5 týdnů dovolené v Asii čili blázinec – 4

Je vedle každý, kdo by si myslel, že se necháme odradit od dalších dobrodružství takovou maličkostí jako zabloudit v megapoli Singapur. I průšvihy si vyberou oddechový čas... a pak si tu pohodu užíváte naplno a dvojnásobně.

Svým způsobem je mi líto, o kolik vás musím ve svých blozích ochudit. Opravdu ale nečekejte, že tady budu dělat duševní, natožpak fyzický striptýz. I tak se toho "dozvíte" dost a dost.

Například, jak si poradit, když zjistíte, že hotel vám denně poskytne kartáček a zubní pastu. To by bylo fajn, kdyby to bylo zařízeno tak, aby ta pasta byla nějak otevíratelná. Krytku s průraznou špičkou neměla a co teď? Vyřešil jsem to, jak vidíte na obrázku. Demontoval jsem klips, kterých vždy na cesty beru několik, a jeho součástkou jsem prorazil do zubní pasty malý otvor. Stačilo to.

Jiný praktický problém, který jsme řešili, bylo praní ošacení. Marná sláva, a já si na to navíc potrpím, převlékám se od hlavy až k patě denně. Na druhou stranu, jelikož 80% kufrů zabíraly dary a dárky (jeden kufr si pro sebe celý zabral egyptský koberec), prát jsem musel aspoň 1x týdně. V těchto končinách na to hotely pamatují a já jsem tak použil hotelovou samoobslužnou pračku. Naštěstí nás na recepci upozornili, že musíme mít kovové drobné. Pilně jsem je tedy střádal a posléze došlo k menšímu dobrodružství s pračkou a sušičkou... Prací kapsle (mini balení) jsme si zakoupili svoje.  Kvalitní, protože těm hotelovým moc nedůvěřuji.

Menším dobrodružstvím mám na mysli to, že sušička stála na pračce. TO byl sice výborný nápad, jak ušetřit místo, ale ne pro moji 156cm postavu. Takže po dosušení, kdy jsem při praní předběhl jednoho mládence z jiných krajů... po dosušení jsem vyndal prádlo a domníval se, že jsem vydoloval všechno. Leč, na pokoji jsem zjistil, že chybí 1 ponožka a přítelovy slipy. V takových chvílích se mne zmocní nejen majetnický pocit, ale i soutěživost se sebou samým: dosáhnout vytčeného cíle. A měl jsem kliku. Asi o hodinu později měl náš kolega vypráno. Byl však bordelář a tak mezitím se dostavil další "pradlák". Jeho prádlo vyndal ze sušičky a dal tam svoje. A to byla naše klika! Protože, když jsem přišel, tak ta chybějící ponožka i slipy leženy přímo na vrchu té jeho haldy!

A "slavné maličkosti" do třetice. Sice  počítáte s tím, že tady v Malajsii mají britské zásuvky - hranatý trojkolík. Nezapomenete si proto z domova vzít s sebou potřebnou verzi, s výstupem pro USB. Ale zjistíte, že jednu zásuvku sice máte vy, ale druhá je beznadějně v kufru... a to je jaksi na dva mobily, hodinky a posléze i nový BT reproduktor žalostně málo. Tohle je zkrátka jedna z nevýhod Apple - vysoká energetická náročnost mobilů. Je to daň, kterou platíte za jiné výhody, na příklad 100% mezinárodní servis (což mohu potvrdit již od své první cesty do Malajsie v r. 2004 a s tehdy v Česku zakoupeným iPadem).

A tak jsem v minimarketu hned vedle hotelu zakoupil modrý univerzální "zásuvkovač". Jak vidíte, má 2 USB porty a to nám jakž takž stačilo. O 3 týdny později, na ostrově Langkawi k němu ještě přibyl jiný rozbočovač, s USB-C konektorem. A o tom také později.

Není už nejvyšší čas vydat se na další, druhou jízdu Hop On Hop Off autobusem?

Jak jsem předestřel, měli jsme v plánu nejen okružní vyhlídkovou jízdu. Dali jsme si ji dokonce dvakrát. A na podruhé jsme si udělali notnou pauzu v čínské čtvrti. Díky té dvojí cestě jsem měl čas na fotografování a představu o tom, co všechno uvidíme.

Už minule jsem vzpomínal, že jsme objevili originální výstavu. Představovala všech 12 zvířat čínského ročního zvěrokruhu. Fotil se s nimi každý. Celkové foto najdete v galerii. Jen pro ilustraci, jak to vypadalo, když mne fotil přítel, než jsme se sesynchronizovali - tady máte malé leporelo.

Do toho se neustále pletli ostatní turisté a zvláště jedna agilní dívenka s mohutnýma králičíma ušima na hlavě... a nedala se ani odbýt ani "odkopnout".

Byl jsem rád, že jsme se jí brzy zbavili a konečně mohli na Hop On Hop Off autobus. A jak jsem říkal: naše cílová zastávka byla čínská čtvrť.

S nadšením jsme se vrhli do té barvotiskové nádhery. Bohužel se asi v polovině k naší smůle rozpršelo.

A tak jsme to využili k prohlížení a nakupování suvenýrů.

Máme už takový dobrozvyk (opak slova "zlozvyk"), že z našich cest přivezeme nejbližším přátelům nějakou tu maličkost. Pak je těch maličkostí skoro vždy plný kufr. Ale nikoho prostě nešidíme. Nějakou tu VKUSNOU čepici, tričko - to už je klasika. Něco místního "tradičního", jako třeba malou dekorativní peněženku, nástěnný textilní plakát... Sami si občas vyzkoušíme (ale nekoupíme) nějakou blbinku - jako třeba minule ty čínské čepice s copem.

Nicméně, panuje nepsané pravidlo, že si i my musíme přivézt něco, co nám padne do oka. Přítel si tentokrát vybral čínský lampion, po kterém vždycky toužil. A já? Jen tak jsem se rozhlížel a najednou jsem rozradostněně chňapl po balíčku a pronesl: "A mám svůj suvenýrový krám!"

Později jsem dokonce trval na tom, že chci tip na nějakou čínskou hudbu na YouTube, abych mohl s drakem nacvičit nějaký tanec. Inu, není nic víc povzbuzujícího, než když za to sklidíte posměch. (Vzhledem k minulé i aktuální viróze je tento úkol ještě přede mnou.)

Další fotografie China Townu v galerii. Povšimněte si ovšem, že na jednom foto je také drak: ovšem zelený. A pochopitelně si dnes říkám, že jsem měl koupit oba!
Dodám, že toho ve finále bylo i na nás příliš a nakonec jsme utekli i před těmi suvenýry: do kavárny na čaj s liči. Byl náš první, ale zdaleka ne poslední.

Singapur - China Town

No, pochopitelně nám vyhládlo. Ale déšť způsobil, že v China Townu byly všechny restaurace buď zcela zavřené, nebo přeplněné. A tak jsme přemýšleli, kde bychom se najedli. Naskočili jsme do okružního autobusu Hop On Hop Off. Tentokrát ovšem, díky počasí, byla ta vyhlídka poněkud méně veselá.

Bylo proto dobře, že jsme měli pláštěnky. Déšť si nenechal vymluvit, že jsme na výletě.

Do toho mi došla trpělivost s neustále foukající klimatizací, Zahrabal jsem ve své tašce a chybějící záklopku jsem nahradil starou miniaturní igelitkou. A nebojte se, tu igelitku jsem si po skončení jízdy zase vzal. Ovšem z výletu už jsme mnoho neměli, protože zbytek cesty opravdu pršelo.

Nakonec jsme před deštěm utekli do nákupního centra. A v obchodním centru jsme si dali  - jak jinak - fast food.

Byla to svým způsobem "záchrana" i později. Pro mne dvojitá. Oni totiž jednak místní restauratéři s lokální kuchyní otevírají později. A pro mne to byla záchrana v rámci "nepálivé" stravy. A nebojte se, bylo to stejně nezdravé, jako u nás.

K předkládanému celkovému průřezu těmito jídly v galerii, snad ještě dodám, že pro místní jsou tyto fast foody něco jako exotika. Asi jako když my tady v Praze vyrazíme "na čínu". A tak se nám dostalo třeba fast foodu, kde s hrdostí nabízeli americké hot-dogy se slaninou (tady jsem si přišel na dvojitou porci slaniny, protože přítel ji nejí). Jinou nezvyklostí i u nás je A&W řetězec. Tady prodávají nealkoholické pivo "root beer". Koupit se dá i u nás v plechovce a jeho složení je pro nás poměrně obskurní. Na foto v galerii ovšem nenajdete plechovky nýbrž točené a podávané v americkém stylu: s kopečkem vanilkové zmrzliny.

Nemohl jsem ovšem nevyfotit nabídku "nudlárny" - kde jsou makety jídel a vypadá to dokonale. Prý je to ale celé z plastu, což mi nikdo nevymluví, že to jsou snad pryskyřicí zalitá hotová jídla. Ale asi ne. Nakonec jsme si dali i jídlo v jiném místním fast foodu, kde nám společnost nám dělal vysavač a plata vajec. Na dezerty už ovšem nedošlo a jen jsem v podvečer vyfotil vitrínu.

Singapur - Fast Food

To obchodní centrum bylo obrovské a zajímavě řešené. V jedné části byl totiž vodní kanál. A co víc, mohli jste se objednat a zaplatit si svezení lodičkou.

No, přiznám se, že na nás se lodičky nedostaly jen z toho důvodu, že na ten den už byly všechny rezervace vyprodané.

Měli navíc šikovně vymyšlené doplňování vody. Na následujícím obrázku si všimněte skleněné kupole. Uprostřed byl otvor a kdykoli pršelo, dešťová voda prostě stékala do kanálu.

Já jsem jinak v onom obchodním centru "zazlobil" starým vtipem, že si tady koupím iMac počítač. Jenže kdybych se pak ukázal s takovou krabicí v Praze, celníci by mi to spočítali. A tak bych na tom, že kdybych žádal vrácení DPH, opravdu neušetřil.

To jsem ještě netušil, že prodejna Apple mi o 3 týdny později stejně bude souzena.

Protože čas pokročil, rozhodli jsme se pro návrat do hotelu, To už jsem věděl, že je poblíž nás stanice metra.

Když jsme vystoupili, dopřál jsem nám ještě jednu pauzu. Pro mne fotografickou.

A nakonec jsem natočil i nějaké video. To ale až někdy příště. I na fotografii to přeci vypadá relativně (dle vkusu) hezky.

Jak vidíte, fotil jsem z nejrůznějších úhlů. A abych tím pádem nehonil v té tmě přítele s sebou, postavil jsem jej s jeho slepeckou holí k semaforu se slovy: "Tady počkej."

Když jsem se k němu vrátil, odcházel od něj starý pán. Skoro jako mnich. A přítel povídá: "Představ, si co se stalo."

Podíval jsem se za odcházejícím pánem a přítel pokračoval:

"Jak stojím, tak najednou cítím, že mi někdo strká do ruky nějaký papír. Ptal jsem se - jsi to ty, Martine? - ale ten pán řekl, že ne a že mi něco dá."

Přítel mi ukázal, co dostal. Skutek starého pána mne dojal. Byl to singapurský dvoudolar.

Všechna foto: autor