Pravá, a nebo tedy levá ruka ďábla?
Dnešním mladým nějaká B64 už nic neříká a že to byl tehdy nějaký vynález! Přes kabel se z televize mohl nahrávat zvuk na magnetofonový pásek. A nebo z rádia či dokonce z mikrofonu. A znovu si to do nekonečna pouštět!
Samozřejmě písničky, pak pár rozhlasových her... ale pro mne hlavně zvuk z filmů a večerníčků. Nedovedete si představit, jak třeba pracovala dětská fantazie, když jsem tehdy poslouchal zvuk filmu Vynález zkázy. Neopomněl jsem se smát u komedií s Louis de Funesem, které jsem tehdy snad měl všechny. Z večerníčků to byl Méďa Béďa, Pes Filipes, myši Fišta a Pišta kocourem Fousem. Z mimořádných audio jsem měl pár "záchytů" z Hovorů H, nějaké vystoupení Menšíka v rozhlase, jednu z her s Maigretem s Rudolfem Hrušínským v titulní roli... Z televize pak ze seriálu Komik a jeho svět, či snad 52 komiků, jsem měl stočenou onu břiskní hot jazz a dixielandovou hudbu, kterou jsem pak doprovázel domácí promítání němých grotesek s Chaplinem, na super8mm kopiích, ale i rodinných filmů typu "Synovec se učí lyžovat". Znáte to, s Chaplinem si tyhle domácí filmečky nezadaly.
Občas jsem se rád na magnetofonu vracel k některým pasážím, což v tatínkově očích bylo jen ono "cvak sem-cvak tam". Maminka si tehdy tohoto zázraku příliš neužila; zemřela když mi bylo 16 - ani jsem ji tehdy nestihl nafilmovat na filmovou kameru, kterou jsem dostal tehdy k vánocům. Tatínek se ovšem se mnou něco "natrápil". Nechápal, že některé věci si člověk prostě musí naposlouchat, a to se dá udělat jen opakováním.
Tatínek už nezažil nástup videorekordérů... Asi by zešílel, kdyby třeba viděl, jak jsem dával dohromady studijní video z historie filmu. To pro jednu třídu na soukromé střední škole, kde řediteloval můj kamarád. Měl jsem tehdy i jakousi video sérii dějin filmu, zpracovanou ministerstvem školství. A mohl jsem konstatovat, že má videotéka obsahuje významnější a závažnější tituly než ona "školní pomůcka".
Dodnes mám pár desítek VHS kazet (a samozřejmě přehrávač s digitalizací na DVD) a některé tituly prostě už dnes neuvidíte, pokud vůbec tušíte, o jaké filmy jde.
Tímto předělem se dostávám už ke zlatému věku DVD, Blu Ray a 4K nosičů - i když to můžeme rovněž "skočit", protože dnešní doba už je spíše USB" a cloudová, streamovací atd.
Základem je třeba moje soukromá videotéka v mém mobilu. V tomto případě ovšem nečekejte nějaké závažné tituly: v dnešní době Netflixu, Prime, Disney+ a já nevím čeho všeho, nabídka sleduje především komerční zábavu (hlavně různé seriály, fantasy a dramata).
A že jsme už dávno pokročili od profesionálních platforem k "samovýrobě" dokazuje pochopitelně (zdaleka nejen) YouTube. A na tuto platformu se přesouvají často i profesionálové. A nejvíc nešťastná jsou v tomto směru oficiální média, kterým tyto nezávislé programy boří informační monopol a vytvářejí nezdravou pluralitu názorů. A to do té míry, že ustanovují dezinformační "odborníky" pro obecné opravování názorů a jiných "omylů".
A tak se objevují studie, jak vázne komunikace mezi lidmi, rodiči a dětmi, dětmi a dětmi... Lidé se stále ve větší míře stávají pasivními konzumenty, stačí zapnout nějakou krabičku. Jistě o tom sami víte dost a dost.
Naštěstí je tu bezpočet aktivních, kteří vytvářejí videa, podcasty, píší blogy a články.
A, mimochodem, bez těch krabiček, ano, bychom ani my nedokázali napsat naše blogy. Já je třeba navíc někdy i diktuji do mobilu skrze hlasový převod do textu. To když se mi nechce mlátit prsty do klapek a nebo dostanu inspiraci na některém nepřístupném místě; například ve vaně. Pak stačí jenom diktovat... no a pak opravit chyby.
A nebo, jako je tomu tentokrát v mém případě: když mi něco poškodí počítač a ten se musí kompletně přeinstalovávat.
Můžete si vybrat co máte raději.
Někde by tomu opravdu řekli, zda-li je vám milejší pravá a nebo levá ruka ďábla. Ale nezoufejte. Ďábel je ve skutečnosti pouze v každém z nás a je jen na nás, zda si jej necháme přerůst přes hlavu - třeba až do závislosti - nebo nějak se s tím vším se ctí vypořádáme.
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,80
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek