Domácí diskuse se odehrávají všelijak a všemožně. V koupelně jsem se natáhl na poličku a povídám: "Ale, došel nám WC papír." A tím to všechno začalo. A taky trochu o ČSSD.
Občas v různých dotaznících odpovídám na otázku:
"Jste jedinou osobou, která v domácnosti nakupuje?"
Má odpověď zní vždycky:
"Ano."
Jelikož je můj přítel z Malajsie prakticky nevidomý, všechny tyto úkony zůstávají na mně. Jít s ním na nákup čehokoli se "zvrhne" ve čtenářský kroužek. V podstatě je to můj nekonečný monolog, kdy čtu a čtu a čtu... Občas se k nám přihrne aktivní personál prodejny: "Můžu vám s něčím pomoct?" Obvykle škodolibě kývnu směrem k příteli, který důsledně chodí se slepeckou holí a povídám: "Jo, já vám ho klidně předám a můžete mu číst ty etikety na zboží za mě." V životě nevidíte tak rychle zmizet personál, jako v tomto případě.
Obdobně si včera naběhla jedna telefonistka z call centra nějaké dotazovací agentury.
Vytočila číslo z manažerem jí přiděleného seznamu a měla tu smůlu, že narazila na mého malajského přítele. Česky celkem rozumí, cožpak o to. Základní povědomí o tom, co se u nás děje, taky má... ale přílišné detaily po něm nechtějte.
"Která strana se vám líbí?"
"No, já nejsem ani doprava ani doleva," opáčil on se svou neopakovatelnou dikcí a slečna pomalu začínala tušit, že bude zle.
"No a kterou budete volit?"
"No... já nevím... co byste mi poradila?"
"Ale my nesmíme radit," pochopila dotazovatelka, že tady asi štěstí neudělá.
"ČSSD?" opáčil přítel.
Následovala prý série otázek, jejichž obsah už mi přítel nebyl schopen ani reprodukovat. Asi se to týkalo politického programu, vedoucích osobností...
"No, já vám tohle už moc nerozumím, tak na shledanou," ukončil po pár dotazech přítel. Politika nepatří do jeho běžného denního slovníku. Televizi z pochopitelných zrakových důvodů příliš nesleduje... včetně zpráv. A spolu se bavíme spíše o jeho profesních věcech.
Slečna si pak asi musela dát delší volací pauzu a přikládat si na čelo mokrý ručník... Možná se spíš měla objednat k mému příteli na malajskou masáž hlavy.
Zrakové omezení je tedy pro malajského přítele nejen omezením přístupu informací, ale i toho, co může a co nemůže zařídit. Jak už jsem psal: bez výhrady do "nemožnosti" patří samostatné nákupy. A tak jsem tedy sáhl pro poslední roli papíru a konstatoval, že musím vyrazit na nákup.
"Ale dneska se musím dobře podívat, jaký papír koupím. Tenhle je moc jemný. Člověk si nedá pozor, zapomene jej dát dvojitě a hned má prst..."
"...navíc se špatně trhá. Někde to vroubkování (odborně bigování) dokonce i chybí."
"No vidíš," řekl přítel, "dneska si můžeš vybrat. To jste za socialismu neměli..."
"Zato ten se ale nikdy neprotrhnul jako ty dnešní. Ani nejsou pořádně perforovaný. "
Tím mi připomněl jednu starou socialistickou anekdotu.
Jedna (jak jinak) americká firma vyráběla letadla a pořád se nedařilo. Vždycky při přistání se letadlu ulomil ocas a skončilo to havárií. Všichni hledali, zkoumali, radili až se do toho vložili Češi.
"Na ocase, před směrovkou, udělejte řadu otvorů."
"To není možný! To by bylo ještě horší!"
"I jen to udělejte."
A skutečně... letadla pak lítala naprosto perfektně a bez chybně.
"Jak je to možný," ptali se Američani.
"Inu, to je jednoduchý," na to Češi. "My máme u nás toaletní papír a ten se nikdy neutrhne tam, kde je to proděravěný!"
A připomněl mi ještě jednu skoro anekdotu. Tedy spíše žert z období, kdy byl za socialismu toaletní papír úzce profilovým zbožím.
Tohle totiž vyprávěla Helena Růžičková. Když prý jezdívali do Slatiňan ještě jako na chatu, vozili si nedostatkový toaletní papír z Prahy. Takže, když chodili na vesnici na nákupy, její manžel Jiří - rovněž velký humorista a žertéř - skutečně nakupoval jen základní potřeby. V onom kritickém období pak prodavačky, aby si ušetřily čas a starosti, pak automaticky ke každému nákupu přidaly dvě role papíru.
"Děkuji, my nepotřebujeme," pronesl pan Růžička.
"Jak to?" užasla prodavačka nad slovy manžela populární herečky.
A pan Růžička pohotově opáčil:
"No, my si toaletní papír pereme."
A odešel.
Věřím, že jestli tu prodavačku neprobrali, tak tam v tom obchodě stojí s otevřenými ústy dodnes.
