Historie jednoho talíře

21. 11. 2018 13:26:04
Jednou za čas jej vyndám ze skříně a věnuji mu veškerou péči spolu se vzpomínkami, kterou na něj mám. Je vysněný, vytoužený. A je tak trochu jako důkaz, že jsou věci mezi nebem a zemí...

Zařadil jsem se disciplinovaně do fronty. Stál jsem na kovové podlážce jídelního autobusu. Hotová restaurační kuchyně s výdejním pultem. A tak trochu překvapeně jsem zíral, jak to má ta zahraniční produkce vymyšlené a zorganizované.

Psal se rok 1990. Jedna z prvních zahraničních produkcí zde natáčela film Kafka, svébytnou koláž životopisu Franze Kafky. S Jeremy Ironsem v hlavní roli. Revoluce pohnula "železnou oponou" a filmaři využili možnost natáčet v autentických kafkovských reáliích staré Prahy.

A tak se, mimo jiné, cosi kdesi natáčelo, kolem ulice v Ostrovní... a mně pomocný režisér zavolal, zda bych jim neudělal malou roličku "masochisty". Malým rolím se nikdy nevyhýbám. Od roku 1981, kdy jsem po vysoké filmové škole vstoupil do filmového světa, jsem těch rolí dodnes vytvořil téměř 100, jak jsem si spočítal.

Pokud si vzpomínám, tak má "role" spočívala v tom, že jsem byl v jakési místnosti. Tady mne pomyslnými důtkami šlehala lehká ženština. A já si to - řečeno dnešním jazykem - užíval.

To bylo celé. Tedy nic světoborného. Prostě, bylo třeba "dodat tělo" a patřičně se tvářit.

Navíc jsme byli vidět pouze skrze jakési zamřížované okno. A tvořili jsme tak jakýsi kolorit pro hrdinovy - Kafkovy - pochůzky starou Prahou, plnou podobných "dobových" bizardností, jako bylo autorovo dílo samo.

Ani nevím, zda se to v tom filmu objevilo; protože i jiné moje herecké extempore, kdy jsem ve frontě půl natáčecí noční směny klepal Jeremy Ironsovi na rameno a říkal : "Excuse me" tak bylo vystřiženo.

A tak jsem tedy v noci stál na oné kovové podlážce a těšil se na "zaslouženou" večeři. To jsem ještě nic nenatočil, ale časově jsem byl přivezen dle natáčecího plánu, abych se stačil včas nalíčit a převléknout do kostýmu. Tím pádem mne pomocný režisér Petr Hartl přivítal slovy: "Je čas, jdi se napřed najíst."

Dnes už to nikomu nepřijde, ale v roce 1990 byl podobný autobus zázrak. Do té doby bylo občerstvení v podobě z domova přinesených namazaných chlebů, vlastní termosky s čajem či kafem... později pro herce fungoval jakýsi malý český bufet s párky, kafem, čajem, nějakým tím koláčem; kde byla bufetářka podnikavější, připravila chléb namazaný paštikou apod. A tady najednou restaurace v autobuse! Výběr ze tří jídel, příbor a podlouhlý porcelánový talíř! Elegance sama.

Toto ovšem nebyl obyčejný talíř, ale tzv. firemní - vyráběný pro onu restaurační firmu First Unit Catering - neboli "ketering", jak se dneska vžilo. A zespoda na talíři dokonce razítko výrobce.

Nebudu vám nic zastíral, ten talíř se mi líbil moc. Jak tvarem, tak přiměřenou keramickou váhou - tak akorát do ruky a na slušnou porci jídla s přílohou. Zatoužil jsem po něm, ale protože jsem byl slušně vychovaný, nejen že mne nenapadlo jej odcizit, ale ani jsem se neodvážil o něj oficiálně požádat. Patřil jsem k oně sortě filmařů a štábů, kteří nedělali ostudu. Jakkoli jinak jiné fimovací skupiny v tomto směru zrovna neexcelovaly a na taková místa vlastníci filmaře zpravidla dvakrát po sobě nepouštěli.

Jídlo jsem tedy dojedl, talíř odevzdal do kádě s talíři (autobus měl k našemu překvapení i automatickou myčku). A šel jsem se připravovat na filmování.

Uplynul asi rok.

Dělal jsem na jakémsi filmu záskok při dokončovacích pracech; tedy při ozvučení filmu, čili postsynchronech, v ateliéru č. 4 na Barandově. Tomu ateliéru se dodes říká "dřevák". V jeho přední, zděné části je ono zvukové studio. Tehdy to ještě byla stará technologie na filmový pás, promítaný "ve smyčce" na plátno. Vypadalo to asi takto.

K tomu zvukovému ateliéru přísluší produkční místnost a v ní ještě malá šatnička. Prakticky nepoužívaná. Už nevím jak se to v pauze semlelo, ale do té šatničky jsem nakoukl a ejhle! Na zemi onen oválný talíř..! Zapomenutý, se zaschlým, lehce plesnivým jídlem. Opravdu, tu šatničku snad rok nikdo neotevřel.

Co následovalo?

Pochopitelně jsem se zaradoval. A zaschlé jídlo pro mne není žádnou překážkou. Zašel jsem na WC, řádně talíř odmočil horkou vodou a - byl můj!

Krádež to není.

Talíř už nebylo komu vrátit.

Inu, tím mi "nebesa" splnila jednu touhu a jedno přání.

Takový malý zázrak. Jako, že se u filmu říkalo: "Nemožné do tří dnů, zázraky ihned!" Tady jeden byl.

A tak jednou za čas ten pečlivě uložený talíř vyndám ze skříňky na nádobí. A použiji jej. Na nejrůznější jídla... ale hlavně: na pohodu.

Dneska už je pro mne nejen vzpomínkou na film Kafka, ale vůbec na celou moji barrandovskou éru - i když jsem se s ní rozloučil téměř lusknutím prstů, protože v nových časech jsem nehodlal přistoupit na některé, občas dodnes užívané praktiky filmové divočiny české produkce. Bylo pro mne důležitější si zachovat určité morální zásady a principy než točit filmy.

Ale na film samozřejmě nezapomínám. Mám jej dnes jako hobby a koníček, třeba i při hraní malých rolí, jako kdysi na filmu Kafka. A nebo když si udělám snídani.

Všechna foto: Martin Faltýn

Autor: Martin Faltýn | středa 21.11.2018 13:26 | karma článku: 15.77 | přečteno: 337x

Další články blogera

Martin Faltýn

Taky jde na vás jaro?

Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.

22.3.2024 v 9:59 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 206 | Diskuse

Martin Faltýn

Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly

Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!

18.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 28.03 | Přečteno: 3851 | Diskuse

Martin Faltýn

"Chci" nerovná se "Mám právo"

Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.

15.3.2024 v 10:08 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 482 | Diskuse

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 13

Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.

15.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 266 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 316 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 40 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 287 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 503 | Diskuse
Počet článků 1302 Celková karma 14.95 Průměrná čtenost 1156

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...