Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Z Prahy přes Istanbul do Malajsie a zase zpátky - 11a

Malajsie, ostrov Borneo, hlavní město Sabahu: Kota Kinabalu - Za 10 dní se nastřádá spousta drobných zážitků, které se při psaní jinam nevejdou. Co třeba nápoje: nealko a alkohol? O tom to dnes bude.

Někam přijedete, ubytujete se... pak jezdíte třeba sem a tam a do života se vám hrnou drobné události. Jsou sice zajímavé, ale za celý blog nestojí. A co s těmi drobnými zážitky?

Jednou z takových každodenních drobností jsou třeba nápoje.

Začněme těmi nealkoholickými.

Naše šťávy, malinovky a jiné limonády byste tady těžko hledali. Z plechovkových nealko nápojů je tu samozřejmě plná nabídka obou "colových" koncernů, tak jak to známe u nás. Z nezvyklých zajímavostí je tu např. chryzantémová limonáda. No, chutná to po květinkách, samozřejmě je v tom cukr... ale chuťově je to spíš takové dietní.

Jiné nápojové "firmy", mají nealko nabídku buď specializovanou - jako třeba firma nabízející vysloveně čaje (viz foto). Nebo jde o známého kávové prodejce, kteří se řídí svojí standardní a sezónní nabídkou.

V běžných malajských bufetech a v čínských restauracích pak najdete, kromě nadnárodních plechovek, nápoje vlastní čajové výroby. Příliš se ty "čaje" neliší - čerstvý citron, pomeranč, sušené ovoce jako asam či jiné pochutiny. Lepší podniky vám nabídnou dokonce oranžádu.

V takových pravověrných malajských jídelnách to pak ovšem v prostorách obchodních center vypadá skoro jak začátek Haškovy povídky "Pokus o abstinentní večírek čili amerikánská zábava".

O mnoho "drsnější" jsou tradiční lidové nápoje v tržnici. Však už jste je viděli minule. Tady jde o vody s vyluhovaným ovocem, možná pasírovanými šťávami...

Řada z nich je na dnes módním evropském principu: v plastové lahvi, s cedníkem uprostřed, se mrská kousek pomeranče nebo citronu. U nás tím kancelářské a jiné dámičky předvádějí, jak jsou "in". V Malajsii tohle nikoho nezajímá a nikdo si tu na nic takového nehraje.

Někdy vás ovšem taková neznalost místních nápojů v restauracích pěkně "vytrestá".

Dali jsme si jídlo v čínském kiosku v obchodním centru. Já sem byl už poměrně vyprahlý. Dal jsem si proto nápoj, o kterém jsem si myslel, že zažene žízeň. Jenže jsem to z neznalosti s tou obejdnávkou poněkud přehnal a dal si limonádu s "tristar" ovocem, karambolou, ale hlavně s asamem (asam gelugur).

Tohle ovoce znám v sušené formě. Odvážlivci je jedí jako u nás třeba jíme sušené švestky. A přidává se do nápojů. Nic kyselejšího, či spíše slano-kyselejšího neznám! A jak můžu, tak se tomu vyhýbám. Jenže tady to nebylo pro mne dostatečně zřetelně vyznačeno. A tak jsem nápoj objednal. K vepřovému řízku (jsme v bufetu u Číňanů, jinde vepřové nedostanete!), ovšem podávanému s rýží.

No, dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Napil jsem se a prsknul. Vedle šťávy z karamboly (to je ten tristar) tam byl assam! Ta slano-kyselá chuť je pro mne prostě nepozřetelná. Přítel, coby naopak milovník asamu, se nade mnou smiloval a tak jsme si nápoje prohodili.

Takže, abyste v tom měli i vy taky trochu zmatek: na hořejším obrázku už já mám vyměněný nápoj a na spodním vidíte můj původní nápoj, s na dně plovoucím asamem. Brrr..!

Ale dosti o nelakoholických nápojích.

Logicky se mne dříve či později stejně zeptáte na alkohol.

Dá se v Malajsii koupit, ale ne jako u nás. Až na pár výjimek tady klasickou hospodu nehledejte. V restauracích se podává víno (nic levného) nebo pivo - hlavně pokud jsou provozovány čínskými nebo indickými majiteli.

 

A protože my jsme bydleli v čínském hotelu, podával se zde i alkohol. K našemu překvapení tady byl v nejvyším patře naprosto normální bar. Nabídka nápojů tady ovšem byla kvalitou i cenově na úrovni. Přesto jsme se asi třikrát plácli přes kapsu a do baru zavítali. (Následující foto zveřejněna se souhlasem zúčastěnných.)

Jak sami vidíte, poměrně prostě účelově zařízený bar; ve předu je pult personálu. A za mými zády je zhruba ještě jednou tak velký prostor stolků a křesel.

Naše první objednávka byla poněkud rozpačitá... A hlavně já jsem tak nějak neměl chuť zprvu na alkohol. Dal jsem si tedy nealko koktejl Shirley Temple - pojmenovaný po slavné americké dětské filmové hvězdě.

Základem tohoto nealko koktejlu je zázvorová a citronová limonáda, grenadina a skrojek pomeranče. Jedna z verzí praví, že koktejl vymyslel restaurant v Beverly Hills při příležitosti 10. narozenin této dětské hvězdy, tedy v roce 1942. Podobně se k autorství hlásí přinejmenším další dva podniky, na Havaji a v Hollywoodu. Aby toho nebylo málo, Shirley Temple prý prohlásila, že jí zrovna tento nápoj nikdy nechutnal. A dokonce principielně odmítala míchané koktejly jako druh nápojů pro děti.

Mně ovšem ten koktejl docela chutnal a začalo mi v něm "něco" chybět". Alkohol! Tak jsem přivolal číšníka a objednal si kokosové malibu.

No, číšníka... Postupně jsme pochopili, že jak on, tak i jeho kolegyně, jsou prostě hotelový restaurační personál a nápoje připravují podle nápojové knihy "pod pultem". Ostatně nápojové menu nebylo příliš velké. To by opravdu dokázal zvládnout každý.

...tím pádem se stalo, že náš obsluhující se příliš zakoukal do mobil a na nás poněkud zapomněl. Až když jsem měl do poloviny upito, jsem "kokosáček" zaurgoval. Byl tu v cukuletu s omluvou.

Koktejl Shirley Temple jsem tím panákem tedy "vystužil" (© na úpravu onoho kojtejlu). A my jsme pak ještě chvíli v pohodě poseděli. K malému překvapení došlo při placení. Nahlásili jsme co jsme měli a já když jsem pak kontroloval účtenku, oznámil jsem:

"Chybí taky ještě malibu."

Účtující slečna mávla rukou: "To máte zdarma."

Tak tomu říkám pozornost podniku! Za zapomenutou objednávku jsem panák v ceně 150 korun zkrátka nemusel platit!

Při našich dalších dvou návštěvách jsem si už pak dával alkoholické koktejly spolu s ostatními. Ale co bylo přesně v nabíce si už nepamatuji, Tuším, že Blue Hawai, Kosmopolitan, Daiquiri, Sex on The Beach... Přepadla mne i žízeň, tak jsem si dal sodu. Nikdy jsem tuto značku neviděl (návštěvník barů opravdu nejsem) a překvapilo mne, že jejím výrobcem je dokonce PepsiCo. Chuťově se ovšem přesně mezi barové mixy hodila.

V baru jinak potkáte spoustu lidí. Občas.

Jak jsem psal minule, natrefili jsme tady na seniorskou dvojici. Ona starší panička mne nenáviděla díky "incidentu" u snídaně a na moje celkem přívětivé pozdravení reagovala negativně. Tak jsem se na ni vykašlal a jen jsem po očku pozoroval, jak se užírá. Přestalo ji to brzy bavit a chvilku po našem příchodu oba senioři raději odešli.

Mnohem originálnější bylo setkání s Australanem.

Také tady už byl, když jsme přišli. Seděla u něho jaká si čínská žena. Zatímco on pouze pil, ona měla před sebou talíř plný jídla... Odhadl jsem situaci správně. Dotyčná byla kutivovaná prostitutka. Australan (ten přízvuk se nedal zmýlit) vypadal nějak jako inspektor Kojak. Mohutný, plešatý. Na rozdíl od něj to byl ale bohorovný hulvát. Australan hovořil navíc značně hlučně a jakoby mu bar i svět patřily. Známe tyhle týpky.

Tak nějak jsme se bavili. Aby nebyla nuda asi dvakrát po sobě kratince vypadla elektřina... Pak se najednou čínská žena sebrala na chvíli si odskočila. Australan měl potřebu komunikace:

"Hello boys, where are you from?" zahlaholil na nás, jako bychom byli 50 metrů od něho a já si pomyslel, že to je asi bývalý mariňák.

Ztuhli jsme všichni a já se naklonil k Petrovi:

"Co mám dělat? Mám mu odpovědět?"

Odporem k tomuhle hulvátovi jsme byli naplněni všichni. Petr jen záporně lehce kývnul hlavou.

"Budeme dělat, jako když mu nerozumíme," uzavřel jsem to a pokračoval dál nějakým blábolem.

Nicméně nás docela otrávil. Dopili jsme a šli platit. Žena mezitím přišla, znovu zasedla ke stolu. A Australan si jí postěžoval, že jsme se s ním nebavili. Nakonec k ní zahlaholil tak, že jí muselo zalehnout v uších:

"I think these guys are gays." Pak se odmlčel a uzavřel to: "Yep, they are gays."
["Myslím, že tihle chlápci jsou gayové. - Jo, jsou to gayové."]

Uchechtnul jsem se v duchu: odříkaného chleba největší krajíc.

 

Povedený párek jsme viděli odjíždět hned druhý den ráno přes okno, při snídani. Odjížděli taxíkem. On se tvářil jak pán sedmi moří, ona se poslušně točila kolem něho - noc byla zřejmě patřičně bouřlivá. Zavazadla nakládal řidič taxíku do bouráku ne nepodobného kadilaku. A o chvíli později nám zmizeli definitivně z očí.

A tím bych to pro dnešek uzavřel.

Protože o pár hodin později jsem měl trochu jiné starosti. Přišel jsem do pokoje a chtěl otevřít trezor.

Jenže... nešlo to! Trezor se prostě zablokoval.

 

A o tom příště, v druhé části povídání o drobných zážitcích.

 

- - - - -

Všechna foto: Martin Faltýn

Autor: Martin Faltýn | sobota 24.8.2019 8:08 | karma článku: 10,24 | přečteno: 232x
  • Další články autora

Martin Faltýn

Než kočička vejce snese...

Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...

17.4.2024 v 12:05 | Karma: 14,23 | Přečteno: 333x | Diskuse| Ostatní

Martin Faltýn

Kniha jako zjevení

Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.

11.4.2024 v 9:49 | Karma: 15,54 | Přečteno: 467x | Diskuse| Ostatní

Martin Faltýn

Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho

Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.

7.4.2024 v 9:31 | Karma: 28,90 | Přečteno: 807x | Média

Martin Faltýn

Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?

Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.

1.4.2024 v 10:30 | Karma: 12,72 | Přečteno: 291x | Diskuse| Ostatní

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma: 13,07 | Přečteno: 233x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Taky jde na vás jaro?

Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.

22.3.2024 v 9:59 | Karma: 14,44 | Přečteno: 313x | Diskuse| Ostatní

Martin Faltýn

Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly

Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!

18.3.2024 v 9:09 | Karma: 28,45 | Přečteno: 3949x | Diskuse| Média

Martin Faltýn

"Chci" nerovná se "Mám právo"

Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.

15.3.2024 v 10:08 | Karma: 16,44 | Přečteno: 597x | Diskuse| Ostatní

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 13

Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.

15.3.2024 v 8:08 | Karma: 12,40 | Přečteno: 283x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 12

Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.

11.3.2024 v 8:08 | Karma: 14,17 | Přečteno: 313x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 11

Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.

8.3.2024 v 8:08 | Karma: 13,46 | Přečteno: 261x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 10

"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?

4.3.2024 v 8:08 | Karma: 13,35 | Přečteno: 312x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 9

Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.

1.3.2024 v 8:08 | Karma: 12,13 | Přečteno: 290x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 8

Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!

26.2.2024 v 8:08 | Karma: 12,47 | Přečteno: 429x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 7

Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.

23.2.2024 v 8:08 | Karma: 12,33 | Přečteno: 359x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 6

Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.

19.2.2024 v 8:08 | Karma: 15,79 | Přečteno: 450x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 5

Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.

16.2.2024 v 8:08 | Karma: 13,06 | Přečteno: 432x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 4

Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.

12.2.2024 v 8:08 | Karma: 19,19 | Přečteno: 517x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 3

Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.

9.2.2024 v 8:08 | Karma: 17,42 | Přečteno: 464x | Diskuse| Cestování

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 2

Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.

5.2.2024 v 8:08 | Karma: 17,46 | Přečteno: 490x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 1307
  • Celková karma 15,80
  • Průměrná čtenost 1152x
Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.