Kulturní fronta v čase koronaviru
Krylovu písničku Král a klaun pod jejím původním názvem znají jen milovníci jeho hudby. Ani v době jejího vzniku nikdo netušil, co všechno nás ještě čeká... Ale umělci nesložili ruce, nečekali na milodary a vývoj situace a bojovali písněmi, vystoupeními, hrami, filmem, dokumenty... proti okupantům. "Běž domů Ivane" byla písnička, která se stala v té době absolutním hitem.
Nicméně to byla situace po český národ velmi těžká, až kritická... a k čemu všemu to mohlo vést (počínaje tím, že bychom se stali čtrnáctou republikou SSSR až po třetí světovou válku) raději nedomýšlet. A kdo si myslí, že jsem si v 70. letech pak studiem v Moskvě já osobně jen vylepšoval politický a kádrový profil, tak těmto hlupákům to vyvracet nebudu. I když mně v roce 1968 bylo 11 let, vnímal jsem vše dostatečně silně. A posléze? Chtěl jsem vystudovat filmovou režii a bylo mi jedno kde... a na rozdíl od Miloše Formana jsem ji nemohl "studovat" v USA.
Dnešní doba je sice jiná, nicméně určité paralely v těžkých dobách lze nalézt.
Koronavir ovlivnil naše životy, včetně toho kulturního... na zbytek výčtu všeho ostatního si pusťte zprávy nebo se zahloubejte do jiných zdejších blogů. Mně stačí ta kultura.
A zužme tento pojem na naši uměleckou frontu.
Po prvotním šoku se ozvaly jiné hlasy, o nichž jsem se již také zmínil.
Dalším krokem byly proklamace, jak se dál pracuje na repertoáru…
A dalším stádiem bylo a je: umělečtí tvůrci či producenti se obracejí s nataženou rukou. K vládě, k institucím, k divákům...
Nakonec konečně došlo i na jiné počiny.
Řada těchto počinů má jaksi nezištný cíl... Někteří zpěváci dělají domácí koncerty pro diváky, Xaver Live na youtube pořádá mimořádná talk show vysílání s hosty… i sám... Naštěstí i díky sponzorům, kteří jsou. Ale i díky dobrovolným příspěvkům ze stran diváků. - Což je trochu jiný přístup než "natažená ruka".
Mnohá divadla se vzchopila a začala nabízet svůj program na youtube, respektive jakési "večery na přidanou", jak se tomu kdysi říkalo. A některé k tomu připojila možnost si dobrovolně zakoupit "virtuální vstupenku"...což je samozřejmě aspoň jistá podpora zejména divadel odkázaných sama na sebe. I to je chvályhodné, že ani oni k tomu nikoho nenutí.
Do akce se zapojila briskně Česká televize, která nejprve vyrobila jakési učební programy pro 1. stupeň základních škol. A pak vzniklo ČT3 - tedy něco jako senior kanál, z archiv ČT (Československé televize). A jak jsem si právě přečetl, natáčí se i "koronavirový" komediální seriál.
Do této české atmosféry mi překvapivě zasáhl japonský videoklip jejich nejpopulárnější pop skupiny Arashi. Skupina, která rozhodně nemá zapotřebí si udržovat přízeň fanoušků. A, objektivně vzato, ani nepotřebuje shánět peníze.
O to překvapivější je jejich umělecký počin "Wash Your Hands", který je jednoznačným příspěvkem k situaci kolem koronaviru. Skupina je si vědoma maximálního vlivu na japonskou mládež a proto ten klip. Je originální, jako všechno co tato skupina vytvořila.
Verzi s anglickými vloženými titulky pak najdete na oficiálních stránkách Facebooku.
Nedovedl jsem si představit, že by náhle někdo něco podobného vytvořil i u nás.
Ale hledal jsem a našel. Třeba hudební klip skupiny Mirai. Možná je typické, že v jejím čele stojí Čecho-Japonec.
Na youtube samozřejmě najdete řadu dalších příspěvků. Xindl X, Vogel... zpětně vzpomenu Svěrákovo "nenínutnové" zpívání... Další a další individuální vystoupení i příspěvky influencerů i řadových youtuberů.
No, když to shrnu - tak prostě ani proti koronaviru nebojujeme špatně. Tedy na té kulturní frontě, že blogeři?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,79
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek