Historie jedné krabice a něco navíc
Je zvláštní, jak se kolem mne v životě neustále točí Vídeň
Děda z otcovy strany zde byl český krejčí, tatínek se zde narodil a chodil do první třídy. I já jsem se po sametové revoluci do Vídně několikrát podíval. Ať už na vánoce nebo přímo cíleně do ulice, kde se tatínek narodil! O tom jsem už také napsal pár blogů.
Nicméně někdy od 60. let jsem měl Vídeň dnes a denně před očima a nedocházelo mi to. Tak Vídeň byla v podobě krabice s vyobrazením Katedrály sv, Štěpána a s nápisem Manner. Tatínek byl původem krejčí a v té krabici schraňoval část své krejčovské výbavy z minula.
Krabice se proto tu a tam objevovala, tu ta tam byla uklízena, podle toho, zda tatínek potřeboval něco zašít, zaštupovat...
Nepamatuji se přesně jak a kdy se k nám krabice dostala. Ale muselo to být nejpozději počátkem 60. let minulého století.
Proč?
Tatínek, tehdy asi 40. letý, měl vrstevníka, kamaráda, pana Pašavu. Byl řidičem TIR dopravy, tiráku, dnešním jazykem "kamionu". Byl to ale každým coulem elegantní pán, který svým zjevem vůbec nepřipomínal profesi, kterou vykonával - obzvláště v porovnání s těmi dnešními. Byl zkrátka na úrovni.
Jako takový tehdy jezdil do zahraničí. A tak si pamatuji, že se v mém dětství objevila tu a tam nějaká ta zahraniční žvýkačka, ať už třeba svým provedením pruhovaná, nebo u jiné byl malý obrázek s mrkacím okem nebo obrázky či minikomiksy...
Zákonitě tedy tehdy musel přivézt i onu krabici - plnou sušenek Manner. Kupodivu se na to vůbec nepamatuji. Ale krabice v rodině zůstala a přežila i mé poměrně nedávné, jarní stěhování do nového bytu. To už v ní bylo jaksi, nikoli tatínkovo šití, ale mé osobní drobnosti.
Tyto oplatky dnes koupíte prakticky ve všech supermarketech. Byl jsem ale zvědavý, jak to bude vypadat, až se otevře firemní prodejna Manneru v Praze.
A samozřejmě jsem tam zašel, hned první den.
Už před tím jsem v jedné talk show viděl rozhovor s obchodním a marketingovým ředitelem, panem Aldo Koláčkem. Poslal jsem mu tehdy na email fotografii oné rodinné krabice.
A logická náhoda tomu chtěla, že jsem pana Koláčka v prodejně potkal. Kde jinde by také v takový, pro firmu významný den měl být? Představil jsem se a připomněl mu onu krabici. Slovo dalo slovo a tak jsme se domluvili, že...
...že krabici prodejně prostě věnuji. Bude to takové čisté originál retro.
Tak se také stalo.
A tak pokud půjdete do oné prodejny, najdete ji zde vystavenou.
Inu, i krabice mají své osudy.
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,81
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek