Mix omeleta z dovolené v Egyptě 2 (ale pořadím 3.)
Už po několika desítkách minut úvodní jízdy pouští směrem k Luxoru jsem si říkal, že Američané ani nemuseli letět na Měsíc. Mohli si zajet sem a měli hotovo.
Je to svým způsobem fascinující pohled, který vás ovšem za další půlhodinu přestane bavit. Navíc, jízda pouští není maličkost. Proto vás po cestě potká několik vojenských kontrolních stanovišť, aby bylo postaráno o vaši bezpečnost.
A nejen proto, s malou přestávkou na WC na jakémsi občerstvovacím místě, naše cesta do Karnaku trvala čtyři hodiny. Počasí se opravdu vydařilo a jsem rád, že jsme využili již loňských zkušeností z Marsa Alam, kdy jsme si pro vedra pořídili sněhobílé "košile". Nezklamaly ani tentokrát. Jen jsem musel zakoupit o proti loňsku ještě o jedno číslo větší velikost a tak jsem se procházel po Karnaku a dalších destinacích doslova jak v noční košili.
Abychom se trochu zmátořili z Karnaku, následovala jízda po Nilu (v ceně) a oběd (taky v ceně). Z jízdy jsme se dozvěděli, že zde již krokodýli nejsou, že byli vychytáni a přesunuti do horního toku před Asuánskou přehradu. A tak jsme uklidněni překonali Nil za zvuku a smradu benzinového motoru na jakési kocábce, kterou by snad ani na Vltavu v Praze nepustili.
Moc nás na palubě nebylo. A tak sešlo i z extra placené asi 10 minutové jízdy po Nilu. To když ruští spolucestující odmítli zaplatit 10 dolarů za osobu namísto pěti, protože bylo o tuto cestu jen málo zájemců.
Foto z oběda po mně raději nechtějte.
(Ještě si jich užijete ve zvláštní kapitole.)
Jsme v Egyptě desátý den a hotelové stravy máme plné zuby. K mému zděšení - to co nabízí restaurace u Nilu, je navlas to samé. Na hovězí guláš nemám chuť vůbec, na ryby si nepotrpím i když egyptský kapr je výborný, stejně jako ten náš, jen není tak bahnitý. Pak následovaly spálené kousky jakoby pečeného kuřete - porcovaného stylem "sekera někam padla".Spagety jsem vyloučil rovněž, protože jsem nechtěl si zašpinit onu bělostnou mikinu. Abych to nezdržoval, k obědu jsem si dal pečenou chlebovou placku a trochu zeleninového salátu.
Potom honem na WC a do našeho autobusu, který se sem zřejmě přepravil po nějakém trajektu. Každopádně to byl dobře zorganizovaný turistický kolotoč.
Do Údolí králů, jsme dojeli kolem jedné.
Už příjezd vypadal impozantně i hrůzostrašně. Prachová skaliska, prakticky jednolité okrové barvy.
A vlastně celé to místo je takové... divné.
Máme v ceně návštěvu tří otevřených hrobek, říká průvodce. A dodává: "Máte štěstí, že to jsou ty větší." A ještě dodá: "Jen, pokud chcete navštívit hrobku Tutanchamona, ta je za příplatek."
Vchod do Tutanchamonovy hrobky vypadá takto.
To víte, že mi zvědavost nedala a váhal jsem. I když bylo vedro a měl jsem za sebou hlavní prohlídky. Shodou okolností jsem ale před tím viděl v televizi v hotelu dokument o aktuální expozici... a spíš mne to odradilo, než cokoli jiného.
I tady, v Údolí králů totiž v této hrobce nevystavují nic jiného než prázdnou místnost. A co hůř - vystavují zde Tutanchamonovo tělo; přičemž většina těla je zakryta látkou. Celé je to pod skleněným klimatizovaným boxem. Zbytek všeho vybavení z hrobky je prostě pryč a jde zase jen o holou místnost. Smysl takto vytvořené "expozice" nechápu.
K tomu vám povím detail, který můžete přijmout a nemusíte. Byl s námi na tom zájezdu jeden známý. A později prohlásil: "To Údolí králů" je prakticky mrtvé, bez jakékoli energie, až na jedno místo, kde byla energie velmi slabá. Naopak v chrámu Hatšepsovet bylo energie plno a krásně jsem ji vnímal."
Bez potřebných znalostí, nebo aspoň za odborných výkladů doprovodu, bez toho nemáte šanci porozumět tomu, co vidíte, ani v nemenším. Připadáte si, jak mimozemšťani, co přiletěli na neznámou planetu. A vlastně jimi jste.
Celé je to jen pohled do tmy minulosti.
Ani v této hrobce neuvidíte mumii Ramesse II. Spočívá prý ve Francii. Tady je pouze prázdný červený sarkofág.
Jít to třetí hrobky jsem už neměl energii. Proto vám musí stačit toto jedno foto, které pořídil synovec.
A takto to je v celém Údolí králů. Rozptýlené hroby a tam, kde již pracovali egyptologové, jde o turisticky upravené vstupy i celkové expozice. Z filozofického hlediska si kladu otázku, jaký to má význam to takto nesmyslně procházet a co vám to dá. Zoologická zahrada původního typu - hadr.
Teprve, když začnete pátrat po internetu, zjistíte, co jste vlastně viděli. Jako třeba toto.
A pak vyrážíme zase dál. Slunce už pomalu dává vědět, že se blíží večer.
My však máme před sebou ještě tři! destinace. Mezi pauza opět nastává u řemeslných výrobců - pro změnu alabastrových výrobků. Ne, netoužíme ani po jednom z nich. I když řemeslníci před obchodem nám předvedou menší folklorní pěveckou show.
Až se nakonec opět ponoříme do starověkého Egypta, chrámu královny Hatšepsovet. To už je slunce jen tak tak a my si užíváme tu atmosféru. Ale omlouvám se - cestu do chrámu si nechávám na příště. Spokojuji se jen s celkovými foto.
Na foto s přítelem vidíte, jak rozlehlé prostory to vlastně jsou. V podstatě jsem se z pohledu předchozího foto jen otočil o 180 stupňů.
A přidám ještě jednu zajímavost, Když jsme autobusem jeli na poslední místo, průvodce najednou povídá: "Tady se natáčela Smrt na Nilu." Pravděpodobně šlo o verzi s Davidem Suchetem. To víte, že jsem si to nemohl nechat ujít a vyfotil místo aspoň za jízdy.
No a pak už, přes zastávku místa se dvěma sochami, jedeme zpátky do hotelu. Ale když dovolíte, nebudu vám kazit dojmy z fotografií dalším, vyprávěním.
A tak jen pro přehled mapa z iPhonu ukazující, kde jsme co nafotil a kudy jsme cestovali.
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,81
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek