Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čím je mi 21. srpen 1968

21. 08. 2017 12:07:00
Mohla by to být typická školní úloha v tzv. Univerzitě třetího věku, kdyby to nebyla realita. Přesto, a možná právě proto, si člověk musel zažít v životě spoustu paradoxů, které život dal i vzal.

Realita je z té doby ovšem chápána a vnímána stejně černobíle, jako jsou dobové fotografie...

Tihle byli hodní, protože chtěli reformy, tihle byli zlí, protože je nechtěli a ve finále tihle byli ze všech nejhgorší, protože sem poslali 21. srpna letadla, tanky a vojáky, aby zničili "socialismus s lidskou tváří" a ze všeho potom zbylo "Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti...", které jsme se museli v občanské výchově gymnázií málem naučit i nazpaměť.

Dneska se dozvídáme, že špatní byli všichni, protože "jednou komunista - navždy komunista", zatímco jiná dobová anekdota tvrdila:

"Tatínku, ty jsi komunista?"

"Ne, já jsem u komunistů."

"A jaký je v tom rozdíl?"

"No, podivej se... Maminka dělá v kravíně dojičku, že jo. Čili je u krav. A přesto není kráva."

No, a jakže to bylo tenkrát?

Všechny ty silácké řeči pamětníků "mé generace" jsou jenom kecy.

Takže asi tahle:

V srpnu 1968 mi bylo 11, šla na mne puberta... přečetl jsem v té době kdeco. Včetně komiksu Rychlých šípů a knížek Jaroslava Foglara (které mám dodnes všechny z té doby v knihovně). Časopis Pionýr se přejmenoval na dva roky na Větrník.

Videorekordéry neexistujíce, nahrával jsem si na magnetofon B42 zvukové stopy filmů z televize - veskrze komedií... večerníčky Hanah a Barbery se psem Filipsem, Méďou Béďou, kocourem Fousem a myšmi Pištou a Fištou... občas třeba Verneovku nebo Poklad Inků a "vinetouovky"... a posléze seriál Záhada hlavolamu.

V srpnu 1968 jsem odjel na prázdniny k bratrovi, do našeho pražského bytu, na celé léto. 21. srpna jsem spal na posteli pod oknem a jediné co si z té doby pamatuji, že za oknem projelo pár vojenských ruských gazíků. Občas nevysílala televize... zprávy z té doby byly dramatické a chaotické. Snad jsem v té době poslouchal i rádio... Ani nevím, kdy jsem odjel zpátky k rodičům na Mariánskou u Jáchymova, kde jsme v té době bydleli a rodiče správcovali v rekreačním středisku. Každopádně do školy jsem začal chodit řádně.

Ruština a cokoli ruské se stalo nenáviděným... A jediné, co z té doby bezpečně vím, že mi v hloubi duše zůstal jakýsi osten křivdy. Z knihkupectví zmizely "foglarovky"; časopis Větrník se přejmenoval zpátky na Pionýr... zmizely z něj i oblíbené "Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka", přestal mi docházet odebíraný ruský časopis "Murzilka"... z televize zmizela spousta hlasatelek, herců i filmů... Zaregistroval jsem, že se změnil ve vládě ten i onen politik. Z těch osobností, co jsem si pamatoval, zmizel Alexander Dubček, nastoupil Gustáv Husák, zmizela Marta Kubišová... A začala normalizace.

...Najednou jsem jako 11-12 letý kluk nevěděl, co si mám myslet o tom, že k nám na rekreaci do střediska před tím dva roky přijela stará dáma, která byla původem ruskou kněžnou... stejně jako studenti odněkud z Vilniusu, kteří tehdy uvařili skvělý boršč... Ať tak či onak, byli to "Rusové", protože mluvili rusky.

Byli proto tedy dobří? nebo byli zlí?

Zase jsme začli blbnout od r. 1973 na gymnáziu se Socialistickým svazem mládeže... A mnohem důležitější životní událostí bylo, že mi v r,. 1973, právě během studia prvního ročníku zemřela máma. No, a na gymnáziu nám v třeťáku dokonce pak nabízeli i studium v zahraničí a já jsem se tehdy rozhodl pro studium zrovna v Moskvě, protože tam jedině byla možnost beze všech tlačenek a protekcí studovat filmovou režii (protekce ministra kultury byla na FAMU málo) a mně to bylo jedno kde to bude. Hlavně se dostat k vytouženému snu.

Aby se ten podivný kruh 21. srpna 1968 uzavřel předposlední rok studia VGIKu, před natáčením absolventského filmu "Sredni Vaštar" (odkud jsou ony dva pracovní snímky výše)... kdy jsem musel skládat (zrovna na svoje 23. narozeniny!) tzv. státnici z vědeckého komunismu - k čemuž jsme museli napsat a přednést referát a já jsem dostal přidělené téma "Pražské jaro a srpen 1968 v Československu".

Což jsem blednul a zelenal a hledal cesty, jak z toho vykličkovat a nezadat si... a hlavně netvrdit, že šlo o socialistickou bratrskou pomoc vojsk Varšavské smlouvy a zmaření kontrarevoluce v socialistickém Československu.

Nakonec mne zachránilo to, že jsem se dostal k dobovým Lidovým novinám, časopisu Reportér, ale třeba i humoristickému týdeníku Dikobraz... a tak jsem s referátem vykličkoval ze situace strohými výňatky a citacemi z dobových novin... Což i ona profesorka ocenila (protože na sovětských školách byli i tehdy inteligentní lidé, kteří leccos věděli a nebyli to jen sluhové režimu, přesně ve stylu "pod svícnem bývá největši tma") a já dostal státnici za jedna.

A tím se pro mne 21. srpen 1968 uzavřel.

Hodnotit všechno politicky, ideologicky, celospolečensky... a hlavně "černobíle" - to přenechávám těm "moudřejším".

Protože i moje další životní paradoxy... to už je opravdu jiná kapitola.

Autor: Martin Faltýn | pondělí 21.8.2017 12:07 | karma článku: 16.13 | přečteno: 539x

Další články blogera

Martin Faltýn

Jak jsem byl v tom

Ehm, nejsem úplné manuální motovidlo. Hřebík přitluču, leccos smontuji i opravím. Ačkoliv jako vyznavač uměleckých oborů byl měl být spíše to motovidlo. Nicméně, před pár dny jsem si to opravdu užil.

25.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 3.65 | Přečteno: 111 | Diskuse

Martin Faltýn

Nově na Chodově - otevřeli knihy, má to ještě pihy

"Je tam vážně hezky, metrem nebo pěšky. Dá-li se, či nedá se - má to pihy na kráse." - Asi tak bych shrnul dojmy ze své dnešní návštěvy v OC Chodov, protože to jsem si jako knihomol nemohl nechat ujít.

19.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 266 |

Martin Faltýn

Sedmé kočičiny

Znáte knížku Zdeny Frýbové "Robin"? Pokud ne, doporučuji... pokud jste majiteli psa, zejména foxteriéra, kterým Robin byl. Někdy mám ale pocit, že s mými kocoury bych směle mohl napsat něco podobného.

15.9.2017 v 16:50 | Karma článku: 25.89 | Přečteno: 387 | Diskuse

Martin Faltýn

Trocha metro poezie - dvakrát poezie

Pamatujete si ještě, jak se jednu dobu objevovala v metru Poezie pro cestující? Byla to trocha klasiky, trocha soudobé tvorby a trocha autorské tvorby. Teď se zdá, že je tu poezie zas. A nebo...?

11.9.2017 v 11:12 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 161 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Iva Apanasenková

Tantrická oslava podzimní rovnodennosti

Většina si pod pojmem tantra představí sex. Při oslavě magické noci čekejte hry, rituály, svíčky, důvěru, masáže, zkoumání sebe i druhých. A také saxofon. Sami si určujete hranice, zda a kam druhé pustíte. Tuto noc se plní přání.

25.9.2017 v 11:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Marek Trizuljak

S Bohem, Kacafírku

Herec Jan Tříska mi utkvěl v paměti od mládí díky roli Kacafírka ve stejnojmenné pohádkové veselohře (1966, režie Vlasta Janečková). A zůstal pak dlouho v mém povědomí poznamenaný obrazem postavy, kterou ztvárnil

25.9.2017 v 11:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Jiří Turner

Kdo má potřebu stále otevírat křivdy z 2. světové války a z období po ní?

Sedmdesát dva let po válce, tedy v době, kdy nejmladšímu možnému, žijícímu, tehdy dospělému účastníkovi války musí být kolem devadesáti let, probíhal soudní spor mezi českou odnoží sudetoněmeckého landsmanšaftu a naším Senátem.

25.9.2017 v 11:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Pavla Temrová

Wifi, která projde zdí - máme se bát elektrosmogu?

V uplynulých dnech jsem zaregistrovala reklamu nejmenovaného telefonního operátora, který láká na mega silnou wifinu. Když se odprostím od toho, že wifi je super a umožňuje mi rychlý přístup k informacím, přichází velký otazník.

25.9.2017 v 8:30 | Karma článku: 11.29 | Přečteno: 336 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Umíš se postavit za svůj salám?

Sleduji pána přede mnou, jak si objednává. Klidné čekání ve frontě přeruší obří kýchnutí paní prodavačky. A co čert nechtěl - přímo mezi nakrájený paprikáš nakupujícího pána. Zpozorněl jsem a ...

25.9.2017 v 7:05 | Karma článku: 14.59 | Přečteno: 399 | Diskuse
Počet článků 749 Celková karma 14.51 Průměrná čtenost 1433

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy a dosažením 60 let jsem se přiblížil i absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.