Z Prahy přes Istanbul do Malajsie a zase zpátky - 9b
První část tohoto výletu byla natolik vyčerpávající, že jsem se rozhodl jej rozdělit na části dvě. Mimo jiné také proto, abych vám nekazil dojmy z první části. A nebo z té druhé.
Protože druhá část je veskrze romantická.
Takto se můžete vyfotit v "okně do světa".
Naše cesta totiž zamířila do hor, do Ranau, kde se pěstuje místní čaj. A mimo ostrov jej ani nekoupíte. Natolik jej považují za mimořádný. Ty plantáže jsou v podstatě jedno velké údolí, jak se můžete přesvědčit. Zde se čajovník pěstuje, sklízí i zpracovává.
Protože Malajsie se skutečně snaží o zvyšování turistické přitažlivosti jednotlivých míst, ať už pro domácí nebo pro cizince, vždy tady budují jakousi "turistickou" přidanou hodnotu. A musím říci, že se jim to daří výborně.
Do továrny na zpracování čaje vás pochopitelně nepustí, zato je zde vybudován malý turistický komplex. Je to příjemné místo na procházku i na posezení. Je tu nejen pochopitelně prodejna čaje, ale také čajová restaurace. A to čajová se vším všudy.
Že zde mají poměrně bohaté čajové menu, nás nepřekvapilo. Zato tu byla nabídka jídel a dezertů, součástí řady z nichž byl - ano čaj! Já jsem se rozhodl pro sladké dezerty, jako oběd. Takže jsem vedle pokrájeného ovoce dostal čajovou zmrzlinu, ale také čajové palačinky. A samozřejmě jsme dostali skutečně skvělý čaj různého druhu, přičemž zelený čaj byl nejdražší.
Tady na foto máte tu čajovou zmrzlinu. A pokud se týká vzhledu restaurace: tak není zavřeno kvůli malování, ani že by nestačili sundat ze židlí povlak než přišli hosté - tady je to známka jakéhosi luxusu, jsou-li židle potaženy drahými kvalitními textiliemi.
Chcete-li vidět ony čajové palačinky, ale i více: podívejte se do Galerie.
Přítel s Petrem se pak šli projít po prostorách areálu. A tam také pořídili ono foto - viz výše. Já jsem zůstal uvnitř restaurace. Jednak jsem na ně viděl, ale hlavně jsem viděl...
...krom krásného místa na procházku, či naučnou stezku, jsem viděl ano i ty vyhlídkové plošiny v korunách stromů a to na mne po předchozích zážitcích na provazových mostech bylo trochu moc.
Oč romaničtější byla veliká čajová konvice.
A když se na ni podíváte opravdu z blízka, zjistíte, že je to "konvice zamilovaných".
Módní zámečkovou vlnu se tady rozhodli podchytit tímto způsobem. A kontrolovaně.
A co víc. Když jsme dojedli, zaplatili, přesunuli jsme se pochopitelně do zdejší prodejny s čaji. A v ní ty srdcové zámečky prodávali. Zakoupíte. Zamknete a klíče si uschováte. Třeba o pár let později přijedete s dětmi a vězte, že ten váš zámek tady stále bude.
No a ty čaje? Nabídka je opravdu veliká. Co do způsobu balení (sáčkové, ale hlavně sypané), co do velikosti od 25gr do 500 gr. A v nabídce také byla 50 gr. balení s přírodními bylinami s různým účinkem (pro zajímavost, detailní popisy najdete v galerii). Vše samozřejmě bez pesticidů a bez přidaných barviv. A i v prodejně byl zelený čaj, ten v plechovce, bezkonkurenčně nejdražší, asi trojnásobně (za 30 RM). Navíc jiné balení zeleného čaje, než to v plechovce, neměli. Tento čaj tu prostě považují za luxus.
Nakoupili jsme čaje dost a dost. Dokonce jsem k nákupu dostal zdarma jakousi textilní tašku. A pak už jsme se rozloučili s plantážemi, s celým krajem a spěchali do údolí a zpět do Kota Kinabalu.
Posléze i domů, protože z návštěvy místní tržnice díky počasí sešlo. Jeli jsme, řidič to s námi hnal, kde to šlo, i kde to nešlo. Občas se opravdu spustila čina počasí.
Ještě jsem honem stačil vyfotit originální skulpturu konvičky nalévající čaj a pak už jsme jen polykali kilometry.
... abychom dojeli do hotelu, šli na večeři a po večeři: do baru na koktejl. Ten bar jsme objevili den předem v rámci bazénu na střeše. Takže jsme do baru zavítali prvně, ale ne naposledy. O tom však někdy příště.
Na nás totiž čekal další cestovatelský den Petrova itineráře.
Kota Kinabalu - Ranau |
----
Foto: Martin Faltýn, 1x foto Petr Chrastina (viz tam)
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,79
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek