevydržely.
Řeknu vám, takový nákupní masakr jsem snad ještě nezažil - zejména proto, že v předsvátečním období do nákupních center nechodím, varován teoreticky.
Nuže, nyní to bylo prakticky. A v praxi.
Obvykle jezdím na tyto velké nákupy do centrály jednoho hypermarketu. Jednak to mám 10 minut autobusem, jednak mi vyhovuje tamější skladba nabídky, včetně toho, že si tam dám někdy i oběd.
Autobus jel na čas, dle jízdního řádu nalezeného v mobilu... Byl plný jen mírně nadprůměrně, což mne dostatečně nevarovalo před tím, co mne v hypermarketu čeká.
Davy... ne, davy ne. Kolem hypermarketu bylo relativně pusto. K mému údivu až nějak moc. Parkoviště obsazená jen průměrně. Zato klece s nákupními vozíky, jindy relativně plné, dnes na mne zíraly svou prázdnotou... Ukořistil jsem nakonec jeden ze zapomenutých vozíků, bohužel z takových, které jsou delší dobu nepoužívány a které pro jejich prorezlost nemusím.
U otáčivých dveří jsme se ale najednou všichni nakupující slétali jak vosy na bonbóny a teprve když jsem dveřmi projel pochopil jsem, že ty davy už jsou dávno uvnitř.
Tak trochu jsem se zastavil a zíral.
"Tady snad mají organizovaný zájezd domovy důchodců!" řekl jsem si v duchu. Pravda, já sám jsem již rovněž v socialistickém těsně předdůchodovém věku (*1957), ale přeci jen tohle byla přehlídka opravdových stařešin, francouzských a jiných holí, nákupních vozíků a ručních vozíků-tašek pro odvoz nákupu domů - viz tedy ono ilustrační foto.
Měl jsem pevně stanovený plán koupě, díky mobilní aplikaci, kam si vše pečlivě zapisuji. A byl jsem jenom rád, protože jsem tím pádem mohl sledovat jen vytyčené cíle jako kočičí trávu, asi 50 kočičíčch vaniček se žrádlem (potvory zmlsaný), pak jenom něco málo k obědu pro dvounohé hladovce...
No, řeknu vám, byl to nejen maraton mezi kličkujícími důchodci. Tito si zdatně udržovali životní prostor svými holemi... a byli všude. A to doslova. Dokonce se mi jedna dvojice pletla od samého začátku k mé smůle pod nohy. Jenom s tím rozdílem, že zatímco já jsem jezdil jaksi vodorovně, dvojice - šourající se neuvěřitelnou rychlostí, to křižovala vodorovně i svisle, jak když hrajete hada na počítači nebo v mobilu.
Logiku jejich pohybu dala větička, kterou jsem zaslechl, když on odbyl ji slovy: "Ale dej mi pokoj, já se snažím ještě najít, co je kde v akci a se slevou..." A "pádil" dál.
Že nebyl zdaleka sám, o tom jsem se přesvědčil záhy.
Jako nákupní úkol jsem dostal krůtí maso. Zamířil jsem podvědomě k drůbeži a nejistě se zadíval na tři balíčky, které tam byly. Posléze jsem se vsunul mezi kupující a po jednom vztáhnul ruku. "Krútí na guláš" sice nebylo to pravé... ale když jsem si přitáhl další dva balíčky, nabízely mi žaludky nebo krky. Víc krůtího v regálech nebylo!
A že s tou drůbeží kromě kuřat to vůbec nebylo slavné, jsem si ověřil u mrazáků.
"Oni už nemají jedinou kachnu..." zaslechl jsem rozhořčené postestknutí dámy za mnou. Souběžně s ní toto konstatoval otec s menším synem, který se přihrnul z druhé strany.
(A už mi jel pozdější domácí dialog typu: - Buhví na co jsi čuměl, když nevidíš kachnu... vás dva tak poslat nakupovat... -)
V duchu jsem si pogratuloval k hbitosti nákupu s jediným, půlkilovým balíčkem krůtího. Pro 4 osoby bude muset stačit.
Že nákup se toho dne měnil v boj, mi bylo čím dál více jasné. Jakž takž jsem vybral hovězí s kostí na polévku... i když se mi pod rukama balíčky přehrabovaly další svě osoby.
Pak jsem chvíli zvažoval zákusky.
"Cukrářka" právě nakládala poslední z pěti, šesti přepravek, ve kterých přivezla balené zákusky. Sotva se pohnula, zadíval jsem se do regálu. To minimum co tam bylo, snad přivážela stylem: jedna přepravka = dvoje balení zákusků.
Ani jsem nestačil okem přehlédnout co bych si asi koupil, a už tam "průnikem z boku" hrábly dvě důchodkyně. Za stálé diskuse uchvátily dvoje boxy s kostkami "harlekýn", maně zhodnotily kvalitu tiramitsu a zbytek přehlédly jako krajinu. Na cosi kýčovitě barevného, co se mi nabízelo pod názvem velikonoční vajíčko a velikonoční minidort jsem chuť neměl. Harlekýny už byly pryč, cheesakke nemusím a maxi větrníky byly poněkud poškozené při přepravě... to se na před-velikonoční stůl dát nedá.
A dávat skoro stovku za mazanec, který evidentně ani nikdo nekupoval..?
No tak nic.
Nebudu vás unavovat dalšími více méně podobnými zážitky. Už tomu totiž chybělo jen vyvrcholení: nějaká ta správná důchodcovská rvačka o zboží. Tímto stylem já rozhodně nenakupuji.
Dokoupil jsem dvě-tři potřebné drobnosti, jako paštiku do snídaně, rýži ve varných sáčcích (ano, slibuji: už nikdy nekoupím tu paraboiled) či kečup... a honem k samoobslužné pokladně.
Ven jsem vyjel už jako typický důchodce... nákupní vozík jsem vrátil do "seřadiště", kde se jej po pár minutách ochotně někdo ujal... a sám jsem se "šoural" s nákupní taškou na kolečkách na autobus, maje dostatek času na spoj - což jsem si pochopitelně ohlídal.
Dvojice důchodců se mnou... zdaleka ne jediná, jak se můžete přesvědčit. Na foto je z té dvojice ale jenom on, s tím "vozíkem". Při pohledu na něj jsem se ale už nedivil jeho rejdění. Ti další dva důchodci vlevo se tam zjevili jaksi odnikud až potom.
A nakonec jsem při tom čekání pořídil "velikonoční" foto, o které se mohu podělit s vámi.
Tak Veselé velikonoce.
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,79
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek