Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tak už jsem v důchodu - socialistickém

12. 06. 2017 8:08:08
V tom kapitalistickém ještě si musím odkroutit tři roky a osm měsíců. To je další úlitba, kterou kladu na oltář demokracie, vedle předčasně ukončené umělecké kariéry. Opravdu? Co by kdyby..?

Říká se, že každý má v životě nezvratné osudové okamžiky... a je to pravda. Někdy si je připraví on sám, jindy zasáhne náhoda nebo rovnou dějiny.

U mne to bylo všechno dohromady.

Sám jsem se rozhodl, že chci studovat filmovou režii hraného filmu; beze všech předsudků a hlavně protekcí jsem se dostal na studium na filmové univerzitě v Moskvě - protože zasáhla náhoda. V polovině 70. let Ministerstvo školství nabízelo studium v zahraničí a filmová režie byla jedině tam. Prošel jsem si trojím martýriem zkoušek (ministerských, na FAMU a na VGIKu - jak se moskevská univeriza ve zkratce označuje). A pak hurá studovat - bez pomoci rodiny, odkázaný sám na sebe... a pár spolužáků.

No a po pěti letch studia a tří měsících čekání jsem dostal umístěnku - jak bylo tehdy pro zahraniční absolventy zvykem. Dostal jsem šanci začít přesně tam, kde jsem chtěl: ve Filmovém studiu Barrandov. Zatnul jsem zuby a tvrdě pracoval od píky jako asistent. A snažil se budovat si postupně a trpělivě cestu k režisérské profesi.

Aby po 10 letech tamějšího působení byl tzv. Státní film zrušen, r. 1991. My všichni dostali výpověď a já jsem učinil další rozhodnutí, že za daných budoucích podmínek, které jsem spíše tušil, než věděl, filmovat prostě nechci.

Ne, nešlo mi o socialistické myšleky a pod., jak byste si mysleli a jak si to nejen tehdy mysleli mnozí jiní. Na to jsem byl příliš vzdělaný a tvrdohlavý. Hornický film "Figurky ze šmantů" (má jedna humorně laděná povídka v něm, na zahraničním filmovém festivalu lichotivě přirovnávána k filmům Jiřího Menzla) byl nutným kompromisem a tím toto pro mne skončilo. Měl jsem přesně opačné představy co chci filmovat. Snad za všechno vám musí stačit, že zrušení Státního filmu mne zastihlo v tvůrčí skupině, uprostřed předvýrobních příprav na scenáři uměleckého hraného filmu o poslední křižové výpravě.

No a právě tady se ty křižovatky zásadně rozcházejí. Tehdy jsem se rozhodl zcela jednoznačně: žádné ukřivděnosti, žádné nedůstojné pobrekávání o zničené kariéře (tehdy to krásně předvedlo několik čerstvě rehabilitovaných umělců)... a dal jsem si heslo: Konec starých časů, kariéry a iluzí. Odteď to od života beru, jak to přijde. Ovšem, pouze tak, abych se za sebe a svoji morálku nemusel stydět.

A nemohu si stěžovat.

Nenarejžoval (ani nenarežíroval) jsem si miliony. Ale na druhou stranu jsem se důsledně vyhýbal umělecké prostituci, podbízivosti, žebrání o peníze... pokud něco přišlo, dělal jsem to spíš pro radost nebo že mě ukecali, ale zásadně jsem se živil a živím díky svým schopnostem a ne jinak. A co víc - poctivě a důstojně.

Pro mne bylo a je příjemné především cestování. Komu se poštěstilo podívat se prvně na západ rovnou do USA? Na řeckém ostrově Korfu jsem skoro jako doma (8x), podíval jsem se do Malajsie i do vysněného Japonska... a dalších nejen evropských zemí.

A tak jen tak z legrace si říkám, co by asi bylo kdyby?

Tak si představte, že by se tzv. sametová revoluce roku 1989 nekonala... a že bych u filmu ve Státním filmu vydržel. Co by se asi stalo?

Určitě bych natočil film o oné křížové výpravě. Na rovinu říkám, že to měl být film s velkými ambicemi. Dokonce jsem dostal v r. 93 ještě dobrozdání režiséra Františka Vláčila. A on se i nechal slyšet, že kdyby mu to dovolovaly okolnosti a zdraví, že by ten film natočil sám. K tomu jistě netřeba nic dodávat. A už tenkrát jsem si říkal, že je to film na amerického Oskara. Kdo ví?

Určitě bych se vrátil ke scenáři podle knížky mého kamaráda a rovněž zdejšího blogera, spisovatele Aleše Preslera: Beatles se stejně rozpadli. Věčné téma mladistvé revolty... Byla to trochu taková "Formanovina" a to je styl vyprávění, který mne bezesporu baví.

Pak jsem připravoval film z trampského prostředí. Pracně jsem tehdy dával dohromady materiály, podklady a spřádal v podstatě tu nejsložitější formu scénáře: mozaiku z dějových střípků. Stačí chyba a celý obraz je k ničemu. Nu, zůstalo jen u nápadu a řady studií a pár kontaktů.

No a co bylo dál...?

Nevím, zda by se v mém životě vůbec odehrála televizní režisérská epizoda, protože jsem tíhnul spíše k filmu a spolupráce s ČT byla shoda šťastných okolností, kdy náhoda přeje připraveným. Po úspěchu televizní inscenace Tři Alberti a slečna Matylda v r. 1994, (do dnešního dne více než 25 repríz), podle divadelní komedie Miroslava Horníčka, jsem pak měl nápady hned na několik inscenací.

Patřila by sem mimo jiné jedna Grardnerova detektivka s Helenou Růžičkovou v hlavní roli. A také jiná lehce humorná detektivka, pro změnu ve sci-fi provedení. A vím, že i dnes by byla svým způsobem technologií výroby unikátní. To už ale také patří do oblasti "kdyby".

Televizní režírování pro mne pro změnu skončilo zánikem oné televizní tvůrčí skupiny. A - co je rozhodující - tím pádem ztrátou potřebných kontaktů v ČT. I takové jsou cesty Osudu. Naštěstí jsem se tím nijak netrápil, i přes pár dalších nepovedených pokusů o návrat... Mé kroky směřovaly dávno jinam.

Pokud bych zůstal aktivním a činným režisérem, mohl bych mít na svém kontě nějakých 15-20 celovečerních hraných filmů... a záměrně neříkám v tomto směru všechny plány.

Třeba bych to dotáhl i na zasloužilého umělce. Národního určitě ne, protože tento titul se rozdával stále vice hlavně politicky zasloužilým... a to já jsem tiše sabotoval.

A teď bych tedy odešel slavnostně do důchodu. S gratulacemi, možná i s tituly, se slavnostním přípitkem ředitele filmového studia... možná by mne nechali natáčet dále - tehdy se to bralo vše trochu jinak.

Nevím.

Kažodpádně se nenudím a rozhodně si nemohu naříkat. Svou zásadní cestu jsem si vybral sám. A držel jsem se vždycky zásady: nikdy nelituj toho, co jsi udělal, ale toho co jsi neudělal.

Aneb, co má být, má být.

Jo a ještě jedna maličkost: nikdy jsem se nebál udělat si ze sebe legraci.

Závěrem se omlouvám všem slušně diskutujícím, ale protože tento článek je do jisté miry i osobním duševním obnažením se, je zbytečné aby od ním dostávali prostor i chudáci, kteří sledují jediný cíl: plivnout si na dotyčného co nejvíce.
Osobně mne může těšit, že jsem jim aspoň tímto zkazil radost.

Autor: Martin Faltýn | pondělí 12.6.2017 8:08 | karma článku: 31.45 | přečteno: 4575x

Další články blogera

Martin Faltýn

Telefonování aneb Jak jsem dnes "(ne)telefonoval"

Možná znáte scénku Jiřiny Bohdalové "Jak se telefonuje". Taková hříčka, monolog z 60. let. Dnes telefonování vypadá jinak. Zejména to internetové, datové přenosy a tak. Ale ani tady není o "humor" nouze.

24.7.2017 v 19:43 | Karma článku: 8.78 | Přečteno: 381 | Diskuse

Martin Faltýn

Jak jsme grilovali a "rozumovali"

Když se Češi sejdou - jsou nejchytřejší na světě. Nejlíp v hospodě, ve vinárně... nebo na grilovačce. Ne jinak tomu bylo u nás. Člověk si to musí zkrátka užívat a nepoddávat se blbé náladě.

17.7.2017 v 19:32 | Karma článku: 14.05 | Přečteno: 369 | Diskuse

Martin Faltýn

Trump v Paříži a vysoká aktivita klíšťat - v České televizi

Někdy si člověk musí klást otázku, co vůbec umějí v České televizi pořádně? Pražská kavárna, jak tomu říká prezident Zeman, opět předvedla vrchol svého umění.

13.7.2017 v 16:12 | Karma článku: 39.08 | Přečteno: 1872 | Diskuse

Martin Faltýn

Tři historky z mého dětství

Za mých časů nebyly blogy, psát si deníčky se nenosilo. Dnešní blogující rodičové mají výhodu: historky svých potomků zapíší sem a hotovo. Co za historky se ale dochovaly z dětství o vás?

8.7.2017 v 8:53 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 396 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Lucie Pražáková

Z pera kočky Elektry: Stěhování

Aneb čas krabic, tašek a šustivých obalů. Snad všichni dvounožci tvrdí, že stěhování je hrůza a raději by třikrát vyhořeli, než se jednou stěhovali.

28.7.2017 v 15:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Milan Šupa

Nadbytek informací zabíjí! I těch duchovních!

Nadbytek informací z duchovní oblasti může mít za následek až dokonce cosi takového, jako je duchovní smrt. Ale přesně stejně je to také s jejich fatálním nedostatkem.

28.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 3.76 | Přečteno: 111 | Diskuse

Libuse Palkova

Kuš ženská a mazej do kuchyně

Aneb, pánové, na slovíčko: Jsme vyspělá civilizace založená na toleranci a úctě k ženám. Ale některý baby maj fakt tak blbý feministický kecy, jako že ženská je taky jen člověk, že s tím musíme už konečně něco udělat.

28.7.2017 v 15:13 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 307 | Diskuse

Jan Pražák

Jestli vám doma chybějí myši, tak si pořiďte kočku

Tvrzení, že kočka ochrání lidské obydlí od myší, patří do oblasti pověr a mýtů. Pravý opak je pravdou, pokud doma myši nejsou, kočka je hravě opatří.

28.7.2017 v 14:29 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 309 | Diskuse

Jana Slaninová

Moje zvláštní svatba s Petrem Hannigem

Ráno jsem vstala v nějakém panelákovém bytě. Na toaletním stolku před zrcadlem stála kytice bílých růží a na stojanu visely dlouhé bílé krajkové šaty. „Pospěš si!“ volal na mě ženský hlas.

28.7.2017 v 13:13 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 553 | Diskuse
Počet článků 735 Celková karma 19.89 Průměrná čtenost 1443

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy a dosažením 60 let jsem se přiblížil i absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.