Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem se učil kouřit (Ke dni zákazu kouření)

31. 05. 2017 7:41:52
"Jak jsem se učil kouřit" je legendární povídka dvojice Šimek-Grossman, kterou jsme všichni milovali. Ne pro to kouření, ale pro ten humor, který z toho vyvěral. A jak jsem se učil kouřit já?

Řeknu rovnou - prabídně. Ba přímo se dá říci, že jsem měl na kouření trochu smůlu.

Pominu-li nějaké to dětské potahování kousku stébla trávy... nějak mne to celé minulo. Nekradl jsem tatínkovi cigarety, nekouřil za školou ani na záchodě.

Upřímně, první cigaretu jsem zkusmo zapálil až v 18 letech na studentské koleji, během studií v prvnm ročníku filmové školy v Moskvě. Tehdy se něco slavilo. A naše česká kolonie studentů se pochopitelně ráda scházela, aby oslav využila. Pilo se a povídalo, když tu jeden ze starších spolužáků, takový trochu provokatér, mne poslal ať prý mu zapálím cigaretu... v kuchyni, jinde oheň nebyl. A očekával moji reakci. Já jsem sice byl vychovaný, nezkažený klouček ze slušné rodiny, ale na druhou stranu jsem se nebál. Tak jsem s cigaretou došel do kuchyně a přinesl ji hořící a onomu spolužákovi ji podal. A nemrknul jsem při tom ani okem, čímž jsem tomu spolužákovi dokonale vypálil jeho škodolibý rybník.

A tím moje kuřácké pokusy nadlouho skončily. Občas jsem si v kruhu kamarádů "zapálil" a potahoval neméně neobratně, jako kdysi to stéblo od trávy. Nikdy jsem nešlukoval, ani to neumím, stačilo mi se "vznášet" ve stylu "když v báru houstne dým". Párkrát jsem zkusil i minidoutník... Kuřák se nikdy ze mne ale doopravdy nestal...

...Až když mi bylo 26 let...

To už jsem pracoval ve Filmovém studiu Barrandov a připravoval jsem si podklady pro film z trampského prostředí. Tehdy v časopise Mladý svět vycházela speciální rubrika Táborový oheň. Velmi pečlivě jsem ji studoval a vymohl si i speciání povolení: přístup k ročníkum Mladého světa před r. 1970. To běžně přístupné nebylo ani v Národní knihovně Klementinum. Panovaly totiž obavy zejména z demokratizujících myšlenek Pražského jara roku 1968. Jiný důvod v tom jednoznačně nebyl.

Samozřejmě, že jsem v Mladém světě nečetl jenom onu rubriku, ale občas jsem si vybrané výtisky náhodně prolistoval. Tak mne zaujal článek... o dýmkách Dunhill. Dokonce tak, že jsem si jej opakovaně přečetl...

...no a uzrálo ve mně rozhodnutí: "Tohle chci zkusit." Koneckonců - Sherlock Holmes také kouřil dýmku.

Z překladové literatury jsem věděl, že lidé kouří z řady důvodů. Aby se uklidnili, protože mají stress, aby se nějak zaměstnali, aby si dodali důležitosti, z frajeřiny... a také pro navození pohody.

Pro toto byla v mých očích dýmka ideálním prostředkem.

Měl jsem to štěstí, že se zrovna v té době dodávaly na trh výborné české dýmky. Jinou bych si sotva mohl dovolit, o pravé "dunhilce" nemluvě.

Z onoho článku jsem věděl, jakou dýmku si vybrat, že by člověk neměl mít jen jednu... jak dýmku zakouřit, jak o ni pečovat. Byla a je to celá věda. Jakkoli jsem si první dýmku vybral náhodou a dodnes ji mám z nostalgických důvodů schovanou. To je ona.

Cožpak, dýmka nebyla problém. Horší to bylo s kvalitním tabákem.

Občas k dostání i aromatizovaná Amfora. O ní jsem věděl už ze studií v Moskvě, kdy jsem ji jako "kontraband" vozil mému ročníkovému profesorovi... od spisovatele Jiřho Marka, kterého pojilo s mým profesorem Jefimem Dziganem přátelství. Ale Amfora se mi zdála přliš aromatická. Tak já jsem se rozhodl zkusit zahraniční čistý holandský tabák. A ten se tehdy dal sehnat jedině v Tuzexu, tedy obchodu s dováženým, tzv. luxusním, devizovým zahraničním zbožím.

Tady se ale dalo nakupovat jen ve valutách nebo za poukázky - tzv. bony. K těm se dostali pouze ti, co pracovali v cizině nebo měli příbuzné v devizovém zahraničí. V zahraničí jsem nepracoval, příbuzných nemaje, nebylo jiné cesty než nákup u překupníka. A tak jsem, klepajíce se starchy, vyveksloval pár desítek tuzexových bonů - zvláštního platidla, v pomětu 1:5, tedy barevné papírky, "poukázky", které jedině v Tuzexu byly jako platidlo.

A zakoupil jsem 50 gramovou plechovku balení Mac Barren.

Upřímně, nikdy nedělám nic polovičatě. Ten článek v Mladém světě jsem si pročetl opravdu pečlivě, dokonce jsem si, tuším, opsal návod, jak správně naplnit dýmku. Nemá cenu se příliš rozepisovat. Svoji první dýmku jsem nemáčel v koňaku, na poprvé jsem ji samozřejmě nacpal příliš neobratně... ale postupem času jsem se to skutečně naučil, také nezůstalo u jedné dýmky, ale v průběhu roku jsem si jich pořídil několik. Nejoriginálnější byla asi dýmka s asi 20 centimetrovým náústkem, kdy jsem mohl sedět v křesle, ruku na opěradle a pokuřovat, aniž bych musel nějak výrazně pohnout rukou.

Pokud se týká samotného kouření: naplnit, "nacpat" dýmku jsem se naučil tak perfektně, že jsem si na stanici tramvaje rozkouřil dýmku, dal si ji do kapsy a po dobrých 20 minutách jsem vystoupil z tramvaje a pokračoval jsem v kouření bez zapálení. Být to už v dnešní době, mohl bych se směle zúčastnit soutěže kuřáků dýmek. V 80. letech u nás snad ani něco podobného neexistovalo.

Po roce ovšem tabák došel. (Z toho vidíte, jaký jsem byl "kuřák", že vykouřit 50gr tabáku mi trvalo skoro rok.) I vypravil jsem se znovu do Tuzexu. Ale malér! Tabák Mac Barren nebyl. A nikdo nevěděl kdy bude, pochopitelně. I vzpomněl jsem si na studentská léta, kdy jsem převážel Amforu a jedno balení v Tuzexu zakoupil.

A tím jsem skončil s kouřením!

Po první dýmce mi neuvěřitelným způsobem opuchlo patro i dásně... dostával jsem se z toho několik dní a s dýmkami jsem z hodiny na hodinu praštil. Už nikdy jsem se k tomu nevrátil, občasné pokusy končily úplně stejně... dokonce i v 90. letech, kdy se Mac Baren začal k nám dovážet. A vytratilo se mi z toho i ono kouzlo pohody.

Možná je to tak lepší.

A tak mi dovolte sem na závěr připojit vyprávění nedostižného a nepřekonatelného Vladimíra Menšíka - O cigaretách.

Věnováno Světovému dni bez tabáku a prvnímu dni platnosti zákona o zákazu kouření.

Autor: Martin Faltýn | středa 31.5.2017 7:41 | karma článku: 14.55 | přečteno: 498x

Další články blogera

Martin Faltýn

Telefonování aneb Jak jsem dnes "(ne)telefonoval"

Možná znáte scénku Jiřiny Bohdalové "Jak se telefonuje". Taková hříčka, monolog z 60. let. Dnes telefonování vypadá jinak. Zejména to internetové, datové přenosy a tak. Ale ani tady není o "humor" nouze.

24.7.2017 v 19:43 | Karma článku: 8.78 | Přečteno: 381 | Diskuse

Martin Faltýn

Jak jsme grilovali a "rozumovali"

Když se Češi sejdou - jsou nejchytřejší na světě. Nejlíp v hospodě, ve vinárně... nebo na grilovačce. Ne jinak tomu bylo u nás. Člověk si to musí zkrátka užívat a nepoddávat se blbé náladě.

17.7.2017 v 19:32 | Karma článku: 14.05 | Přečteno: 369 | Diskuse

Martin Faltýn

Trump v Paříži a vysoká aktivita klíšťat - v České televizi

Někdy si člověk musí klást otázku, co vůbec umějí v České televizi pořádně? Pražská kavárna, jak tomu říká prezident Zeman, opět předvedla vrchol svého umění.

13.7.2017 v 16:12 | Karma článku: 39.08 | Přečteno: 1872 | Diskuse

Martin Faltýn

Tři historky z mého dětství

Za mých časů nebyly blogy, psát si deníčky se nenosilo. Dnešní blogující rodičové mají výhodu: historky svých potomků zapíší sem a hotovo. Co za historky se ale dochovaly z dětství o vás?

8.7.2017 v 8:53 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 396 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Lucie Pražáková

Z pera kočky Elektry: Stěhování

Aneb čas krabic, tašek a šustivých obalů. Snad všichni dvounožci tvrdí, že stěhování je hrůza a raději by třikrát vyhořeli, než se jednou stěhovali.

28.7.2017 v 15:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 | Diskuse

Milan Šupa

Nadbytek informací zabíjí! I těch duchovních!

Nadbytek informací z duchovní oblasti může mít za následek až dokonce cosi takového, jako je duchovní smrt. Ale přesně stejně je to také s jejich fatálním nedostatkem.

28.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 3.76 | Přečteno: 121 | Diskuse

Libuse Palkova

Kuš ženská a mazej do kuchyně

Aneb, pánové, na slovíčko: Jsme vyspělá civilizace založená na toleranci a úctě k ženám. Ale některý baby maj fakt tak blbý feministický kecy, jako že ženská je taky jen člověk, že s tím musíme už konečně něco udělat.

28.7.2017 v 15:13 | Karma článku: 10.31 | Přečteno: 346 | Diskuse

Jan Pražák

Jestli vám doma chybějí myši, tak si pořiďte kočku

Tvrzení, že kočka ochrání lidské obydlí od myší, patří do oblasti pověr a mýtů. Pravý opak je pravdou, pokud doma myši nejsou, kočka je hravě opatří.

28.7.2017 v 14:29 | Karma článku: 15.69 | Přečteno: 323 | Diskuse

Jana Slaninová

Moje zvláštní svatba s Petrem Hannigem

Ráno jsem vstala v nějakém panelákovém bytě. Na toaletním stolku před zrcadlem stála kytice bílých růží a na stojanu visely dlouhé bílé krajkové šaty. „Pospěš si!“ volal na mě ženský hlas.

28.7.2017 v 13:13 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 560 | Diskuse
Počet článků 735 Celková karma 19.89 Průměrná čtenost 1443

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy a dosažením 60 let jsem se přiblížil i absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.