Aristokratka - Po čtvrté - aneb horror? (recenze)
Upřímně řečeno, autor, Evžen Boček si s námi hraje již po čtvrté. Přesněji řečeno po páté, ale řeč je hlavně o jeho "Aristokratce", jakkoli s prvotinou Deník kastelána má společné jedno: autor bohatě využívá svých letitých zkušeností kastelána. A nám čtenářům - potencionálním muflonům - nezůstává nic dlužen.
Výhodou Bočkových knih je, že pokud máte aspoň trochu smysl pro humor, tak se zasmějete. Ne nadarmo jeho prvotina získala v r. 2012 cenu Miloslava Švandrlíka.
Hrdinou všech čtyř opusů je Marie Kostková, 19 letá hraběnka. Spolu s otcem, Františkem Kostkou a matkou, Američankou jménem Vivien, se vrátila na rodný hrad poté, co jej získal rod Kostků zpět. Ústy hrdinky se pak dozvídáme celé štrapáce, které přináší takový hrad. A to včetně zděděného osazenstva - zpátečnického kastelána Josefa, zahradníka Spocka a kuchařky Tiché. K tomu nutno připočíst osazenstvo získané - jako dvě dogy, manažerku Miladu, guvernantku Denisku, později též tetičku Noru. A pak několikero postav jež do děje více či méně zasahují, jako Karel Schwanzerberg (jen na dálku už jen tím, že je), Max Laun - možná nápadník - a jeho sousedící rod. A to vše včetně nutnosti pouštět do hradu návštěvníky - slangově označované jako "mufloni".
Evžen Boček míchá tyto ingredience, coby zkušený spisovatel - ačkoliv je tomu spíše naopak. Zaděláno má ovšem na sebrané spisy, neboť ani čtvrtým dílem sága Aristokratky zjevně zdaleka nekončí.
Tentokrát se v názvu nechal zřejmě inspirovat britským humoristou P. G. Woodehousem a jeho povídkou "Vlna zločinnosti na zámku Blandings".
Ovšem stavbou příběhu se zřejmě tentokrát nechal inspirovat němými groteskami s paralelním dějem. Zkrátka, hrdinka odjede za svým potencionálním nápadníkem Maxem Launem. Ten je však závažně nemocen boreliozou a když v jakémsi "záchvatu" požádá Marii o ruku, zhroutí se a Marie jej odveze do nemocnice. Po návratu na hrad Kostka se Marie ocitá v jakémsi šíleném příběhu dvou loupeží, které naštěstí končí zásahem policistů - abychom se od autora postupně dozvídali, jak k tomu došlo, že se na hradu Kostka jedna parta rozhodla vykrást hrobku a druhá ukrást obraz v kuchyni. Situace opravdu jak vystřižené z nějakého hororu.
Evžen Boček dokazuje, že umí napsat víc než jen zážitky ze své kastelánské éry. Skutečně máte chvílemi pocit, že se ocitáte v nějaké filmové grotesce a mně ponejvíce vyvstává na mysli Buster Keaton, řečený Frigo. Právě on měl k vyprávění příběhu onen zdravě bláznivý přístup jako Evžen Boček.
O prvních dvou dílech jsem napsal již v jednom z blogů. Autor též vydání Aristokratky komentuje ve videu. Je k tomu málo co dodat. Snad jen, že autor šlápl trochu více do humoru; pro změnu trochu změnil styl vyprávění, kdy nekombinuje vyprávění hrdinky s jejími dopisy Maxovi. A tak, jakkoli se ocitáme v trochu jiném literárním stylu, Aristokratka to beze sporu je.
A bezesporu pobaví. Prochechtal jsem mým obligátním rychločtením celou knihu (168 stránek jsem zvládl za dvě a půl hodiny). A nejenže se k ní vrátím, ale těším se až ji zase budu poslouchat jako audioknihu v podání Veroniky Kubařové, jakkoli má recenzentka audia pravdu.
Humoru je ale stále málo a vlastně ho není nikdy dost.
Foto: Martin Faltýn
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,81
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek