Občas na mne vykouknou hříchy minulosti. Tedy z dob, kdy jsem v 80. letech dělal na Barrandově. První film, kde jsem byl pomocný režisér, po 5 letech utrpení asistentování, byl právě Podfuk. A historky z natáčení? Mám!
Pro neznalé předestřu, že za socialismu byl producentem českých filmů tzv. Státní film. Filmové ateliéry Barrandov byly vždy tím čím jsou dnes - od produkce odvislými ateliéry, pravda státním podnikem, poskytujícím své budovy a výrobní kapacity, pro natáčení filmů. Tohle málodko ví a dodnes i si doby minulé spojuje s tím, že Barrandov něco produkoval, laicky řečeno "natáčel". Kdepak. To byl právě ten Státní film. (A na Slovensku Štátny film - neb jsme byli Československo. Ovšem ten natáčel na Kolibě v Bratislavě.)
K tomu ještě dodám, že na Barrandově (míněno tedy Filmové Ateliéry ) nenatáčel jen Státní film. Na pozemku sousedil Krátkým filmem. A ten, pokud natáčel hrané filmy (jako Chytilová Film o jablko, neb jí Státní film dal zákaz), tak si i on pronajímal ateliéry u FA Barrandov. - Velkou výrobní skupinou zde byla zakázková tvorba... ano všechny ty zahraniční filmy, o kterých víte nebo nevíte, že se tehdy natáčely u nás. Ať už to byl, jako jeden z prvních po válce, ruský Kamenný kvítek... přes Most přes Remagen... až po Yentl Barbary Streisand nebo Formanova slavného Amadea... - A jako perličku dodám, že se zde natáčela jako výrobní zakázka i řada filmů pro Československou televizi. Všechy ty mikrokomedie s Janem Werichem, jako Uspořená libra, s Menšíkem a Sovákem Bohouš... (Pravda, něco se realizovalo v podočce, v ateliérech Hostivař). A pak nejrůznější televizní filmy a seriály. Pamatuji se, jak jedno odpoledne z jednoho ateliéru č. 5 vykráčela skupina komparsistů, ve stříbrně nastříkaných zimních vysokých botách... A to byl červen! Nikdo mi nechtěl nic říct o co jde. Bylo to vše přísně tajné. A tak teprve na vánoce 1983 jsem zjistil, že jsem viděl pár účastníků natáčení televizního seriálu Návštěvníci.
Kariérní postup k samostatné filmové režii byl celkem daný:
- vysoká filmová škola, obor režie
- pět let jako asistent režie
- pět let jako pomocný režisér
- a pak se uvidí...
(Dnes moje generce může v tomto směru mladým jen závidět. Sežeňte si peníze a točte - ani školy mít nemusíte. Inu, všechno má svoje.)
A tak čekal po pětiletech asistování "kariérní postup" i mne.
Z asistenta režie - výš. Napřed jsem dělal pomocného režiséra jen jako z pověření a nakonec jsem byl oficiálně - smluvně ovšem ještě o rok později - povýšen na "pomocňáka" . Jak se tehdy říkalo. Základní plat mi z 1.200 Kčs závratně stoupnul na 1.650 Kčs.
Zato jsem se mohl těšit na vyšší honorář v případě "nasazení na film" z 3.000 Kčs na 5.700 Kčs (ovšem ne měsíčně, ale děleno počtem mesíců doby výroby filmu - cca 6-8 měsíců). Mimochodem, povšimněte si pojmu "nazasení". Ten pojem se přežil z dob nacistické okupace, kdy byli lidé nasazováni na nucené práce. Zajimavé, že?
A tak jsem byl v roce 1985 "nasazen" jako "pomocňák" na film režiéra Jana Schmidta, s názvem "Podfuk". Jakkoli, přes poněkud diskutabilní diváckou i dobovou kvalitu, ten film měl řadu zajímavých momentů. Za prvé, režisér mne dobře znal - dělal jsem před tím u něj asistenta režie na exnerovce Smrt talentovaného ševce. Za druhé - hlavní roli hrál Ondřej Havelka, již tehdy legendární hudebník a zpěvák jazzu 30. let. Tehdy byl spojený s orchestrem OPSO. A tady bylo zajímavé to, že si vyzkoušel jiný hudební žánr - country music.
Zajímavá byla i ta kapela, kterou jsme mu pro to vytvořili. Ovšem jména si nepamatuji. Ve filmu poznávám jen Jana Hrabětu a pak také již tehdy legendárního hráče na foukací harmoniku Petara Introviče. Jakkoli se mi vždycky líbila country music, tehdy když jsem jej dojednával pro filmování, jsem netušil, s jakou legendou vlastně jednám. No i o tom jsou osudy.
A historka z natáčení?
Jeden z mála - a zachráněných! - malérů, které se mi u filmu za oněch 10 let staly. (Takový ale, aby z toho byl postih nebo se dokonce netočilo, se mi díky mé pečlivosti nestal - na rozdíl od jiných - nikdy. Protože jsem se uměl velmi rychle poučit i z drobných chyb.)
Ondřej Havelka v Podfuku představoval mladého architekta, který ve volných chvílích zpívá country. A protože do jeho života vstoupí dívka, předvede se jí doma: v kovbojském kostýmu. A právě ten se stal kamenem úrazu.
Natáčeli jsme celé dopoledne, podle plánu, nastala obědová pauza. Když jsme se po obědě chystali na hlavní kovbojskou scénu, prohodil režisér: "Máš doufám pistole do toho kovbojského obleku."
Polknul jsem a řekl že to zjistím u rekvizitářů. Ti se zatvářili jako neviňátka:
"Ale ve složkách nic nebylo! A pro to se musí ke zbrojařům," dorazili mne.
Složky byly výpisem herců, komaparsu, rekvizit a dalších specifik každé natáčené scény. A já jsem z neznalosti tuhle rekvizitu dopsal. Protože ve scénáři samotném se o ní nemluvilo. Nebyla to tzv. hrací rekvizita, ale jen doplňkový detail.
"Tak zavolejte do zbrojovny," snažil jsem se.
"Na to ale musí být povolení," psal se rok 1985. "A krom toho mají jen do tří. To nestíháme ani omylem."
Bylo čtvrt na tři.
Mlčky jsem připravil vše pro natáčení scény a režiséru Janu Schmidtovi jsem tedy sdělil neradostnou informaci, že pistole nejsou. Jeho reakci si dovedete představit.
V hlavě mi šrotovalo, jak to vyřešit. Pak jsem dostal nápad. Asistenta režie, zkušeného kolegu, jsem požádal ať je režisérovi plně k ruce a sám jsem vystartoval mezi vilky a domy v okolí.
Tady jsem odchytil prvního kluka, kterého jsem uviděl: "Hele, kdo tady má takové ty kovbojské pistole na kapslíky?"
"Já nevím..."
"Nekecej, vzpomínej... a rychle."
"No tady je jeden chlápek sbírá," vzpomněl si kluk.
"Tak mě tam zaveď."
V jednom menším paneláku mezi vilkami mne odvedl asi do druhého patra a já začal zvonit na zvonek: "Pane Bože, jen ať jsou doma, jen ať jsou doma, pak už to nějak ukecám!"
Byli.
Dokonce sám sběratel. Potřebné pistole měl!
Začal jsem mu vysvětlovat svou zoufalou situaci, horem dolem, jako zástavu jsem nabízel občanku, samozřejmě s razítkem filmu... a on samozřejmě měl i obavy:
"A co když je ztratíte? Jsou ze Západního Německa, za valutové marky..."
"Tak vám seženu pistole nové," byl jsem ochoten se v tu chvíli upsat třeba čertu.
Pán mi pistole půjčil, dokonce ani tu občanku do zástavy nechtěl.
A já pádil se dvěma pistolemi na plac. Přišel jsem doslova za 5 minut dvanáct.
To už jsem slyšel režiséra Schmidta: "Generální zkouška!"
"Ondro, pojď sem," zavolal jsem na Ondřeje Havelku, který už stál připravený za dveřmi. Ten se tedy ke mně otočil a já mu strčil do pouzder dva krásné kolty jak z filmu Vinetou.
"Akce," zavelel v tu chvíli režisér, Ondra vešel do dveří a já si utřel pot s čela.
Scény s kolty se natočily, režisér Schmidt to ocenil tak, že ani nemrknul okem. Ale já šel vítězně vrátit pistole, spolu s pokladníkem, který mi rovněž pomohl a zaplatil tehdy asi 200 korun půjčovného.
Já sám jsem film viděl snad jen jednou. Nikdy mne moc nezaujal. A teď na mne najednou vykouknul na YouTube.
V diskusích pod filmem najdete na internetu různé reakce. Nejvíc mne zaujala na fdb.cz:
"Film jak vystřižený z dnešní doby, podvody s pozemkama, úplatky, korupce a šlendriánství na úřadech. Každý nadává na dnešní dobu, ale kde mají tyto podvody své kořeny ví málokdo. V málokterém Československém filmu lítají statisíce a miliony. Doporučuji."
Ale i na csfd.cz některé ty ohlasy stojí za to.
A tak občas člověk narazí na stopy své předchozí činnosti a zavzpomíná. No, jak říkám - hříchy mládí.
Foto: archiv autora
