Od stresu aktuálních událostí jsem se odpojil

Hezký víkend. Také máte pocit, že se na vás všechno valí? Že to co se děje ve světě i kolem nás je stresující? Nedá se nic dělat - odpojte se od toho všeho! Co to znamená?

Inu, možná vám neprozradím nic nového, když vám řeknu, že média se událostmi živí. Živí se tím, co se stalo, živí se tím, co se děje i tím, co, by se mohlo stát.

A to co se nyní děje kolem nás, je samozřejmě stresující. A média to jen přiživují. Potřebují se přiživit. Potřebují to totiž prodat, potřebují mimo jiné i zaplnit vysílací čas... a ony se snaží určovat, co vás má zajímat a co ne.

Že je to mediální totalita? Samozřejmě, že ano!

Záměrně pominu výčet aktuálních událostí. Co nemohu pominout, je ale dopad na naši psychiku. Stačí, když si "šáhnete do svědomí" a promítněte si, jak vás ovlivnily poslední dva roky. Nejen vládními nařízeními, ale i tím, jak to do nás všech média prala.

A zdálo by se, že teď míchám hrušky s jablky, když řeknu, že je v prvé řadě potřeba hájit sám sebe. Svoji psychiku. - To nemá nic společného se sociálním cítěním, sympatiemi s trpícími nebo svědomím.

Už jste se někdy pod náporem věcí zhroutili?

Tady hrozí totiž zhroucení pod náporem informací.

A proto je dobré se od nich odstřihnout.

To neznamená o nich nevědět. Ale neponořovat se do nich.

Média potřebují svoje příběhy (stejně jak romány nebo filmy). A tak se snaží vás vtáhnout do děje. Do víru událostí. Fakty, informacemi, emocemi.

Stejně jako ty romány nebo filmy.

Osobně taková "díla" nazývám ždímačkami na emoce.

Ve finále to totiž vede k zahlcení, k neschopnosti řešit běžné záležitosti a problémy. A cítíte, že ztrácíte nejen půdu pod nohama, ale vůbec racionálně uvažovat.

A teď si v této situaci položte otázku: který z těch čtyř obrázků je správný? A  co vlastně zobrazuje?

Prozradím v diskusi.

Řešení situace?

Minimalizujte průnik a vměšování se vnějšího světa do toho vašeho. Ostřihněte se od současných problémů světa. Soustřeďte se na své vlastní priority a úkoly.

Jak říkám, neznamená to žít úplně ve své bublině. Neznamená to se chovat asociálně.

Ale rozhodně to neznamená, že odevzdám svůj majetek chudobným, abychom se společně ruku v ruce dál propadávali ještě hlouběji do chudoby.

Staré známé přísloví praví, že chceš-li hladovému pomoci, nedávej mu chléb, ale nauč jej si na něj vydělat. Jakkoli to v jistém kontextu dnešní doby "pozitivní diskriminace" působí rovněž poněkud podivně.  Ale to je na jiný blog a jinou diskusi.

Chcete-li se od problémů dnešní doby odpoutat, hledejte své vlastní cesty, jak to udělat. Vy sami nejvíce víte, jaké jsou vaše priority. (Klasicky pomáhá list papíru, na který si na jednu stranu na píšete priority a na stranu druhou ty další... a klidně v tom seznamu položky přesunujte, až vám opravdu zbudou jen ty priority.)

A samozřejmě nezapomínejte relaxovat. Chozením do přírody, meditacemi, relaxacemi, masážemi a já nevím čím ještě. Je to na vás.

A proto na závěr pro vás jedno malé přání: