Mikuláš je za námi aneb čekání na Ježíška
"Na ostrově Bujanu..." začínala jedna pohádka, kterou jsem coby vášnivý čtenář uměl ve druhé! třídě zpaměti. Posléze jsem ji recitoval na školní vánoční besídce. Dnešní děti recitují doufám jiné pohádky, básničky a říkadla - pokud vůbec.
Tím jsem tehdy zahájil sérii školních besídek v Praze. Pokračoval jsem v nich i na druhém stupni ZŠ v Jáchymově, snad i na gymnáziu v Ostrově nad Ohří... po letité pauze jsem se pak v 90. letech s nadšením vrhal na VIP akce typu slavnostní otevírání vily pro reklamní společnost; výroční konference přední pojišťovny až po slavnostní ples svého tehdejšího zaměstnavatele. Tam jsem si dokonce troufl na organizaci dvou sálů najednou, zprostředkoval jsem pro tuto akci také originální módní přehlídků filmových a televizních kostýmů (posléze několikrát ve snobských kruzích marně napodobovanou - ke kostýmům se totiž nedostanete pokud nemáte potřebné kontakty, což já jsem měl) atd. atd.
S miléniem a novým, již definitivním zaměstnavatelem na 20 let, jsem dosáhl životní role: Santa Clause.
Ano, hrál jsem "Santu", i když na naší besídce nechyběl ani Děd Maróz, ale také trojice Ježíšek a čert s andělem. Byla to tehdy taková ekumenická vánoční besídka, aby se nikdo "z národů ač jsme různých" necítil uražen nebo dokonce diskriminován.
Přiznám se, že nezávidím těm kteří se věnovali a věnují besídkové tvorbě pro děti. Tedy živým vystoupením před dětmi nebo dokonce mezi dětmi. Ať už to byl legendární strýček Jedlička, kterému se nelze divit, že děti upřímně nenáviděl. Následoval jej Miloš Nesvadba st. a Dáda Patrasová... nakonec v dnešní době třeba i Michal Nesvadba ml.
Vězte, že dětičky řádně provětrají vaši pohotovost, smysl pro humor i reakce a to "co ještě smíte" dítěti říci nebo udělat, i když jde třeba zrovna o fracka, kterého byste nejraději roztrhli jako hadr. Hlavně musíte být pořád milí, veselí a šprýmovní...
Své jsem si v tomto směru kdysi užil i při jednom konkursu dětí na jeden film. I to byla "škola", která se mi při mém santa klausování později velmi hodila.
K té "roli" Santa Klause jsem se pochopitelně coby tehdejší člen HR, neboli personálního oddělení, nedostal náhodou. V miléniu už jsem totiž dosáhl potřebných rozměrů a dokázal jsem naplnit příslušným objemem svěřený mi kostým.
Posuďte sami.
Jenom, ehm, tedy jaksi, jsem nenaplnil obuv. Už ani nevím zda byla - asi ano - spíše jsem se do ní díky vysokému nártu nevešel. A tak nastoupily pohodlné tenisky, což mi při tehdejším skoro tříhodinovém maratonu vyhovovalo.
Dětem to bylo jedno.
Pokud se zrovna necpaly sladkostmi, netrávily čas s ostaními "svatými" kostýmovými světci, nebo relaxovaly u rodičů, tak se couraly, honily se, brebentily... Jak praví klasik: "Ztichly jen když se musely někde v koutku vyblinkat." (Richard Gordon, Doktor v domě).
Není divu, že jsem měl trochu trému. Skoro větší, než když jsem třeba o pár let později hrál ve scénkách se Zdeňkem Izerem a jeho hosty. Zahrát si třeba s takovou Saxanou... to byla pohoda proti těmto živým, besídkám.
Mě na tom "santování" těšila nekompromisně jedna věc.
Nemusel jsem říkat: "Ho, ho, ho!"
Nevím proč mi připadalo toto tradiční Santovo povykování trapné.
Takže kdykoli maminka nebo tatínek ke mně přivedli své děcko, rovnou jsem přecházel na "důvěrnou konverzaci" typu Jak se jmenuješ, Jak jsi byl/a hodný/á? a podobné inteligentní společenské věty.
Na druhou stranu to byla docela fuška.
Zejména trávit takovou dobu v sále, kde se vzduch zahušťoval nikoli postupně, ale velmi rychle. Pamatuji si, že jsem si dopřál maximálně tak dvě krátké pauzy na nadechnutí... No a ne, nemyslete si, jak to znáte z filmových komedií, neměl jsem někde ulitou flaštičku s rumem, pivem či jiným alkoholem. Odjakživa zastávám a dodržuji pravidlo: při práci důsledně žádný alkohol! A tady jsem vlastně v práci byl. (Což jsem nenápadně dodržoval i při narozenových oslavách na pracovišti, pokud tam zrovna alkohol někdo s lask. svolením přinesl. Chodit se sklenkou vína jste mne mohli vidět. Ale nikdo už by nedal ruku do ohně za to, že mne viděl to víno pít.)
No, nesmím zapomenout na to, abych vám prozradil, jak to bylo s tím kostýmem.
Když přišel, byl zabalen v krabici, v hedvábném papíru. Bylo to celé navoněné... Navlékal jsem to na sebe skoro s jakousi bázlivou úctou.
O to důvěrněji jsem naopak, po skončení akce, už lehce nevoňavý kostým svlékal. S kostýmem jsem se doslova sžil. Srdcem i potem.
"Co s tím teď bude?" ptal jsem se tehdy HR kolegyně.
"No, coby," odtušila. "Pošleme jej zpátky do půjčovny do New Yorku."
A mně spadla santa klausovská brada, i ta má!
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 1308
- Celková karma 16,42
- Průměrná čtenost 1151x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek