Key West (USA) a já
Tímto reaguji na blog mého "předřečníka", kolegy blogera Tomáše Flašky. I já mám v tomto směru co nabídnout - především vlastní fotografie a vlastní zážitky. Samozřejmě.
Jak jsem se na Key West dostal? Letecky. Proto mne minula po všech stránkách ona povedená silnice. Letecky je mnohem pohodlnější způsob, zejména máte-li pobytovou základnu ve Washingtonu, jako jsem to měl já. V prosinci 1991. Ráno mělo počasí -4.C a po obědě už na mne svítilo floridské slunce a +22.C V letadle jsem si dopřál i kulinářský zážitek: párek s lívancem a medem. Brr... A když už jsme u těch kulinářských zážitků. Kromě ochutnávky rumu, jaksepatří doutníku a hotelové "kontinentální snídaně" stávající se hlavně z bufetu (párečky, vajíčka, šunka, sýr, máslo, džemík - vše prapodivně umělé) a toastů, jsem zde prvně ochutnal KFC a pro změnu tamější obalovaná kuřecí křídla na medu. Myslím, že kdyby to zavedli i u nás, to by úspěch mělo (na rozdíl od oněch medových lívanců s párkem).
Mezi mé další zážitky nepochybně patří Atlantický oceán. Smočil jsem do něj doslova prsty a dost. Jednak panoval poněkud vítr, jednak - tohle je jiný živel než třeba Šeberák nebo Slapská přehrada! Viděl jsem jak do vody vstoupil atlet - no takový Arnold Schwarzewnegger. Udělal v mohutné vodě asi deset temp asi 1m daleko od břehu, pak se postavil a oddychoval, jako by právě zaběhl stovku. A šel z vody ven. - Tím si u mne tenhle oceán získal jednoznačný respekt a dál jsem jej nepokoušel.
Jízda Old Town Troley autobusem byl zážitek jednak turistický, jednak show. Naše řidička to uměla rozjet, aby byla zábava ("Spropitné vítáno" - hlásá nápis ve voze)... dokonce se zmínila, že snad někde jsou zbytky koleje původní tramvaje? Nedokážu říci, ani na internetu jsem ohledně pravé tramvaje nic nedohledal. Zato jsem našel stránky Old Town Troley. Na jejich videu uvidíte mnohé z toho, co jsem nafotil i já - aspoň vidíte, že vám nekecám, že jsem tam opravdu byl.
Na Mallory Square, kam vás zavezou, tak můžete do obchodu se suvenýry na příklad. Pro mne se to omezilo koupí "pravé" námořnické čapky - jak můžete vidět v galerii na historických foto. Nezapomínejte ovšem, že jsem by o několik desítek let mladší i desítek kilo lehčí.
Tu námořnickou čepici mám dodnes schovanou.
Z návštěvy akvária mne dodnes mrazí v zádech. To není jen tak obyčejný mořský svět, jak to známe, ale tady jsou v nádržích "ty bestie" opravdu chovány a krmeny živě průvodcem. Však to také umí patřičně prodat (tedy pokud tam ještě dnes pracuje, ty bestie ho nesežraly nebo už není v důchodu či ředitelem). Na konci prohlídky si odvážlivci mohli pohladit malého žraloka. No, jeho kůže byla taková hladko-drsná... asi jako když dostanete zimnici...
Tu jste ostatně mohli dostat i při výletu na lodi. Pokud zrovna nepatříte mezi milovníky potápění, paraglidingu apod. Takže takový poklidný výlet na lodi s proskleným dnem... ovšem nesmí to moc houpat, že? Kupodivu mi bylo lépe v podpalubí než nahoře. Protože vítr foukal na naše poměry dost. Ovšem takové ty pravé hurikány sleduji raději maximálně tak v televizním zpravodajství.
Návštěva Hemingwayova muzea byla srovnatelná s návštěvou kostela (ten byl ovšem uzavřen). Procházíte slavnostně podivnými místnostmi, jsou poněkud zklidněné, ztemnělé... kupodivu i chladné. Ani se vám nechce věřit, že je venku slunečno a teplo. Občas vám pod nohama proběhne nějaká ta šestiprstá kočka... opravdu, počítal jsem to. Kočky - jako ostatně pravé kočky - před fotoaparátem, nepostojí, neposedí... Vyfotit i tu jednu byl učiněný zázrak (viz galerie).
Jenže ten víkend na Key Westu uplyne náramně rychle. Kdepak ochutnávat nějaký noční život! Nejvyšší čas se vrátit.
Za ten měsíc v USA jsem nasbíral nemálo zážitků. Někdy o tom všem opět napíšu. A pokud se týká suvenýrů... Kromě oné námořnické čepice to byla třeba vlajka USA, pár drobností z NASA expozice ve Smithonian institutu, našel by se nějaký ten hrníček i jiné suvenýry, ražená památeční mince z new yorského Emprie State Buildingu, tričko (které jsem už dávno daroval a pak také kniha poezie a časopisy, včetně dvou čísel jakýchsi čtenářských receptů. K tomu všemu se určitě vrátím... jen to najít.
Pokud se vám nezdají fotografie ideální: fotoaparát nebyl žádný zázrak. A vězte, že jde o nascanované diapozitivy z kinofilmu. Jsou staré téměř 30 let a jedině díky tomu, že je to Kodak, si uchovaly svoji kvalitu. Zato jsou ta foto všechna moje. Užijte si je v galerii.
Key West (autor foto Martin Faltýn) |
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,81
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek