10 dní ve Španělsku all inclusive, teda fakt "all" - 3

Když chcete dovolenou all inclusive, tak vám ji Osud zkrátka dopřeje! - A šlape pak po vás, ať se vám to líbí nebo ne. Chtěli jste all inclusive? Tak si to užjte!

Ráno 23. dubna nás přivítalo kouzelným úsvitem a slibovalo hezký, dovolenkový den. Křivdy předešlého dne byly "skoro" zapomenuty a tak jsem se mohl kochat východem slunce.

Zvítězila přirozená lenost a tak jsme se rozhodli první snídani si dát v našem mateřském hotelu Gran Garbí Mar. Bylo sice na první pohled vidět, že to je omezený výběr, ale v žádném případě nebyl pro nás zklamáním. Najedli jsme se dle libosti.

No a pak už přišel čas na první výlet po nejbližším okolí. No... výlet. Já jsem spíše koukal, abychom se dokázali vrátit zpět... a samozřejmě, všechny užitečné "zkratky" jsem objevil až poslední dva dny. Všude bylo ale příjemně...

První den jsme ještě především odpočívali a obhlídli okolí v místním parku. Potom jsme se usadili v dolním hotelu k svačině u bazenu, která byla naším tradičním rituálem: káva a zmrzlina.

Také jsem objevil hotelovou "zajímavost" - zábavní herní centrum. Pro případ špatného počasí a pod. Záleželo především na vás, jakou hru si vyberete. Tedy nejen na vás, ale i na vaší kapse. Žádná hra tady nebyla zadarmo.

Taky tady byly automaty s výhrami. Jeřáb s kleštěmi, kterými jste si mohli "ulovit" plyšáka, alebo...když jste dobře povychytali "terisové" kostičky, mohli jste si vybrat výhru. Malou... nějaký přívěšek s postavičkou z komiksu či animáku, který jsme u nás nikdy neviděli - nebo velkou. Pokud se trefíte. Pak si můžete vybrat Apple iPad, iPhone, Samsung mobil a nebo tablet Galaxy.

Ovšem pozor! Nemyslete si, že je to tak jednoduché. Není to snadné ani pro herní maniaky-youtubery, kteří se "živí" natáčením videí z heren. Tady máte příklad jak "jeřábu" tak "tetrisu". Oni sami v rámci fair play varují před přílišným optimismem. Příčina je jasná: majetelé herních automatů na nich potřebují především vydělat. Tedy, aby se zaplatilo vložené zboží, náklady na přístroj a energii + zisk. Díky digitalizaci není dnes problém nastavit hru tak, aby se vše "zaplatilo"... Např. při onom tzv. tetrisu, můžete mít sebelepší postřeh, žádoucí finální kostička si prostě poskočí sama jak má nastaveno a ne jak jste vy stiskli tlačítko. A "jeřáb"? I kdyby hračky a jiné předměty volně ležely jen tak, skutečně pevné sevření kleští, nutné pro vytažení předmětu, je naprogramováno až za pěkně dlouhou dobu, nebojte se.

Jakkoli jsem tedy po celou dobu pobytu "zlobil", že "za 1 € vyhraju iPad", nemyslel jsem to vážně. Už jen pohled na to, že vložený iPhone byl model 6. řady, svědčilo o tom jak dlouho majitel automatu na něm bohapustě rejžuje. Tolik na okraj.

A třetí den našeho pobytu jsme se vydali po širším okolí.

Měli jsme pocit, že si dovolenou konečně užíváme. Byť naše první kroky byly poněkud rozpačité. Dával jsem bedlivý pozor kudy jdeme. Tím, že mám fotografickou paměť, dokážu se pak po určitých značkách-místech vrátit bezpečně zpět.

Samozřejmě jsme jako praví turisté neuniikli lákadlům obchůdků. I když jejich internacionální nabídka nás nemile překvapila, Byly to v podstatě všechno turistické rádoby suvenýry, jaké koupíte všude - i v Praze. V Číně vám ochotně vyrobí všechno.

Jedinými skutečně originálními suvenýry byly řemeslně vyrobené předměty ve stylu mozaiky slavného archtekta Gaudí. Byly ale patřičně drahé.

Jejich lacinější varianty byly samozřejmě Made in China. Zde jste si na ručník či čepici dokonce mohli nechat vyšít nějaký nápis typu "Miláček"...

Jinak: standardní nabídka suvenýrů, které koupíte všude. Prostě turistické cetky. Navíc si myslím, že v řadě případů by se značkové firmy dost divily. Pochybuji, že by své zboží dodávali přímo těmto prodejcům. Zvláště v textilu to bylo markantní, že jde o kopie.

Naopak nás překvapilo, že za suvenýr je zde považována i tradičná sušená španělská šunka... ale pokud jste si ji chtěli koupit, specializovaný obchůdek jste hledali nepříliš snadno.

A to už vůbec nemluvím o tabáku. Protikuřácké tažení dokonale zklikvidovalo prakticky jakýkoli prodej. Ačkoliv nám vyhledávač na mapě nebo nápisy na supermarketech slibovaly tabák (přitel - sváteční kuřák - si chtěl přivézt domů na ochutnání pár doutníkových cigaret), v lepším případě jsme byli odkázáni do hotelu na prodejní automat cigaret. Nakonec jediný skutečný obchod jsme našli někde v uličkách centra a i když měl nabídku opravdu velkou, tak až na pár výjimek byla jen klasická mezinárodní.

Překvapilo nás, že vedle španělských prodavačů zde bylo mnoho Indů. V jednom takovém obchůdku přítel také nakonec zakoupil první "suvenýr" - pánskou kabelku přes rameno - Made in China, umně vyvedenou do kopie známé světové značky. Dostali jsme "slevu", jejíž cena se mi i tak zdála poněkud přemrštěná. Ale budiž.

Nicméně Lloret de Mar má spoustu příjemných míst k procházkám i jako město a to jsme zdaleka neviděli vše ani ten den ani celkově.

Jak už jsem předestřel, v Lloret de Mar zejména v centru bují herní průmysl na plno a vedle kasina toto byl hlavní herní palác plný automatů.

A můžete se svézt i na malém "karuselovém" kolotoči.

A nakonec jsme ani nezapomněli poslat dvěma známým slíbené pohlednice. Sice je to trochu archaické v dnešní době... ale i ty pohlednice jsou už dnes svým způsobem suvenýrem.

Odpoledne jsme měli ještě naplánovánu jednu věc - a sice setkání se starými pány, Davidem a Johnem. Původně jsme se domnívali, že za námi prostě dopoledne přijednou a večer odjednou. A že tak to bude několik dní... Ale samozřejmě jsme si neuvědomili, že pánům už je k osmdesáti. Ti to vyřešili jednoduše: pronajali si pokoj v nedalekém hotelu Gran Garbí Park a celých 5 dní bydleli tam.

(Pokud je těch "Gran Garbí" už na vás příliš, pak vězte, že se prostě jedná o malý hotelový koncern s několika hotely. Jen v Lloret de Mar vlastní tři.)

Naše setkání bylo to kolem poledne a krátké. Byli pochopitelně unaveni po cestě a domluvili jsme se, že další den půjdeme na procházku k moři.

Pánové odešli a my jsme se přesunuli na oběd z jídelny na terasu. Bylo tam mnohem příjemněji a hlavně klidněji než uvnitř v jídelně. Škoda, že o pár dní později se počasí zkazilo a na vysedávání bylo příliš chladno. - Ten den byl s jídlem nejspokojenější přítel. K obědu byly v různé úpravě mušle, jakož i jiné mořské potvory..

Já jsem se spokojil s prozaičtejší kuchyní: steak a hranolky a zelenina.

Byl to, bohužel, na ten den poslední spokojený úsměv. Když jsem vstal, brnknul jsem nohou o stůl a a projela mi palcem na noze palčivá bolest.

Pobyt na dovolené se od třetího dne opět začínal kazit.

Zarůstající nehet!

Už když jsme přijeli, znepokojivě jsem pozoroval, co se děje. Na vině je špatně střižený nehet, který se pojednou začal kroutit "do ruličky". Ta rána o stůl tomu rozhodně neprospěla. Došel jsem k jedinému možnému závěru: čím dřív lékaře, tím líp. O strhnutí nehtu jsem rozhodně nestál.

Na zahraniční cesty nikdy nejezdím bez dobrého pojištění. Tady jsem se nemusel starat: zahraniční cestovka prodávající zájezd zahrnula pojištění zcela automaticky do balíčku. Bylo kvalitní, to jsem si ověřil už v Praze.

Zavolal jsem proto do Prahy, asistenční službu. Byli milí a ochotní a poradili mi co dál: vyhledat lékaře; pokud nepřijmou moji zdravotní kartu, zaplatit, vzít si určité dokumenty a pak znovu zavolat pro další instrukce. Pokud mi nepomohou v hotelu, mám znovu zavolat, sami mi lékaře vyhledají. Když se do hodiny neozvu, budou mít za to, že jsem lékaře našel. Tomu říkám servis!

Začal jsem pochopitelně na recepci nejprve v horní hotelu, kde mi onen původně nepříjemný recepční vysvětlil základy. Ne, nebyl to lidojed...  jen měl prostě jednu vadu: snahu hosty opněkud komandovat, jak jsem pochopil. A potom jsem pokračoval v dolním hotelu s konkrétním požadavkem.

"Ano, sejděte schody tady u bazénu, tam je hned lékař."

Sešel jsem schody a ...

...bylo zavřeno! Volat se mi nechtělo, protože bych platil navíc doktorův výjezd - dopravu, jak jsem byl upozorněn.

Vrátil jsem se na recepci.

"Další lékař je tou ulicí dál asi 50 metrů. Ten má non stop."

Tak jsem se, mírně pokulhávaje, vydal hledat další ordinaci. Našel jsem to a průběh byl na naše poměry originální: pohodový a vstřícný. Jako bych prostě přišel na kus řeči a kafe, a ne k lékaři.

Hned na recepci mne přivátaly dvě dámy středního věku. Angličtina byla samozřejmostí. Přerušily pohodovou konverzaci se dvěma pány (jeden z nich se posléze ukázal být mým lékařem) a zeptaly se na můj problém. Pohlédly na moji zdravotní kartu.

"Víte, my jsme komerční služba. U nás se platí hotově."

"Lze i kreditkou?"

"Ano."

"Pak to není problém. Já mám kreditku, Tedy, pravou kreditku," zdůraznil jsem.

Administrativní pracovnice se na mne usmála: "To je v pořádku. Zaplatíte až po výkonu..." a pokynula mi směrem k lékaři.

"Pokud to přežiju..." pokusil jsem se o šibeniční humor.

Zasmáli jsme se všichni a z jejich strany to nebylo rozhodně společenská přetvářka, jak můžeme někdy vidět u nás. Prostě - tihle lidé byli v pohodě.

Lékař mluvil sebejistým,uklidňujícím hlasem. V žádném případě nepřipomínal nějakého českého "řezníka". V pohodě mi pokynul, ať si lehnu na lehátko... vzal si rukavice, sundal mi leukoplast z palce... a rovnou zkušeně ocenil situaci. A to bylo prakticky všechno. Žádné drastické úkony se nekonaly.

Zkrátím to.

Dostal jsem nějaké léky... tedy recept. Také mi vyhotovil potřebnou zprávu pro pojišťovnu. U administrativní pracovnice jsem zaplatil kartou, dostal jsem veškeré účty - to se povedlo - a bylo mi vysvětleno, kde je lékárna.

"A jak se lékárna jmenuje španělsky?" zeptal jsem se coby zkušený cestovatel. Protože tyto obchody se jmenují v různých zemích různě.

"Jo..." ocenily moji dovtipnost: "Farmacia. Najdete to na hlavní ulici, když projdete směrem dolů kolem McDonaldu."

"Ano, to vím, kde je. Dnes jsem dopoledne tudy šel kolem."

Vydal jsem se hledat Farmacia.

Nevím, zda jste někdy něco hledali ve městě pomalu se nořícím do večerní tmy plné neonů. Na jednu stranu na vás padá tíseň, na druhé straně oči přecházejí. A hlavně nevidíte to, co potřebujete. Tak jsem také až na potřetí spatřil nenápadný obchůdek FARMACIA (na foto jej nehledejte).

Tady jsem se vytasil s recepty.

Lékárnice mi je vrátila. Z jejích slov jsem vyrozuměl, že tento lék nemají. Ať si zajdu zpět k lékaři, aby předepsal jiný. Musel jsem vypadat zoufale, protože po chvíli přistoupila na moji prosbu, že na receptu je telefon, ať tam zavolá a dohodne se s lékařem.

Nu, nakonec, ješte ve spolupráci se starším kolegou a za pomoci internetu skutečně našla léky; platba kartou se opět povedla. A na účet mi dali razítko, jak jsem si přál.

Poněkud psychicky vyčerpaný jsem se vrátil na hotel. Jeden lék byl 8 hodinové antibiotikum, tudíž jsem jeho konzumaci posunul o tři hodiny, až na jedenáctou večer; druhý se měl jíst v poledne s jídlem - takže až druhý den.

Nicméně k večeři už jsem zasedl opět spokojený. A těšil jsem se na další den. Během venkovního posezení u coly a zmrzliny, kdy si přítel zapálil sváteční cigaretu, přijela další várka turistů. Já si teprve naplno uvědomil, jaký že to je fofr a umění, řídit a provozovat takový hotel.

Na pokoji jsem si pak vzal lék a těšil se, že konečně už jsou všechny maléry a problémy za mnou a že ta vysněná pohoda konečně začíná. I ráno tomu napovídalo, že konečně bude pěkný den.

Ale o tom až zase v pondělí.

- - - - - - - - - - - - - - - - - -

/Pokračování../

_________________________________________________

Autorem všech fotografií je Martin Faltýn, dle Kodexu blogera.