5 týdnů dovolené v Asii čili blázinec – 19

V rámci plánovaných cest se vám na dovolené najednou vyloupnou cesty neplánované. Minule to byla cesta k zubaři, pro tentokrát do obchodního centra pro nové...

...hodinky. Mé vlastní totiž vesele spadly ze stolu na hranu tak nešikovně, že se jim odlouplo ochranné sklo. U chytrých Apple Watch s garantovanou vodotěsností do 30m je to závada docela zásadní.

Naštěstí se na ostrově Langkawi vyskytuje jeden jediný prodejce. Na internetu jsem v podvečer zjistil jeho webovou stránku a přes chat si potvrdil, že požadované hodinky (už novější model) mají. Je to ve městě Kuah, kde jsme den před tím byli u dentisty.

Následující ráno jsme tedy opět taxíkem vyjeli a do obchodního centra Parade Mall, kde jsou rovněž ceny duty free, stejně jako na celém ostrově. Nicméně, ceny této značky jsou dány, aby si některý chytrák nemyslel, že jsem na tom o proti ČR ušetřil.

Strategii s hodinkami jsem měl promyšlenou. Za prvé, nejlevnější tzv. SE model je naprosto dostačující. A uvidíme, zda to s mými původními hodinkami dopadne dobře, neboli dojde k výměně kus za kus. Ty původní, 6. verze, se už ale neprodávají. A ať to dopadne jakkoli, budu mít pro přítele dárek k jeho padesátinám. S jeho vědomím jsem tedy kupoval ony hodinky - kdy opět bylo podmínkou, aby na něj uměly mluvit a oznámit mu čas (případně jiné informace, které chytré hodinky nabízejí). A značka nezklamala. Vlastně je to akustické řešení pro nevidomé. A kdo se musel řešit podobný problém někoho nevidomého ví přesně, o čem mluvím.

Trochu se to zkomplikovalo při reinstalaci hodinek a spárování nových... ale nakonec to víc jak po půlhodině dopadlo dobře, v okamžiku, kdy už jsme to chtěli všichni vzdát.

A na hotelu pak později napíšu na web poděkování pracovníkům prodejny. Opravdu si to zasloužili, tak jak se mi věnovali.

A v ČR to pak také dopadlo dobře. Pojistka byla uznána a já jsem dostal zcela nový kus ze skladových zásob 6. verze, určených právě pro takové příležitosti. A přítel tím pádem dostal ony "malajské" hodinky k 50. narozeninám ode mne jako dárek.

V obchodním domě Parade Mall se ještě dál procházíme. Přítel si chce koupit nějakou jednoduchou bundu. Protože je drobném postavy, je ideální to koupit tady kde je jeho postava naprosto běžná. Zatímco u nás bys musel hledat dětském oddělení a co si budem povídat o nabídce.

Ani tady není v tomto směru výběr zrovna velký. Přestože outletových obchod zaujímá celou půlku patra v prvním a půlku v druhém patře. Nakonec si jednu bundu vybere. Barevně nic moc, taková trochu pískomyší barva, ale aspoň něco.

Já tady kupodivu uspěji v koutku nadměrných velikostí. Koupím si jednak tričko s límečkem za 35 ringgitů, jednak mi do oka padne krásně vyšívaná košile s krátkým rukávem. "Jdu do ní", přestože stojí 75 ringgitů.

Aspoň tím obohatím svůj šatník.

Hledáme něco k jídlu, ale tady ta nabídka přítele neuspokojuje. Chce něco čistě regionálního. Rozhodneme se, že se vrátíme do našeho města a najíme se tam. Protože je tady víkendový pátek, na omezené nabídce prodejců jídla je to znát. Přítele nakonec zaujal o pár desítek metrů dál od obchodního centra, jakýsi druh pouličního samoobslužného bufetu. Jídlo je chutné, přítel je spokojen a já také. Pochopitelně se vyhýbám pálivým jídlům.

Pro lepší názornost jsem vám spojil dva různé bufety dohromady. K těm druhým dvěma foto se navíc váže kuriózní příběh.

Jdeme se naobědvat. Rozhodujeme se, že se podíváme do zdejšího pouličního bufetu. To jsou prostě typizované mísy, ve kterých jsou nejrůznější druhy jídla. Přílohou je rýže. A vedle na obrovské smažící plotně se dělají nejrůznější palačinky.

Přítele přenechávám prodavači, protože ten mu nejlépe vysvětlí jaké druhy kari a všeho vlastně nabízejí. Takže si nakonec vybírá rýži a jeden druh ryby s omáčkou. Já si nechávám připravit omeletu. Jen tak beze všeho.

Příteli to chutná moc, mě to obyčejné jídlo docela taky. Při placení dojde k malému překvapení. Majitel, který sedí za pokladnou, řekne: “Jdu se právě modlit. Vy to máte ode mě zdarma, pro úspěch dobrého obchodu naší restaurace.”

Něco takového jsem zažil prvně v životě. Zůstal jsem paf.

Pak jsme se s velkými díky odpoklonkovali. Ale nebojte se, dlužni jsme to nezůstali. Skoro. Zakoupili jsme později kazetu s kokosovým cukrovím a poděkovali jsme.

Jedeme zpátky z Kuahu do našeho Pantai Cenangu. Náš řidič s námi klasicky konverzuje odkud jsme, kam vlastně jedeme – za jakým účelem. Mne už před tím napadlo během oběda: když už máme auto, zajdeme do onoho hypermarketu, kam jsme došli pěšky původně do lékárny. Přítel stále touží po tom, nakoupit si různé malajské koření, hotové směsi. A když už jedeme tak to autem, tak proč to nevyužít. A zavoláme si pak po nákupu auto i na zpáteční cestu do hotelu.

Náš řidič se v tom vyzná a tak nás vezme jednak zkratkou, jedna pohodlnější cestou kdy se nemusí projíždět přes naše město, ale jinou silnicí dojedeme hypermarketu a z jiné strany. Protože mám vizuální paměti, bez problému poznávám, kde jsme byli předevčírem a super věčně vystupujeme u hypermarketu.

Takže toho opravdu hodně, trochu mi to připomíná malý velkoobchod. Má to celé ale jednu vadu. Je tu velmi špatné větrání a tak je tu v určitých koutech, zejména právě s kořením, které potřebujeme nakoupit, horko úplně k padnutí.

Koření vybíráme podle potřeby. Jeho mnohem víc, než bych očekával. A všechno musím pochopitelně příteli přečíst. Ještě že už jsem na tento způsob nakupování zvyklý.

I tak, než dojdeme k pokladně, musím si několikrát loknout studené vody z termosky. V jeden moment mám pocit, že se mi trochu točí hlava. Snažím se to hlídat a dávám si pozor na dehydrataci. Pár loků vody to naštěstí spraví.

Byli jsme z toho nákupu tak unaveni, že jsme šli opět do obchodního centra na kávu. A konečně jsem našel fotografii, jak to vypadá uvnitř i jinak. A dokonce jsem zastihl výstavu bazaru, který začal o pár dní později. Byl velkolepý a zboží všeho druhu bylo dost, Spíš to ale byla konkurence pro obchodníky v centru.

Večer to tu žije. Přes noc jsou jednotlivé stánky prostě zaplachtovány. Nikdo to nehlídá. Tady se nekrade. Ani nepřizpůsobivé osoby si na nic netroufnou.

A jak to vypadá uvnitř centra? Je to podivná směsice obchodů "denní potřeby" a fastfoodů. V patře je navíc velký duty free obchod s cigaretami a alkoholem. V Malajsii je to, mimochodem, jedno z mála míst, kde lze koupit alkohol.

Já ten den pořizuji navíc ještě jedno kouzelné foto. Skrze okno kávového řetězce, kde zrovna sedíme. O tohle foto jsem vás nemohl připravit. No, a hádejte, jaké národnosti jsou ony kuřačky? Chytrému napověz; čímž vás odkážu na písničku Vladimíra Vysockého, který zpívá "sama namazana, prokurena"...

Nás ten den čekala ještě jedna povinnost. Dát prádlo do prádelny. To víte, mít sebou prádlo na 5 týdnů dost dobře nelze. Naštěstí to tady nebyl problém. Mohli jsme zvolit buď automatickou prádelnu, nebo s obsluhou. Volili jsme vždy to druhé a raději jsme onu hodinu-dvě strávili nějakou procházkou. Přítel si pak vždycky z legrace dal ranec vypraného prádla na hlavu a zavzpomínal si na své mládí, kdy takto pracoval - nosil ale nejen prádlo, ale i třeba na ramenou plynové bomby. Nezávidím.

A nakonec jsme vyrazili na denní večeři. O té jsem se nezmiňoval doposud záměrně. Po prvním dni se zkušeností v restauracích jsme skoro důsledně přešli na stravování na jídelním trhu.

Ve dne to bylo docela nenápadné místo.

Zato večer to pomalu ožívá, až je z toho doslova mumraj.

A věřte mi, je se na co dívat i ochutnávat. Česká "hygiena" by se tady chytala za hlavu, ale tohle tu fakt nikdo neřeší. Povšimněte si, že skoro všechny ty prodejní stánky jsou auta. Hodně se toho připraví doma. Něco se zejména griluje přímo před zákazníkem.

Tak se na to v galerii podívejte.

Jídelní trh

Ani tady není pochopitelně o zážitky nouze. A o lidi. "Slovan všude bratry má," jak praví klasik. A tak nás ani moc nepřekvapí, že tady v půli našeho pobytu právě na oné tržnic najednou slyšíme češtinu. Dokonce prohodíme pár přátelských slov.

Pár kontroverzních slov prohodíme s jednou mladou Rusku, který se přihrne k prázdnému stolu zrovna když si chceme sednout, že prý to je její stůl. Zuřivě to odmítá i v okamžiku když ji upozorním že si jen přisedneme, protože přítel je poloslepý... inu klasická sociopatka. Naštěstí se v tu chvíli uvolní stolek vedle a já pak přes rameno mrknu na její kamarádku, cože to má za kamarádku za krávu.

Nejsem přítelem žebrání. Na druhou stranu, když vidím, že se někdo snaží a pracuje, tak mu tu šanci dám. Tím mám na mysli jednoho uhrovitého mladíka s jeho sestrou. Skoro každý večer motali po jídelní tržnici a nabízeli po domácku vyrobené "chipsy".

A tak když jsme pochopili, o co jde, dvakrát nebo třikrát jsme onu dvojici k sobě přivolali a něco málo nakoupili.

Tou dobou už ale Slunce dávno zašlo. A my jsme se pak spokojeně po každé večeři odebrali na hotel.

No a nás pak čekaly na Langkawi ještě dvě hlavní události: dva velké celodenní výlety a potom návrat.

Všechna foto: autor

Další blog v pondělí  29. května 2023