Co řekla Lucie Bílá
Ten dokument má příznačný název "Nebe peklo Lucie". Mnohovrstevnatý dokument. Lucie Bílá v něm pouští do svých nejtajnějších koutů své duše... Málokdy se podaří natočit něco tak intimního. Samozřejmě je to vždy o tom, kam až vás chce zpovídaný člověk pustit. A Lucie Bílá nás jako diváky pustila hodně blízko k sobě.
Kdo neví, jak vypadá život pěvecké hvězdy, měl možnost se o tom hodně dozvědět. Co je to otázka profesionality, tvrdé přípravy i jaká je to tragédie v případě tak vážné indispozice, že je nutno zrušit mega koncert a přesunout jej.
A osobní život? Jde mnohdy stranou. A je to drahá daň.
Obdivně v tomto směru vzpomínám na slova Karla Gotta: "Tam venku patřím svým příznivcům." Říkal to ve své vile a měl 100% pravdu. Mistrně ale dokázal oddělit "tam pro ně" a "doma pro sebe".
Z osobního života Lucie Bílé se mnohdy člověk dozvídá věci, které by možná už ani nechtěl vědět. Mnohdy bolestivé, mnohdy skoro tragické... Jindy intimní ve víře... Charitativní cítění a jednání. A také: hluboká úcta a láska ke svým kořenům.
Dokument končí někdy rokem 2016.
Už v něm, jako v každém poctivém uměleckém díle, režisérka Tereza Kopáčová, skoro bych řekl až proti své vůli, odhalila plíživé tendence současné společnosti. To co my nyní prožíváme naplno, tehdy před pěti roky bylo "pouhou" osobní záležitostí jedince, zpěvačky a umělkyně Lucie Bílé.
Když v Bratislavě v dubnu 2016 udělala koncert, který svým rozsahem a náklady neměl obdoby, na Slovensku psali noviny superlativy. V Čechách se psalo o laciném kopírování Madonny, o české odfláknutosti... samozřejmě nejen jako redaktorsky, ale také skrytě i jakoby slovy nějakého fanouška.
"Že se nestydí vůbec o tom takhle psát. ... Že se nestydí si to vůbec dovolit..." - to byla reakce Lucie Bílé na ony nenávistné články v českém tisku.
Koncert jsem neviděl. Hodnotit nemohu, zato jsem v dokumentu viděl nasazení Lucie Bílé - i když jak známo počítá se jen výsledek. A protože jsem jej neviděl, skutečně toto hodnotit nemohu.
Nad čím se chci ale zamyslet, jsou skutečně ty nenávistné tendence, které se pak v Čechách v tisku objevily. A co mediálně vypuklo při zrušeném koncertu v pražské O2 aréně, kdy v den koncertu Lucii Bílou postihla těžká indispozice.
A tak koncert nejenže přeložila, ale dokonce přidala ještě jeden k plánovaným dvěma. Lucie Bílá je bojovnice a věci nevzdává.
---------------------------
A mé vlastní pocity?
Kam jsme od té doby dospěli?
K tomu, oč média dlouhodobě tendenčně usilovala.
Toto jsme my a toto jste vy. My máme pravdu, my jsme ti dobří - zatímco vy jen lžete a pravdu nemáte.
Toto je obraz současné společnosti, který média úspěšně vybudovala coby desátá "velmoc". Ať se jedná o politiku, o současné zdravotní, sociální a společenské věci, o kulturu...
Dialog média nahradila rozdělením společnosti - samozřejmě jako službu těm, kteří tahají za nitky médií. Že se nestydí? Nestydí. Touha po moci je mocná. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. A nemám teď na mysli společnost a politiku jako takovou. Podívejte se vy sami kolem sebe - v osobním životě, v zaměstnání - jak tato bipolarizace prorostla všechny z nás. Zkuste si myslet a napsat něco jiného (a sociálních sítí je dost a dost) jste okamžitě vyvrhel.
Jediné co mě v souvislosti s tím napadá, postavit proti těmto tendencím svůj charakter. nenechat se umlčet, nenechat se odradit. Aneb, řečeno slovy Lucie Bilé v onom dokumentu:
"Závist si člověk musí zasloužit a já si ji teda opravdu zasloužím."
Držím vám v tom palce.
I když jednodušší by bylo hledat cesty jak se znovu domluvit, jak začít naslouchat jeden druhému a diskutovat.
- - - - - - - - - - -
Foto a licence:
Wikipedie Lucie Bílá
Autor David Sedlecký – Vlastní dílo
Název díla Lucie Bílá, česká zpěvačka
Lucie Bílá – Wikipedie (wikipedia.org)
Licence CC Wikipedie (Attribution-ShareAlike 4.0 International (CC BY-SA 4.0):
Description | |
---|---|
Date | |
Source | |
Author | David Sedlecký |
Fotografie byla pořízena na akci „Zahradní slavnost“ v areálu České zemědělské univerzity v Praze - Suchdole.
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,68
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek