Jak jsem byl v tom

Ehm, nejsem úplné manuální motovidlo. Hřebík přitluču, leccos smontuji i opravím. Ačkoliv jako vyznavač uměleckých oborů byl měl být spíše to motovidlo. Nicméně, před pár dny jsem si to opravdu užil.

Nemám rád angloamerický výraz "I am enjoying it" a už vůbec ne český ekvivalent "užívat si to".  Správnější překlad "I am enjoying it" by dle mého názoru byl spíše "Těší mne to." - "Těším se z toho." - "Mám z toho radost". Ze slovního novotvaru "užívat si to" nepoznáte, jestli se to dotyčné/mu líbí - či nelíbí, je z toho otrávený, naštvaný, nebo naopak skáče radostí...

Takže jakmile někdo, zejména nějaká ta hvězda bulváru na otázku "Jak se vám tu líbí?" odpoví "Užívám si to", pak mám před očima situaci, jak dotyčnou "star" žere žralok nebo krokodýl a obrací se k ní tazatel slovy: "Užíváte si to?"

Obdobně jsem si to "užíval" minulý víkend. Ne nepodobně situaci, kdy se do vás zakousne krokodýl nebo jenom pes - obránce.

Mám velmi citlivé uši. A už týden jsem slyšel takové podivné šumění. Asi jako když jemně prší. A protože byly zrovna vskutku deštivé dny a protože mám odvětrání WC na dvorek, považoval jsem to šumění za jemný deštík. Tak tomu bylo i v neposlední slunečný den - a to už mi připadalo jako blbost.

Zaostřil jsem svoje dioptrie na příslušné místo a ejhle! Malý, jemný pramínek vody protékal ze splahovací nádržky. Malér! Na účet za vodu raději ještě nemyslet. Ale hlavně rychle s tím něco udělat.

Ono "rychle" u mne představovalo cestu do sklepa, kde jsem musel z haraburdí v předklonu pažmo vpřed vytáhnout žebřík. A donést jej - poměrně těžký a ještě poctivý dřevěný - po schodech nahoru. Pokud možno přitom neotřískat omítku poměrně nízkého stropu, kde jinde než přímo nad schody.

Seknout rozevřený žebřík tak, aby se vessel mezi WC mísu, v tom už mám praxi. Růžné opravy vnitřku nádržky pro mne nejsou ničím novým. Do centra mé pozornosti se dostal okamžitě plovák. Ani jemným přizdvihnutím však ono syčení nepřestalo. Teprve různými směrovými pohyby se našlo místo, kde system plováku zavřel přívod vody... ale to nebylo stabilní. (Že jsem pak uzavřel přívod vody, nemusím jistě zdůrazňovat.)

Zavolal jsem synovcovi, který je na různé opravy machr.

"No, hele, to už nespravíš ani výměnou těsnění. To musíš zkrátka koupit nové."

"Celý ten plovák?"

"Jo, jen plovák s tím ramenem. To se prodává jako komplet."

Koupelna prošla výstavbou v r. 1988. Od té doby jsem v ní měnil různé drobnosti, ale základ je stale stejný. A tak mi padlo oko i na staré WC prkýnko. Zželelo se mi ho. A možná i sebe. Plastové sedátko měl skrátka už svoje odlouženo. Dokonce trochu u kořene naprasklo. A byla jen otázka času, kdy to půjde celé.

Svěřil jsem se synovcovi. A že bych to vyměnil. Jen s tím nemám žádnu zkušenost.

"No, já ti s tím pomůžu. Jenom kup nové. Dokonce jsem v obchoďáku ...XY... viděl prkýnko se samospouštěcím mechanismem poklopu na mísu."

To se mi zalíbilo. A řekl jsem si, že si toto pořídím. A zamířil jsem "pro inspiraci" do hypermarketu, kde kromě jiného zejména potravinového sortimentu mají i sanitu. Tady byl výběr opravdu pestrý. A já jsem byl pyšný na to, že jsem nezapomněl změřit vnější a vnitřní průměr otvoru WC sedátka.

Inu, radost posedět.

Někdy ta sedátka mají ovšem design velmi originální.

Inu, sedátko jsem v onom hypermarketu nakonec nekoupil. Ne, že bych si nevybral. Ale potřeboval jsem k tomu ještě i ten plovák a to už je opravdu na specializované obchody železářstvím, sanitou apod. Chtěl jsem to koupit najednou.

A tak jsem popojel 2 stanice autobusem a vydal se pěšky cca 1 km do onoho specializovaného obchoďáku. Pěkně kolem jednoho obchodního centra, ale polní cestou necestou... a samozřejmě, s příchodem pěších se moc nepočítá, takže se to musí všelijak obejít. Aspoň se člověk pěkně projde. Cestou jsem viděl i něco polního kvítí...

Zato nabídka WC sedátek mne zde totálně zklamala. Malý sotiment, ceny navíc znatelně vyšší než v hypermarketu... A co víc, neměli rovněž požadovaný plovák. Což jim nezazlívám, protože mám system opravdu staršího data a tento sortiment zde již nenabízeli.

Takže, nekopupil jsem tady nic, A tím to pro ten den skončilo.

Teprve druhý den, s novými silami jsem se vypravil do osvědčeného obchodu, kde mají opravdu velký sortiment všeho možného pro byt, dům a zahradu..

A rovnou jsem se obrátil na prodavače-specialistu. Zdůrazňuji SPECIALISTU, tady amatéry a diletanty nepěstují. Jejich cílem je zákazníkovi opravdu poradit. Mnozí zákazníci jsou ještě vice nevědomí než já. Ostatně ani já jsem tentokrát nebyl "vševědem".

Cožpak, plovák jsem dostal okamžitě. Byť jsem na něj trochu nevěřícně zíral. Nebylo to klasické raménko se zvonem, ale jen tyčka s malým plovákem, který po ní klouzal jako výtah.

"Tohle je plovák?" zeptal jsem se nevěřícně.

Dostalo se mi přikývnutí.

"A ještě bych měl jedno přání. Potřebuji nový sedák na WC." A vytasil jsem se se svými změřenými rozměry.

Kdepak! Následovalo zakroucení hlavou a obdržel jsem papírek a vysvětlení, jak to správně změřit. Trochu mne polil pot: znamenalo to odmontovat stare sedátko a změřit rozměry od otvorů pro šrouby. Nekompromisně! Dokonce jsem dostal papírek, jak to změřit. Evidentně tady byli na takové "experty", jako jsem já, připraveni.

A tak jsem v radostném očekávání "uživání si" věcí příštích jel domů. Montovat WC. No... byl jsem v tom. Tedy, doslova a do písmene... v hajzlu.

Montáž plováku mi zabrala nějakých 10 minut. Včetně fíglu který jsem použil. A sice, že jsem ze starého plováku použil montážní šroub navíc. Ten jsem musel našroubovat zevnitř mezi plovák a nádržku. Jinak pllovák drhnul o stěnu nádržky a nefungoval.

Pak jsem odklidil štafle do sklepa, protože pro další operaci jsem je nepotřeboval.

Potřeboval jsem něco jiného: kleště-sikovky.

S jejich pomcí jsem se jal uvolňovat šrouby držící sedátko. Zespoda. Šlo to samozřejmě ztěžka. První šroub ještě jakž tak šel. 0všem druhý - to byl boj! Nebylo na něj vůbec vidět, nedalo se k němu kvůli zdi dostat, jen jej nahmatat.

A tak se mi podařilo namísto šroubování ožvýkat i plastový šroub a jeho šroubení. Marně jsem se snažil pak onen šroub vyšroubovat. Pot se ze mne lil...

Nakonec se mi to trochu podařilo, ale víc to stejně nešlo.

Nasadil jsem hrubé násilí.

Riskuje, že ulomím i keramiku, zkrátka jsem šroubování se sedátkem vyviklal a plast se nakonec zlomil.

Když jsem se pak z pracovního předklonu zvedl, zjistil jsem, že mám totálně potem promočenou košili.

S potřebnými rozměry na papírku - viz foto výše - a v nové košili jsem se vydal znovu do oné velkoprodejny s materiálem.

Jiný prodavač se mne ujal a pár minut jsem vybíral nové "prkénko". Systém pozvolného spouštění jich několik mělo, ale pro změnu se mi nelíbila podezřelá fórovitost plastu.... A take jsem nechtěl čistě bílý material. Ale spíš něco přírodního... Nakonec jsem si vybral pláž - především i pro masivnost materiálu. A na montáž jsem už raději povolal synovce.

Netvrdím, že se to musí každému líbit. Ale mně to určitě zase na několik let bude stačit.

Nejen esteticky a trvanlivostí materiálu. Ale i tím, že další podobnou montáž a vůbec eskapáž se sháněním si s radostí na řadu let odpustím.

Řečeno spolu s bulvárními hvězdami: "Užil jsem si to".

--------------------------------------------------------------------------

A malý dodatek. Než jsem tento blog uveřejnil, vžilo se mezitím domácí rčení, když někdo např. volá "Kde jsi?" tak odpověď zní:

"Na pláži pod palmami."