10 dní ve Španělsku all inclusive, teda fakt "all" - 7

Ano, když chcete dovolenou all inclusive, tak vám ji Osud zkrátka dopřeje! - A šlape pak po vás, ať se vám to líbí nebo ne. Chtěli jste all inclusive? Tak si to užijte!

Ráno.

S jakou radostí jsem vítal nový den. Živý a zdravý.

Protože díky včerejšku to taky mohlo být všechno zcela jinak.

Řeknu vám, oslavil jsem to.

Oslavil jsem to nekompromisně vrchovatým talířem k snidani... a to jsem se tam snažil nikterak nepřecpávat! To, co vidíte, je opravdu výjimka.

Po snídani nás čekalo rozloučení s Davidem a Johnem. Vraceli se pod Barcelonu, domů do malebného městečka Sitges. Byli jsme s mým malajským přítelem jejich hosty v tom městečku před 11 lety... a možná se k tomu pobytu vrátím v některé další sérii blogů. Ani tehdy nebylo o zážitky nouze.

Ale zpět k našemu letošnímu pobytu.

Jako vždy, z hotelu vás vykopnou... dnes už nikoli v 11, jak bývalo slušným zvykem, ale už rovnou v 10 hodin! To považuji za sprosťárnu, protože zastávám názor, že před cestou se má člověk vyspat... Ostatně, uvidíte, jak jsme se před cestou potom "vyspali" my.

To ráno, setkání s Davidem a Johnem trochu připomínalo situaci jako by se sešli známí "po opici" nebo ještě lépe po nějaké hádce. O včerejšku jsme pochopitelně nemluvili. Bylo dost na tom, že David je před cestou nerzvózní. A na druhou stranu? Na rovinu: oba pánové už nejsou nejmladší. Tak jsem to tak trochu vnímali jako možná i poslední setkání.

Ale dosti nostalgie. Energie oba mají zatím dost a dost.

A tak David a John odjeli a dobře dojeli.

My jsme se ten započatý den tak trochu nostalgicky prošli po městě. Udělali jsme pár drobných nákupů... vyzkoušeli něco málo suvenýrů... Ovšem více méně rádoby španělských, čili aspoň trochu originálních. A nikoli masovou univerzální výrobu Made in China. A paradoxně ne v obchodech se suvenýry, ale v značkovém supermarketu.

Mikinu jsme nakonec nekoupili...

...ale býka plného sangrie ano. Udělali jsme tím radost našemu kamarádovi, který, zatímco my jsme dovolenkovali, on se staral o naše dva kocouří pacholky... a občas nám zaslal z domova nějakou tu fotosku.

Byl to jakýsi ostrov vzdáleného místa, kterému říkáme domov.

Naši procházku toho dne jsme zakončili znovu v tom v baru u moře a znovu na velkou limonádu.

Byl to poslední zcela slunečný den. Od příštího dne se začalo počasí nekompromisně kazit a ochladilo se. Od moře začal foukat studený vítr a teplo v tu chvíli nebylo ani na občasně zasvitnuvším sluníčku.

Radostně jsme posnídali... a posmutněle přemýšleli co dál.

Nakonec jsme skončili na hotelových aktivitách. Více méně jsme zasedli ve společenské místnosti dolního hotelu. Vyzkoušel jsme ony místní alkoholické nápoje... naprosto nepitelné... a hlavně jsme "internetili"¨, kávovali a tak podobně.

Počasí nám prostě víc nedovolilo... ani venku u bazenu se sedět zkrátka nedalo.

Teprve navečer se počasí trochu umoudřilo a vyšli jsme na menší procházku... tím jsme měli možnost trochu nahlédnout do večerního "prostopášného" života městečka Lloret De Mar. (To jsme ještě netušili, že při odjezdu nahlédneme doslova pod pokličku této odvrácené tváře přímořského letoviska.)

A dokonce jsem si koupil nový obal na iPhone (samozřejme Made in China, zatímco nás aspoň obal ujišťoval, že je "Design Made in Spain"). Můj starý obal se prostě začal rozpadat a odchlíplé kousky plastu mne už párkrát pěkně poškrábaly.

Prožili jsme tak klidný příjemný podvečer.

Bohužel jsem zřejmě podcenil chladné počasí. Večer to totiž začalo. Osud nám opět začal ukazovat, kdo je tady pánem. Dostal jsem rýmu. Jako trám. Alergická reakce, nachlazení, čištění organismu mořským vzduchem? Je to jedno. Z nosu mi doslova teklo.

Zlikvidoval jsem tak smrkáním za noc celou roli wc papíru, kterou vidíte vedle mne. Skoro jsem se nevyspal. Už jsem začal zoufat, že zase budu muset k lékaři. To už by si pojišťovna ale myslela, že si z nich dělám legraci. Kupodivu, druhý den mi bylo lépe a třetí den rýma úplně vymizela.

I počasí se trochu umoudřilo. A tak jsme si ještě užívali moře a Lloret de Mar.

Ano, byla by to pohoda, kdyby...

...kdyby si Osud nenechal v zásobě onu pověstnou třešinku na dortu.

- - - - - - - - - - - - - - - - - -

/Dokončení v pondělí./

_________________________________________________

Autorem všech fotografií je Martin Faltýn, dle Kodexu blogera.