Tak tahle slova mi budou znít v uších ještě hodně dlouho! Vydali jsme se na výlet na Santorini. A naše energická, a s prominutím, správně praštěná průvodkyně Danuška nám z něj udělala výlet našeho života!
Věřím, že se paní Danuška na mne zlobit nebude za tu charakteristiku. Spíš by na ni měla být hrdá. Osobně znám ještě jednu takovou skvělou bytost. A pojmem "správně praštěná osoba" mám na mysli někoho tak zapáleného do své práce nebo svých aktivit, že vše ostatní svým nadšením a silou energie prostě převálcuje.
Nejraději bych vám sem nahrál i video s kouskem jejího skvělého vyprávění některých jejích zážitků. Ale nevím, co by na to případně řekla: přeci tady nezveřejním její nejlepší historky z průvodcování. To se prostě nedělá!
Průvodkyně Danuška byla tedy hnacím motorem celého výletu na Santorini.
Všechna čest, měla vše pod kontrolou, nic (a nikdo) jí neuteklo. Hlasem připomínajícím Simonu Stašovou, Zuzanu Bydžovskou, Veroniku Žilkovou či jinou umělkyni s lehkou nedomykavostí hlasivek... nás neochvějně měla vždy a všude v merku.
Paní Danuška byla a je zkrátka profesionálka každým coulem.
Marná sláva: jednou vidět je lepší, než stokrát slyšet. A tady máte aspoň úvod průvodcování paní Danušky na videu.
Přiznám se, že až teď mne napadlo, že jsme si mohli připadat jak děcka v mateřské školce a s paní učitelkou, jen ten vodící provázek s poutky tomu chyběl.
Řečeno slovy paní Danušky: "Když jste byli na Santorini se mnou, nemusíte už nikdy na Santorini jezdit. Já mám svůj zájezd zorganizovaný jinak než ostatní: se mnou uvidíte všechno, co je na Santorini k vidění!"
Pravou je, že pokud jste si nezapisovali, kde jste byli - nevíte z toho, jako já, nic! JEDINÉ co si pamatuji, že SANTORINI je název pro souostroví, nikoli pro jeden ostrov, jak to máme my turisti vžito... A kde všude jsme byli: na to máte tady výběr z fotografií. A nenechte si ujít komentáře pod nimi!
Samotným zážitkem je i plavba trajektem.
Sice dostáváme lístky se sedadly, ale někdo to zřejmě nasypal do systému necitlivě automaticky. A tak dvojice sedí vedle sebe zpravidla přes přepážku nebo přes uličku.
Jakýsi lodní steward má tendenci nás organizovat. Rovnou na nás spustí kvůli místenkám, ale já se nedám a vynucuji si: "Good morning". Bůhví proč to tomu pitomci přijde směšné.
Na jeho organizaci málem doplatí i jakýsi arabský párek mladých lidí. Ona je typická "kočička" a když je chce steward rozesadit, prohlásí: "Ale já nemohu sedět vedle cizího muže" - zažvatlá jak rozmazlená filmová diva. Svým způsobem je to situace k popukání. Hlavně proto, že namyšlený steward najednou neví, co má dělat.
Situaci zachrání dotyčný "cizí muž", který se velkoryse nabídne, že si vymění místo s "necizím mužem". A páreček pak na místech před námi cukruje, že mám strach, aby nevyprodali cukrovar.
I jinak je na trajektu veselo.
Mimo jiné je znát, že většina cestujících byla vyhnána z postelí brzy a bez snídaně. Místní bufety jsou v obležení. Na své si přijdu i já - viz ona předchozí galerie.
Nejlepší místa s výhledem na moře, ve směru jízdy, a tedy na blížící se Santorini, zaberou čtení chtiví dospělí a mládež, jejíž jedinou starostí je zajet šílený závod nebo zabít co nejvíc zombie - pochopitelně v mobilu. Výhled na moře je moc nezajímá.
Kolem nás posedává i pár skupinek Čechů. A mezi nimi pobíhá naše průvodkyně, paní Danuška. Všechny nás vyhledá a má nás pod svými průvodcovskými křídly. Dostaneme důležitou instrukci:
Hlavně se neztratit!
To nám paní Danuška připomínala neustále. I cestou autobusem po úbočí. A přidala historku, jak se občas někdo zapomene v přístavu a nenastoupí...NAČEŽ jako naschvál zazvonil telefon... A už náš autobus couval v zatáčce na nějaké příhodné parkovací místečko. To abychom přibrali tři spolucestující, kteří zůstali v přístavu. Připojili se k nám, přivezeni jiným autobusem.
Tomu se říká zlomyslnost osudu.
(Až na to, že tentokrát v tom průvodkyně Danuška byla nevinně. Kooperující cestovka prostě zapomněla dát echo.)
A pak už jsme stoupali směrem vzhůru. Protože, o ničem jiném než nahoru-dolů to zkrátka není. S úctou jsem zíral na tu horu (samozřejmě hranu sopky) a říkal jsem si, jak ti řečtí předkové museli být zdatní, když tohle všechno vystoupali a teprve pak se mohli třeba vrhnout do boje, do budování apod.
A tak jsme přijeli nejprve na výhled směrem Kamari - nedaleko kláštera Elias.
"Danuška ví kde, Danuška vám nakrade!"
Od naší průvodkyně jsme dostali řadu rad a poučení. Na příklad, že až přijedeme na vyhlídku, rozhodně nemáme nic kupovat u prodavače ovoce, protože to má nesmyslně předražené. Pokud vím, někdo si přeci jen koupil banán a paní Danušku z toho omývali.
Rovněž jsme byli upozorněni, že později v jakémkoli městečku netřeba utrácet peníze za výrobky z pemzy. Zde je totiž místo, kde se pemza nachází a Danuška pro každého z nás nasbírá. Ehm, tedy, nakrade - jak sama s upřímností sobě vlastní prohlásila.
Nakradla. Během jízdy dolů nám pak z igelitové tašky každému dala možnosti si vybrat cca 2cm krychličku pemzy. Jako suvenýr to bohatě stačilo.
Pak jsme se autobusem přesouvali dále.
Mně se nevědomky podařilo vyfotit něco!
Byli jsme na to upozorněni až při cestě zpět už snad k přístavu - ale já, protože jsem zvyklý fotit kdykoli se mi cokoli líbí a nečekám na průvodce - tak jsem vyfotil sídlo Brada Pitta a Angeliny Jolie - a měl jsem rozhodně k tomu lepší příležitost než ostatní, kteří to fotili z jiné silnice až cestou zpět! A jak poznamenala ironicky paní Danuška: "Co s tím teď budou dělat, když se rozvedli?"
Ať chcete nebo ne, postupně vám to začne splývat.
Tím mám na mysli všechny ty dojmy a místa. A tak jen díky umístění fotografií na mapě díky iPhonu dokážu identifikovat, že toto je ve městě Oia a toto je Fira (Thira).
S průvodkyní Danuškou ale ani přejezdy autobusem nejsou nuda. Neomylně pojmenovává jednotlivé ostrůvky Santorini, které jsme v moři viděli. A nejčastěji nás opakovaně zkouší z historických názvů a míst... Já s mojí profesionálně krátkodobou pamětí se nechytám. Díky mně bychom se v závěru nedozvěděli dvě historky ze začátků průvodcování paní Danušky... protože nyní během jízdy tvrdila, že pokud ty názvy nezopakujeme, historka nebude. Bylo to něco na způsob AZ kvízu... Už jen pokus zapamatovat si, co že je Théra a co Oia, byl pro mne výkon.
Paní Danuška byla a je příznivkyní též nejrůznějších historizujících teorií. Tedy nejen krom znalosti historie a archeologického výzkumu Santorini nám předložila i své vlastní teorie... Na příklad ohledně výbuchu vulkánu Strongyli a konce mínojské civilizace. Dänikena měla v tomto směru v malíčku. A když jsem se zeptal, zda zná našeho českého záhadologa a spisovatele, dr. Ludvíka Součka a jeho "Tušení", odpověděla jen stručně: "Samozřejmě."
Oieas, neboli Oia, bylo naší první zastávkou mezi městečky Santorini. Stavby zde jsou v tzv. kykliadském stylu, typickém pro celý ostrov. Nás však hlavně zajímaly výhledy na moře.
Tady jsme též měli přestávku na ochutnávku v místním obchůdku - prolito bylo několik likérových desítek panáků - samozřejmě jsme též utráceli a nakupovali. Mnozí oříšky, jiní olivy a výrobky z oleje... a samozřejmě hlavně to nepřeberné množství likérů. Dovezl jsem si pistáciový. Má neopakovatelnou jasně zeleně řvavou barvu dětských samolepek. A chuťově? Jak jinak - "tlamolep", jak mi bylo připomenuto, že se říká všem těm přeslazeným likérům, kde je jakákoli chuť záležitostí naprosto druhořadou.
Hlavní město Fira (též Thira nebo Théra) se od těch ostatních o mnoho neliší. A jako všude - jde se tady hlavně do kopce.
Dostali jsme něco jako časovaný rozchod. Já si město Fira pamatuji především díky kebabu, který jsme si zde hromadně dali pod vedením paní Danušky. Měl jsem ale co dělat, abych naší skupině stačil - v tempu chůze ulicí směrem ke kebabu. Pánové se zde uměli otáčet. Tedy, ono jim nic jiného pod velením průvodkyně Danušky nezbývalo. Kšeft jim na chvíli rozhýbala tak, že sotva stíhali. A řekl bych, že jsme jim udělali obrat tak za polovinu dne. Konkurence je tady jinak veliká.
Paradoxně, díky kebabu v pita chlebu v ruce mám odsud nejméně fotografií. Inu, svým způsobem je to logické. Buď budete lovit padající maso a zeleninu nebo obrázky. Díky akci v kebabu jsem pak byl k hlavní atrakci, k pravoslavné metropolitní katedrále, poslán zkratkou - úzkou uličkou. Vzal jsem to pěkně rychle po schodech a dopadl jsem v každém směru lépe než kolega.
Kolega, který zde byl se mnou, si totiž zvolil cestu výletníka. Šel s menší skupinkou jinou, poměrně dlouze a strmě se táhnoucí uličkou, aby si prohlédl především metropolitní katedrálu. "Osudu" stejně neunikl - hlad ho dohnal a tak si i on zakoupil někde nějaký kebab. Ovšem o 2€ dráž, čímž jsem ho s mojí cenou 7€ evidentně nepotěšil.
A kupodivu, na místě srazu odjezdu z Fira jsme pak sešli na čas prakticky všichni. Dokonce i ti dva opozdilci přišli v limitu. Drill průvodcující Danušky měl výsledky.
No a pak už "jenom" zpáteční cesta do přístavu Athinios.
Ještě se, na radu paní Danušky, složíme drobnými (a skutečně drobnými) na poděkování řidičovi. Já pak paní Danušce nabídnu sušenky Club, které jsem vezl s sebou z Prahy pro všechny případy. Evidentně ji to potěší a než stačím mrknout okem, sušenky jsou v její ruce. Mám tak o zážitek navíc. A měla pravdu slovy: "Takovýhle výlet už nezažijete!"
Díky průvodkyni Danušce to byl v pravdě nezapomenutelný výlet.
Epilog.
Blížíme se k přístavu.
Cestou se mi podařilo vyfotit červeně ohrazené místo označující potopenou výletní loď. Ta v roce 2007 najela na útes, který byl v mapě špatně zakreslen. Vyzvednutí vraku je díky soudům v nedohlednu a jsou zde aspoň senzory kvůli únikům nafty.
A pak už pobřežní hlídka čeká na připlutí příslušných lodí.
Nalodíme se a vyplujeme zpět směr ostrov Kréta. Zde nás čeká ten den už jen jediná povinnost: zabalit, protože následující den odlétáme domů.
Tak ještě na závěr tohoto dne fotografie soumraku v našem městečku Stalida.
Všechna foto i video: autor
P. S.: Musím dodat, že veškeré případné nepřesnosti v názvech, místech určení a pod. jdou výhradně na moji hlavu. Nikoli paní průvodkyně Danušky. To jen, abyste jste si nemysleli.
