5 týdnů dovolené v Asii čili blázinec – 16
Je tedy fakt, že nejhorší, co vám může autor provést, je odhalit pointu příběhu hned v prvním odstavci. Já si ale nemůžu pomoci jinak, protože to bylo pro následujících 14 dní dost určující.
Ano, přiznávám, stal jsem se závislákem!
A všechno to odstartoval nenápadný kelímek. Objednal jsem si čaj s tapiokovými kuličkami... ochutnal a to byl konec! Hned první den! Ano, po té první snídani na ostrově, po KFC kuřeti, o kterém jsem psal v závěru minulého blogu. Místní jídla, i když nejsou pálivá, tak prostě pálí aspoň trochu... no a já jsem pochopitelně dostal žízeň. A tak jsem obrátil svoji pozornost k dalšímu občerstvovacímu řetězci, který jako jeden z mála by v tu ranou osmou hodinu otevřený. Jakýsi všeuměl vytvořil můj rychloportrét...
...a když jsem ještě spatřil originální členskou kartu - které více méně neformálně sbírám na svých cestách "světem" - byl jsem totálně ztracen! Té závislosti se už nedalo uniknout.
Nevím, proč mne zaujala zrovna tato kartička, Tedy vím, byla nejbarevnější... a co víc, netušil jsem co je to "Deepadavali". Teď už to víte taky, ale já jsem to musel zjišťovat prostřednictvím jednoho známého. Překvapuje vás, že zdejší řetězec vydal kartičku k indickému svátku zrovna v Malajsii? Inu, mimo jiné proto, že Malajsie je vícenárodnostní stát a Indové jsou třetí nejpočetnější etnickou skupinou (po Malajcích a Číňanech).
Asi byste čekali na úvod trochu něco jiného, ale já nemůžu jinak. Co vám budu povídat. Kartičku jsem si obstaral hned při druhé návštěvě a dva dny se pokoušel marně registrovat. Důvod? Poněkud smůla: zrovna jsem spadl do období, kdy společnost prováděla update stránek a registrací. Dokonce jsem nechtěně potrápil i personál. Třetí den to ale všechno dobře dopadlo a tak jsem ze sportu sbíral body (asi jednou jsem je využil - tady mají % systém, nikoli jako u nás bodový) a užíval si chvilkami ten pocit, jako "tady jsem doma".
A o zážitky nebyla ani tady nouze.
Jednu akci "kup jednu, dostaneš dvě", jsem jaksi dobrovolně prošvihl. Míněna je tím nabídka cestovní termoskové lahve a klasického kelímku, který byl dárkem zdarma.
Po pár dnech mne obě pracovní směny vítaly jako starého známého a pomalu už jsem ani nemusel říkat objednávku: 1x bubble tea a 1x káva lungo, kterou pil můj přítel. Pravdou je, že jsem si to občas zpestřil nějakou sladkostí.
Jestliže jsem první akci nechal plavat, tak druhou už jsem nemohl. Posuďte sami. Odolali byste vy, milovníci kýče, takovým "rozkošným" novoročním hrníčkům? (Tím spíš, že u nás o takovou věc ani nezavadíte.) Nuže, nastal čínský rok králíka a to byl důvod nabídnout příležitostné hrníčky.
Ale nejen to nám nabízelo obchodní centrum Cenang. Tady se vůbec celkově dbá na podporu místní kultury. Samozřejmostí tady byl stálý stánek s prodejem zájezdů do místních pamětihodností. A jeden den, jak jsme tak popíjeli kávu, padlo nám do oka jakési mini pódium.
To sada hudebních gongů s názvem Cak Lempong. Tyto gongy, jak jsem se dočetl, jsou odlévány - nikoli soustruženy. Detaily pochopitelně neznám, ale musejí to dělat opravdoví mistři - asi jako u nás zvonaři. - Gongy hrají jako sólový nástroj doprovázený zpravidla bambusovou flétnou nebo píšťalou a bubínkem či tamburinou.
A jak to zní? Tady máte ukázku na videu. (Na fotografii je zachycen i hráč na flétnu, ve videu není vidět.) A nebojte se, za to natočení jsem zaplatit i malý honorář do kasičky.
Doba snídaně minula, nastal čas se jít podívat k moři a případně se vykoupat! Jen nerad jsem opouštěl prostředí s příjemnou klimatizací. Ale nebylo zbytí, každá dovolená má svoje pravidla.
Soudím, že každý, kdo se zde poprvé přibližuje k moři a k pláži, musí nutně cítit dovolenkové vzrušení.
A, stejně jako v našem případě, následuje poněkud zklamání. Moře hezké, pláž krásná a udržovaná... ale koupat - se tady nedá! Problém je v příliš jemném písku. Je z něho vlastně bahno, které jaksi permanentně zakaluje moře.
Jediné co se zde dá provozovat v hojné míře, jsou vodní sporty. A nabídka je opravdu veliká.
Jenže: ne každému vodní sporty vyhovují. (Na let připoutaný k padáku taženému člunem, už mne dávno přešla chuť.)
Ještě, že ostrov nabízí i jiné atrakce. Ovšem, i když nejsem koupací typ, pro mne ale hlavně pro přítele to bylo zklamání. Dokonce se později ptal u stánku s nabídkou atrakcí:
"A co třeba koupání vlevo o kus dál, kde se vodní sporty neprovozují, tam by to šlo, ne?"
Děvčata jej vyvedla z omylu suchou větou: "Tam jsou krokodýli."
A bylo po koupání!
Po první návštěvě u moře jsme se rozhodli dát si dopolední snídani v restauraci přilehlé vstupnímu areálu. Upřímně řečeno, nečekal jsem, že to bude tak mizerné. Počínaje obsluhou a komunikaci s ní. Původně jsem si myslel, že tak otrávené číšníky vidí člověk jenom u nás. Byli jsme číšníkem odvedeni do hloubi restaurace a usazeni ke stolu. Začal proces objednávky. Když už jsme se konečně domluvili, že chci omeletu a já jsem ukázal na dálku na menu, kde byla pěkná omeletka obložená zeleninou.
Dostalo se mi na stůl a k příteli následující:
Dost rozdíl, že?
Když už jsem si vybojoval nějaký příbor, abych to mohl jíst, začala jiná "zábava" a číšník o ní věděl předem. Prakticky za našimi zády začali řemeslníci opravovat kovové zábradlí. Rány kladivem nám rytmicky udávaly žvýkání. A dobrušování bruskou tu "poklidnou" přímořskou atmosféru završilo.
Zaplatil jsem u kasy záměrně v hotovosti, vyžádal si účtenku a nechal si vyplatit peníze do posledního halíře.
Že jsme tady byli naposledy, vás jistě neudiví.
Osud nás však odměnil, nicméně nic není zadarmo, ani těch pár příjemných okamžiků, které ten den ještě následovaly.
Všechna foto i video: autor
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Martin Faltýn
Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko
Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.
Martin Faltýn
Taky jde na vás jaro?
Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.
Martin Faltýn
Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly
Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!
Martin Faltýn
"Chci" nerovná se "Mám právo"
Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 3
Na přelomu roku 1991/92 jsem byl pozván na měsíc do USA. Moje první cesta na Západ! Že to nebyla maličkost, je nasnadě. Ale v prvé řadě bylo nutno doletět a překonat administrativní překážky v podobě imigračních úředníků.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 2
Psal se prosinec 1991 a já jsem se chystal na svou první cestu na Západ a rovnou do USA. A hned v úvodu nastala první krize: to když mi kamarád oznámil, že je bez auta, kterým mě chtěl odvézt do Frankfurtu n. M. na letiště.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1307
- Celková karma 15,79
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek