Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem se učil kouřit (Ke dni zákazu kouření)

31. 05. 2017 7:41:52
"Jak jsem se učil kouřit" je legendární povídka dvojice Šimek-Grossman, kterou jsme všichni milovali. Ne pro to kouření, ale pro ten humor, který z toho vyvěral. A jak jsem se učil kouřit já?

Řeknu rovnou - prabídně. Ba přímo se dá říci, že jsem měl na kouření trochu smůlu.

Pominu-li nějaké to dětské potahování kousku stébla trávy... nějak mne to celé minulo. Nekradl jsem tatínkovi cigarety, nekouřil za školou ani na záchodě.

Upřímně, první cigaretu jsem zkusmo zapálil až v 18 letech na studentské koleji, během studií v prvnm ročníku filmové školy v Moskvě. Tehdy se něco slavilo. A naše česká kolonie studentů se pochopitelně ráda scházela, aby oslav využila. Pilo se a povídalo, když tu jeden ze starších spolužáků, takový trochu provokatér, mne poslal ať prý mu zapálím cigaretu... v kuchyni, jinde oheň nebyl. A očekával moji reakci. Já jsem sice byl vychovaný, nezkažený klouček ze slušné rodiny, ale na druhou stranu jsem se nebál. Tak jsem s cigaretou došel do kuchyně a přinesl ji hořící a onomu spolužákovi ji podal. A nemrknul jsem při tom ani okem, čímž jsem tomu spolužákovi dokonale vypálil jeho škodolibý rybník.

A tím moje kuřácké pokusy nadlouho skončily. Občas jsem si v kruhu kamarádů "zapálil" a potahoval neméně neobratně, jako kdysi to stéblo od trávy. Nikdy jsem nešlukoval, ani to neumím, stačilo mi se "vznášet" ve stylu "když v báru houstne dým". Párkrát jsem zkusil i minidoutník... Kuřák se nikdy ze mne ale doopravdy nestal...

...Až když mi bylo 26 let...

To už jsem pracoval ve Filmovém studiu Barrandov a připravoval jsem si podklady pro film z trampského prostředí. Tehdy v časopise Mladý svět vycházela speciální rubrika Táborový oheň. Velmi pečlivě jsem ji studoval a vymohl si i speciání povolení: přístup k ročníkum Mladého světa před r. 1970. To běžně přístupné nebylo ani v Národní knihovně Klementinum. Panovaly totiž obavy zejména z demokratizujících myšlenek Pražského jara roku 1968. Jiný důvod v tom jednoznačně nebyl.

Samozřejmě, že jsem v Mladém světě nečetl jenom onu rubriku, ale občas jsem si vybrané výtisky náhodně prolistoval. Tak mne zaujal článek... o dýmkách Dunhill. Dokonce tak, že jsem si jej opakovaně přečetl...

...no a uzrálo ve mně rozhodnutí: "Tohle chci zkusit." Koneckonců - Sherlock Holmes také kouřil dýmku.

Z překladové literatury jsem věděl, že lidé kouří z řady důvodů. Aby se uklidnili, protože mají stress, aby se nějak zaměstnali, aby si dodali důležitosti, z frajeřiny... a také pro navození pohody.

Pro toto byla v mých očích dýmka ideálním prostředkem.

Měl jsem to štěstí, že se zrovna v té době dodávaly na trh výborné české dýmky. Jinou bych si sotva mohl dovolit, o pravé "dunhilce" nemluvě.

Z onoho článku jsem věděl, jakou dýmku si vybrat, že by člověk neměl mít jen jednu... jak dýmku zakouřit, jak o ni pečovat. Byla a je to celá věda. Jakkoli jsem si první dýmku vybral náhodou a dodnes ji mám z nostalgických důvodů schovanou. To je ona.

Cožpak, dýmka nebyla problém. Horší to bylo s kvalitním tabákem.

Občas k dostání i aromatizovaná Amfora. O ní jsem věděl už ze studií v Moskvě, kdy jsem ji jako "kontraband" vozil mému ročníkovému profesorovi... od spisovatele Jiřho Marka, kterého pojilo s mým profesorem Jefimem Dziganem přátelství. Ale Amfora se mi zdála přliš aromatická. Tak já jsem se rozhodl zkusit zahraniční čistý holandský tabák. A ten se tehdy dal sehnat jedině v Tuzexu, tedy obchodu s dováženým, tzv. luxusním, devizovým zahraničním zbožím.

Tady se ale dalo nakupovat jen ve valutách nebo za poukázky - tzv. bony. K těm se dostali pouze ti, co pracovali v cizině nebo měli příbuzné v devizovém zahraničí. V zahraničí jsem nepracoval, příbuzných nemaje, nebylo jiné cesty než nákup u překupníka. A tak jsem, klepajíce se starchy, vyveksloval pár desítek tuzexových bonů - zvláštního platidla, v pomětu 1:5, tedy barevné papírky, "poukázky", které jedině v Tuzexu byly jako platidlo.

A zakoupil jsem 50 gramovou plechovku balení Mac Barren.

Upřímně, nikdy nedělám nic polovičatě. Ten článek v Mladém světě jsem si pročetl opravdu pečlivě, dokonce jsem si, tuším, opsal návod, jak správně naplnit dýmku. Nemá cenu se příliš rozepisovat. Svoji první dýmku jsem nemáčel v koňaku, na poprvé jsem ji samozřejmě nacpal příliš neobratně... ale postupem času jsem se to skutečně naučil, také nezůstalo u jedné dýmky, ale v průběhu roku jsem si jich pořídil několik. Nejoriginálnější byla asi dýmka s asi 20 centimetrovým náústkem, kdy jsem mohl sedět v křesle, ruku na opěradle a pokuřovat, aniž bych musel nějak výrazně pohnout rukou.

Pokud se týká samotného kouření: naplnit, "nacpat" dýmku jsem se naučil tak perfektně, že jsem si na stanici tramvaje rozkouřil dýmku, dal si ji do kapsy a po dobrých 20 minutách jsem vystoupil z tramvaje a pokračoval jsem v kouření bez zapálení. Být to už v dnešní době, mohl bych se směle zúčastnit soutěže kuřáků dýmek. V 80. letech u nás snad ani něco podobného neexistovalo.

Po roce ovšem tabák došel. (Z toho vidíte, jaký jsem byl "kuřák", že vykouřit 50gr tabáku mi trvalo skoro rok.) I vypravil jsem se znovu do Tuzexu. Ale malér! Tabák Mac Barren nebyl. A nikdo nevěděl kdy bude, pochopitelně. I vzpomněl jsem si na studentská léta, kdy jsem převážel Amforu a jedno balení v Tuzexu zakoupil.

A tím jsem skončil s kouřením!

Po první dýmce mi neuvěřitelným způsobem opuchlo patro i dásně... dostával jsem se z toho několik dní a s dýmkami jsem z hodiny na hodinu praštil. Už nikdy jsem se k tomu nevrátil, občasné pokusy končily úplně stejně... dokonce i v 90. letech, kdy se Mac Baren začal k nám dovážet. A vytratilo se mi z toho i ono kouzlo pohody.

Možná je to tak lepší.

A tak mi dovolte sem na závěr připojit vyprávění nedostižného a nepřekonatelného Vladimíra Menšíka - O cigaretách.

Věnováno Světovému dni bez tabáku a prvnímu dni platnosti zákona o zákazu kouření.

Autor: Martin Faltýn | středa 31.5.2017 7:41 | karma článku: 15.85 | přečteno: 530x

Další články blogera

Martin Faltýn

Jak jsem byl v tom

Ehm, nejsem úplné manuální motovidlo. Hřebík přitluču, leccos smontuji i opravím. Ačkoliv jako vyznavač uměleckých oborů byl měl být spíše to motovidlo. Nicméně, před pár dny jsem si to opravdu užil.

25.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 3.65 | Přečteno: 113 | Diskuse

Martin Faltýn

Nově na Chodově - otevřeli knihy, má to ještě pihy

"Je tam vážně hezky, metrem nebo pěšky. Dá-li se, či nedá se - má to pihy na kráse." - Asi tak bych shrnul dojmy ze své dnešní návštěvy v OC Chodov, protože to jsem si jako knihomol nemohl nechat ujít.

19.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 266 |

Martin Faltýn

Sedmé kočičiny

Znáte knížku Zdeny Frýbové "Robin"? Pokud ne, doporučuji... pokud jste majiteli psa, zejména foxteriéra, kterým Robin byl. Někdy mám ale pocit, že s mými kocoury bych směle mohl napsat něco podobného.

15.9.2017 v 16:50 | Karma článku: 25.89 | Přečteno: 387 | Diskuse

Martin Faltýn

Trocha metro poezie - dvakrát poezie

Pamatujete si ještě, jak se jednu dobu objevovala v metru Poezie pro cestující? Byla to trocha klasiky, trocha soudobé tvorby a trocha autorské tvorby. Teď se zdá, že je tu poezie zas. A nebo...?

11.9.2017 v 11:12 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 161 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Bedřich Marjanko

Odešel Král Lear...

Není mnoho těch, kteří ač byli na vrcholu popularity zůstali svými. Nesklonili hlavu neohnuli záda... Marta Kubišová, Pavel Landovský a .... Jan Tříska!

25.9.2017 v 11:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 | Diskuse

Jiří Kindl

Krajně pravicová AfD ?????

Dal jsem si práci se zjišťováním, co je to AfD, než ji budu za krajně pravicové názory odvážně tepat.

25.9.2017 v 10:24 | Karma článku: 33.52 | Přečteno: 769 | Diskuse

David Vlk

Venku je dokonale hnusně.

Když se ráno probudím vlastním chrapěním ze suchého krku a snažím se nadechnout ucpaným nosem, ta ranní podzimní depka my obchází kolem postele jak stará s kosou.

25.9.2017 v 9:15 | Karma článku: 18.76 | Přečteno: 379 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Trampoty jednoho režiséra, aneb Veselé historky ze života

Pokaždé, když k nám na grafiku zavítal Čárlí, měli jsme hned všichni lepší náladu. Čárlí se jmenuje Charialos neb je původně Řekem, ale nikdo mu jinak neřekne než Čárlí.

25.9.2017 v 9:11 | Karma článku: 7.87 | Přečteno: 170 | Diskuse

David Dvořák

Německo, volby, AfD a příprava na „Týden nenávisti“.

V Orwellově románu 1984 byly na každodenním programu „2 minuty nenávisti“ a popisovány přípravy na „Týden nenávisti“. Vzpomněl jsem si na to při zhlédnutí ČT24 po německých volbách.

25.9.2017 v 8:38 | Karma článku: 38.95 | Přečteno: 1105 | Diskuse
Počet článků 749 Celková karma 14.51 Průměrná čtenost 1433

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy a dosažením 60 let jsem se přiblížil i absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.