Čím je mi 21. srpen 1968
Realita je z té doby ovšem chápána a vnímána stejně černobíle, jako jsou dobové fotografie...
Tihle byli hodní, protože chtěli reformy, tihle byli zlí, protože je nechtěli a ve finále tihle byli ze všech nejhgorší, protože sem poslali 21. srpna letadla, tanky a vojáky, aby zničili "socialismus s lidskou tváří" a ze všeho potom zbylo "Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti...", které jsme se museli v občanské výchově gymnázií málem naučit i nazpaměť.
Dneska se dozvídáme, že špatní byli všichni, protože "jednou komunista - navždy komunista", zatímco jiná dobová anekdota tvrdila:
"Tatínku, ty jsi komunista?"
"Ne, já jsem u komunistů."
"A jaký je v tom rozdíl?"
"No, podivej se... Maminka dělá v kravíně dojičku, že jo. Čili je u krav. A přesto není kráva."
No, a jakže to bylo tenkrát?
Všechny ty silácké řeči pamětníků "mé generace" jsou jenom kecy.
Takže asi tahle:
V srpnu 1968 mi bylo 11, šla na mne puberta... přečetl jsem v té době kdeco. Včetně komiksu Rychlých šípů a knížek Jaroslava Foglara (které mám dodnes všechny z té doby v knihovně). Časopis Pionýr se přejmenoval na dva roky na Větrník.
Videorekordéry neexistujíce, nahrával jsem si na magnetofon B42 zvukové stopy filmů z televize - veskrze komedií... večerníčky Hanah a Barbery se psem Filipsem, Méďou Béďou, kocourem Fousem a myšmi Pištou a Fištou... občas třeba Verneovku nebo Poklad Inků a "vinetouovky"... a posléze seriál Záhada hlavolamu.
V srpnu 1968 jsem odjel na prázdniny k bratrovi, do našeho pražského bytu, na celé léto. 21. srpna jsem spal na posteli pod oknem a jediné co si z té doby pamatuji, že za oknem projelo pár vojenských ruských gazíků. Občas nevysílala televize... zprávy z té doby byly dramatické a chaotické. Snad jsem v té době poslouchal i rádio... Ani nevím, kdy jsem odjel zpátky k rodičům na Mariánskou u Jáchymova, kde jsme v té době bydleli a rodiče správcovali v rekreačním středisku. Každopádně do školy jsem začal chodit řádně.
Ruština a cokoli ruské se stalo nenáviděným... A jediné, co z té doby bezpečně vím, že mi v hloubi duše zůstal jakýsi osten křivdy. Z knihkupectví zmizely "foglarovky"; časopis Větrník se přejmenoval zpátky na Pionýr... zmizely z něj i oblíbené "Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka", přestal mi docházet odebíraný ruský časopis "Murzilka"... z televize zmizela spousta hlasatelek, herců i filmů... Zaregistroval jsem, že se změnil ve vládě ten i onen politik. Z těch osobností, co jsem si pamatoval, zmizel Alexander Dubček, nastoupil Gustáv Husák, zmizela Marta Kubišová... A začala normalizace.
...Najednou jsem jako 11-12 letý kluk nevěděl, co si mám myslet o tom, že k nám na rekreaci do střediska před tím dva roky přijela stará dáma, která byla původem ruskou kněžnou... stejně jako studenti odněkud z Vilniusu, kteří tehdy uvařili skvělý boršč... Ať tak či onak, byli to "Rusové", protože mluvili rusky.
Byli proto tedy dobří? nebo byli zlí?
Zase jsme začli blbnout od r. 1973 na gymnáziu se Socialistickým svazem mládeže... A mnohem důležitější životní událostí bylo, že mi v r,. 1973, právě během studia prvního ročníku zemřela máma. No, a na gymnáziu nám v třeťáku dokonce pak nabízeli i studium v zahraničí a já jsem se tehdy rozhodl pro studium zrovna v Moskvě, protože tam jedině byla možnost beze všech tlačenek a protekcí studovat filmovou režii (protekce ministra kultury byla na FAMU málo) a mně to bylo jedno kde to bude. Hlavně se dostat k vytouženému snu.
Aby se ten podivný kruh 21. srpna 1968 uzavřel předposlední rok studia VGIKu, před natáčením absolventského filmu "Sredni Vaštar" (odkud jsou ony dva pracovní snímky výše)... kdy jsem musel skládat (zrovna na svoje 23. narozeniny!) tzv. státnici z vědeckého komunismu - k čemuž jsme museli napsat a přednést referát a já jsem dostal přidělené téma "Pražské jaro a srpen 1968 v Československu".
Což jsem blednul a zelenal a hledal cesty, jak z toho vykličkovat a nezadat si... a hlavně netvrdit, že šlo o socialistickou bratrskou pomoc vojsk Varšavské smlouvy a zmaření kontrarevoluce v socialistickém Československu.
Nakonec mne zachránilo to, že jsem se dostal k dobovým Lidovým novinám, časopisu Reportér, ale třeba i humoristickému týdeníku Dikobraz... a tak jsem s referátem vykličkoval ze situace strohými výňatky a citacemi z dobových novin... Což i ona profesorka ocenila (protože na sovětských školách byli i tehdy inteligentní lidé, kteří leccos věděli a nebyli to jen sluhové režimu, přesně ve stylu "pod svícnem bývá největši tma") a já dostal státnici za jedna.
A tím se pro mne 21. srpen 1968 uzavřel.
Hodnotit všechno politicky, ideologicky, celospolečensky... a hlavně "černobíle" - to přenechávám těm "moudřejším".
Protože i moje další životní paradoxy... to už je opravdu jiná kapitola.
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,80
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek