5 týdnů dovolené v Asii čili blázinec – 18

22. 05. 2023 8:08:08
Když vám z dovolené u moře vypadne koupání, řešíte zásadní problém: co s tím? Neboli, jak si užít dovolenkový přímořský čas, abyste měli pocit, že jste o nic nepřišli? Že vám to Osud nedá zadarmo, je jisté.

Začít dovolenkový sen zubařem? Neznám nic hezčího.

Přítel si usmyslel, že se zubaři se nejlépe domluví u něj doma. Ani se mu nedivím. Navíc potřeboval dentální hygienu jak sůl. A tak jsem jej dopoledne objednal do ordinace vzdálené 18km, hlavního města na ostrově Langkawi, zvaného Kuah. Objednali jsme si autodopravu a z našeho Pantai Cenangu jsme tam byli zhruba taky za 18 minut. Co kilometr, to minuta. Za necelých 30 Kč při využití služby "Drive", taxíkem pak desetkrát tolik.

U zubaře jsme bez problémů vyřídili formality. A po klasickém čekání přišel na řadu přítel. Mne, jak jinak v čekárně u zubaře, začaly pobolívat zuby, i vnutil jsem se rovněž.

Přítel byl hotov kompletně za nějakých 10 minut a já ordinací prakticky prošel.

Lékařkou je mladá, pro mne neobvyklá, indická dentistka. Působí nesmírně schopně a profesionálně (na tohle já mám odhad dobrý). Jsem usazen a doslova uložen na lehátko, trochu si povídáme. Mám nespecifikovanou bolest v určitém místě zubů. Paní zubařka foukne vzduchem tam, foukne sem, projede mi celé zuby nástroji. Vše dokonce důrazně proklepe. A pak mne svým způsobem potěší.

"Víte," řekne mi, “celkově máte zuby v pořádku. Vaším problémem jsou dásně. A v místech, kde máte zuby více obnažené, tak mohou takto reagovat.

Dál jsme se pobavili o vhodném řešení. Po ani ne pěti minutách jsem s napětím přešel zpátky do recepce: za kolik to bude.

Výsledek vidíte. Přepočteno tehdejším kursem, nás OBA celý zásah vyšel na tisícikorunu.

To jsem v tu chvíli netušil, že mi město Kuah bude souzeno ještě dvakrát. A tak na závěr této epizody ještě malá přehlídka nabídky zubních past, v drogerii v Cenangu.

Předpokládám ovšem, že vy byste raději spíše přehlídku přírodních a jiných pamětihodností ostrova Langkawi.

V jistém slova smyslu pamětihodnost jsme si užili hned druhý den.

To zrovna kulminovala bolest v mých zádech a tak jsme hledali nějakou místní zábavu. Protože jsme před tím zabrousili do jiného zdejšího nadnárodního fastfoodu, všiml jsem si, že je zde velká budova, která je Podmořským světem. A tak to byl vítaný výlet.

Při procházení se jednotlivými akvárii mi na mysli mimo jiné vyvstávají filmy našeho režiséra a výtvarníka Karla Zemana. Ať už je to Vynález zkázy nebo především Baron Prášil. Musel mít tehdy o podmořském světě obdivuhodné informace a znalosti, o bohatosti fantazie nemluvě.

Velké i malé ryby, parejnoci, hejna rybek, korálové rybky, To vše ve větších či menších akváriích, ale jsou tu také mini akvária s mořskými koníky, s medúzami. Úchvatné je pozorovat třeba ježdíka, s jeho miniaturní mi neustále vířícími ploutvičkami. A co víc, skutečně úchvatná je obrovská ryba, kterou se Karel Zeman v Baronu Prášilovi nepochybně inspiroval. Mám na mysli scénu, kdy ryba spolkne Barona Prášila jedoucího na mořském koni.

Roztomilé, a vrcholem Podmořského světa, jsou dvě kolonie tučňáků. U nich je pochopitelně nejvíc nejen dětí. Plavou, skáčou, prohánějí se ve vodě, pochodují, myjí a drbají se, dokonce někdy hašteří. Tučňáci pochopitelně, nikoli děti.

Co dodat? Po skončení expozic podmořského světa jsou samozřejmě nezbytné obchody se suvenýry. Neodolávám aspoň třem magnetkám na lednici apod. Minimálně o dvou vím komu je darovat. A třetí se také bude hodit.

Celkově tedy pohodový dojem a hlavně příjemná hodina.

Kdo se chcete pokochat výběrem z toho, co je zde ke shlédnutí, navštivte moji galerii. Přiznám se, že asi tak polovinu z toho bych nechtěl v moři vůbec potkat (o žralocích, krokodýlech a elektrickém parejnoku nemluvě).

Následující den jsme se vydali na jednu z hlavních atrakcí na Lankgawi - SkyCab - čili kabinovou lanovou dráhu. Nejprve jízda taxíkem a já jsem s radostí konstatoval, že záda pomalu povolují. To je výhoda toho, když máte doma maséra. A ústup bolesti byl výsledkem několika minutového masážního baňkování. Ne tak, že bych to zneužíval. U nás je to opravdu spíše stylem "kovářova kobyla..."

SkyCab jsme plánovali asi dva dny a nakonec jsme na doporučení turistických pracovnic obchodního centra v Cenangu zakoupili vstupenky až na místě. Díky tomu mohl přítel uplatnit svůj invalidní průkaz a dostal vstupné se značnou slevou. A obsluhující personál, který se zde v dostatečném počtu stará bezpečnost cestujících, nám vycházel vstříc. Na příklad tím, že elektronicky zpomalil přísun kabiny k nástupní plošině. Takže jsme vše zvládali bez problémů.

Nu, většina těchto foto dopadá stejně - člověk si pak řekne, že se na nich tváří a vypadá jako blbec. A proto je nejlepší, když fotí sám. I cestu i okolní přírodu. Takže jsme měli nejen nádherný výhled na moře. Nedaleký vodopád jistě přilákal - na rozdíl ode mne - spoustu dalších návštěvníků. Několika kilometrovou trasu k vodopádu jsem rozhodně absolvovat nehodlal. Ani nahoře, jak na přestupní stanici, tak na ostatních vyhlídkách jsme to nepřeháněli. Jednak zde bylo docela dost lidí, jednak zde prakticky nebylo nic jiného, než se kochat okolní krajinou - což v okamžiku, kdy vám občas někdo, obrazně řečeno, "šlape na paty", vám jaksi nedovolí vychutnávat krásy přírody dle libosti. Je to zkrátka jen na "čumendu" tady. A pak zase dolů. A jste rádi, že stojíte pevnýma třesoucíma se nohama na zemi a uklidňujete se procházkou po místních obchůdcích a v parku.

A po pozdním obědě ve stínu lanovky jsme docela unaveni odjeli zpátky do Cenangu, a rovnou na hotel. Únava se mi, bohužel vymstila. Nejsem příznivcem opakování fotografií, ale tentokrát udělám výjimku.

Na fotografii je totiž důležitá ona taška na stole. Mám tašky, které s klidem položím na zem, ale tato mezi ně nepatří. Důsledně ji nesu buď přes rameno nebo na kolenou... a proto je i tentokrát na stole.

Jenže, po návratu z výletu jsem si sundal z ruky hodinky a položil vedle tašky a lahve na pití. Pak jsem si sedl tak, jak vidíte na fotce. Tím pádem mi taška zakryla hodinky a v jednom okamžiku, kdy jsem si tašku přitáhl k sobě, hodinky udělaly šup a spadly na podlahu. Normálně by se nic nestalo. Toto ovšem nebyly normální hodinky, nýbrž chytré a vodotěsné (do 30m) Apple Watch. Tedy, do okamžiku, než spadly na podlahu. Spadly přímo na hranu tak "šikovně", že se krycí sklíčko prostě vylouplo ze svého pouzdra.

Nu, na jednu stranu jsem si nezoufal. Protože díky pečlivosti prodavače, jsem dal na jeho radu a připlatil si exkluzivní pojištění, kryjící i takovéto případy. Dokonce se mi podařilo přes wifi telefonování se spojit s pojišťovnou a nahlásit pojistnou událost.

Na druhé straně, bez těchto hodinek se některé věci zkomplikovaly a to já nemám rád. Zejména ne pod dojmem toho, co všechno nás už za dobu celé naší cesty potkalo. A tak jsem následně zjišťoval, zda je na ostrově obchod, kde mohu pořídit nový kus.

Byl. Jediný. V takových situacích říkám "jeden mi stačí". Dokonce jsem přes web zjistil...

Nebylo toho pro tentokrát už dost? Příběh s hodinkami vám dopovím příště.

Všechna foto: autor

Autor: Martin Faltýn | pondělí 22.5.2023 8:08 | karma článku: 15.39 | přečteno: 303x

Další články blogera

Martin Faltýn

Taky jde na vás jaro?

Kocour chce ven na balkón, květiny chtějí ven na záhon, i ta zasazená semínka se už probudila k životu. A v nás se celkově probouzí síla, energie... náhle máme chuť se pustit do nových věcí, třeba i voleb.

22.3.2024 v 9:59 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 206 | Diskuse

Martin Faltýn

Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly

Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!

18.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 28.03 | Přečteno: 3847 | Diskuse

Martin Faltýn

"Chci" nerovná se "Mám právo"

Zatímco vy jste dnes dočetli seriál o mé cestě do USA v r. 1991/92, já jsem se vrátil a připravuji pro vás blogy z dalšího cestování. Jako vždy mne čekalo po návratu několik věcí: jet lag, clima lag a návrat do české politiky.

15.3.2024 v 10:08 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 482 | Diskuse

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 13

Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.

15.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 266 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 408 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 578 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 231 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 471 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 1302 Celková karma 14.95 Průměrná čtenost 1155

Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...