Jdi k šípku!
Tatínek byl z pěti dětí. Dětství měl krušné, protože byl od svých 6-7 let sirotek. První světová válka připravila děti o rodiče a aby tyto nemusely do sirotčinců, rozebrali si je příbuzní. Z té doby zůstala v tatínkově povaze nejen šetrnost, ale i shánčlivost.
A tak co, moje paměť sahá, jezdilo se na sbírání. V první části dětství to bylo hlavně na Kladensku, u babičky - odkud pocházela maminčina strana. Základna byla pochopitelně u babičky v Doksech. A odtud se nejčastěji vyjíždělo do lesů po ose Stochov - Řevničov. Pro nás děcka to byly štrapáce úmorné.
Tatínek se strejdou (maminčiným bratrem) vždycky zaparkovali auta u odpočívadla a pak už vyrazila smečka houbařů s košíky a noži do lesů... A daleko. Pro dětské nohy až moc. Sběr hub nás děcka bavil jen když už bylo všechno nasbíráno.
S přestěhováním na Mariánskou u Jáchymova se otec ocitl ve sběračském ráji. Na jaře podběl, houby, pak všelijaké maliny, ostružiny, jahohy... s podzimem nastoupily houby - teprve seriózně!, současně též borůvky, brusinky, hloh a také - šípek!
V té době - bylo mi 10 let - už jsem začínal rozum brát a stával jsem se vášnivým čtenářem. Četl jsem sice vždycky a rád a hodně... ale teprve pobyt na rekreační osadě byl pro mne to pravé! Moje knihovna nepřetržitě praskala ve švech! Pravěké knihy Štorchovy a také Cesta do pravěku s ilustracemi Zdeňka Buriana, různé encyklopedie... Dodnes mám všechny Foglarovky, trilogii Lovci orchideí či knihy J. M. Trosky. V sešitovém vydání na pokračování mám dodnes Kyplingovu Knihu džunglí, dále dobrodružnou sérii knih Statečná srdce. A také reprezentativní knižní vydání Dumasových Tří mušketýrů - všech čtyř dvoudilných knih! Samozřejmě nějaké ty "KODovky", humorné knížky typu Jirka v ráži a nebo "Anekdoty o..." což byla unikátní série víc jako stovky knížeček plných vtipů.
V zapadlém rekreačním středisku, v Krušných horách, jsem prožíval celý svět prostřednictvím těchto knih.
V zimě bylo zapadlé doslova.
V létě se to svojí zapadlostí příliš nelišilo.
Dovedete si jistě představit tu hrůzu, když tatínek prohlásil: "A jdeme do lesa..!"
To mne zcela jistě zrovna vytrhl ze čtení něčeho napínavého nebo z poslouchání "filmu" na magnetofonu B42 (jenom zvuk), případně mi přetrhl "spisovatelskou" nit, když jsem něco spisoval na kufříkovém psacím stroji Consul.
Jiným takovým vyhnáním z ráje byla povinnost jít jezdit na kole zn. Ukrajina ("Není větší dřina, nežli kolo..." se tehdy říkalo). Cožpak, kolo se dalo odfláknout... našlapal či napůl jsem ho vytáhl na vrchol kopce nad zatáčku a šup dolů a domů a číst.
Jezdil jsem na něm i s jedním občasným kamarádem do té doby, než se jemu - o polovinu lehčímu než mně - pod nohou ulomila hřídel se stupačkou. Stalo se to tak nešťastně, že měl z toho na lýtku krvavý šrám. Naštěstí to nešlo do hloubky a tak to dobře dopadlo.
Ale s kolem už hůř - bylo to neopravitelné.
Tak jsem posléze dostal značně lehčí model, 3/4 kolo Eska. Kolik úsilí stálo rodiče sehnat tuto tehdy naprosto nedostatkovou značku si raději ani nepředstavuji.
S kolem jsem se tedy dokázal ulít z ježdění podle libosti.
Ale ze sběru lesních plodin se ulít nedalo!
Neomylně jsme, zejména o víkendu, vyráželi do přilehlých lesů... nejčastěji směr "čihadlo". Pokud se šlo ale na houby, tak to byl celý přilehlý les. Tatínek taky měl brzy svoje místa a uměl najít taková, která jen tak někdo nenašel. Jak by ne. Měl v tom ve svých 55 letech praxi už od mala.
Pro mne to pochopitelně nebylo příliš zábavné, nicméně trochu i přínosné. Postupem času jsem se velmi dobře naučil rozpoznávat třeba růžovky od šedivek, satany od pravých hřibů; uměl jsem najít podoubáky i klouzky, holubinky, občas nějakého ryzce.
Sám jsem ale nikdy na houby nešel, ba ani sbírat jiné plodiny. Nebavilo mne to.
Teprve v něco málo pozdějším věku jsem přeci jen s otcem chodil, o poznání dobrovolněji, sbírat šípek. Důvod by ale zcela jiný, než si myslíte. Žádný zdravý čaj, džem a podobné - pejorativně řečeno - "nesmysly".
Byla to léta šedesátá. A tudíž se hojně experimentovalo s životním stylem: chatařilo se, jezdilo pod stan apod. A také se vzmáhalo kutilství všeho druhu, mimo jiné výměna domácích receptů.
K tomu měli moji rodiče ideální přístup. Byli správcové rekreačního střediska, kde se ročně vystřídaly stovky rekreantů. A co víc, byli jsme jakousi šlechtou: naše tři velké chaty patřily výlučně pod Léčiva. Takže vedle podnikové administrativy hlavně farmaceuti či magistři obého pohlaví, lékaři a lékařky... jejich rodiče i prarodiče. To vše byl bohatý zdroj informací, receptů apod.
A tak jednoho dne, v rámci neustálého kuchyňského experimentování, přišlo na řadu - šípkové víno!
Nevím, do jaké míry je to dnes problém sehnat nádoby, korek, odvětrávací trubice - jak bych to neodborně nazval - nebo samotné kvasnice. A nevím, jaký problém to byl tehdy. O samotném receptu nemluvě.
Zkrátka, jednoho dne v kuchyni na skřínkách se objevily cca 3-4 velké 10 litrové lahve a v nich to pomalu kvasilo.
Detail výroby domácího vína opravdu nevím. Jediné co vím, že došlo v mém životě k významné události, kterou jsem se přesunul ze světa dětí, do světa dospělých!
Ano, tušíte správně: dostal jsem na Silvestra k vypití štamprli šípkového vína!
Já jsem pochopitelně vnímal po nejvíc, že to bylo sladké a tekuté. Myslím, že jsem tehdy dostal nalito ještě jednou... a to bylo tedy poprvé v mém životě, kdy jsem takto dostal alkohol.
Pravda, poději jsem občas chodil tajně ucucávat - ovšem velmi opatrně, asi jednou nebo dvakrát.
Měl jsem naštěstí dost jiných zájmů, aby mne šípkové víno okouzlilo natolik, že bych pomaličku směřoval svoji životní kariéru k pití alkoholu. Hahaha. Naštěstí nikoli a ačkoliv nejsem zcela abstinent, šípkové víno jsem pak už nikdy nepil.
Šípky se poté rok nějak neurodily.
A později?
Maminka několik málo let nato zemřela na následky úrazu, což byla pro mne, 16 letého kluka, doslova citová tragédie (proto se o mámě zmiňuji jen sporadicky). Já jsem o pár let později odešel na studia do zahraničí a tatínek se kvůli mně přestěhoval do Prahy.
Tím pádem nějak nebyla příležitost na další šípkové víno.
Třeba se ale ještě někdy vrátím do dětských let, kdoví?
.
Černobílá foto: autor
Barevné foto: Vladimir Podlevskich, se svolením autora
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 2
Třítýdenní cesta do Thajska a Malajsie mi dala tentokrát opravdu zabrat. Působil jsem spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 1
Přiznám se, že teprve nyní jsem jakž takž získal odstup od třítýdenní cesty do Thajska a Malajsie, kde jsem působil spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Za Raísího truchlí Rusko i Hamás. My to nebyli, ujišťuje Izrael
Do Íránu po smrti prezidenta Ebráhíma Raísího a ministra zahraničí Hosejna Amírabdolláhjána míří...
SPOLU zahájí hlavní část kampaně na nádraží pod heslem Pravda vítězí
Pod zlaceným státním znakem první republiky s nápisem „Pravda vítězí“ ve zrekonstruovaném Fantově...
Místo pokuty 1 500 korun nutil hlídce bokem tisícovku, chtěl ušetřit na pivo
Tisícikorunový úplatek nutil policistům opilý spolujezdec z vozu, jehož řidiče hlídka přistihla na...
Vláda nechce dodržet dohodu s lékaři, bojí se zdravotnické odbory
Zástupci zdravotnických odborů a lékařů se vloni dohodli s premiérem Petrem Fialou na zvýšení platů...
Prodej bytu 2+kk 55,1m2 s balkonem 7m2 v družstevním vlastnictví, Praha 10 - Dol
Kardausova, Praha 10 - Dolní Měcholupy
2 490 000 Kč
- Počet článků 1310
- Celková karma 16,16
- Průměrná čtenost 1154x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek