Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Ano, přiznám se, že platí okřídlená věta: "New York buď milujete nebo nenávidíte." Jsem rád, že patřím mezi ty, kdo toto město milují.
Všechno tady má svůj zvláštní vodorovně příčný řád, všechno je tady tak nějak mírně praštěné a snad nikde není taková anti-nuda, jako v New Yorku.
Myslím, že New York si zamilují hlavně ti, co rádi neustále něco objevují, poznávají... a jestliže se říká "dvakrát do stejné řeky nevstoupíš", zrovna tak to platí o New Yorku.
Přepravili jsme se autobusem a já jsem se v duchu musel omluvit známé, že jsem do té doby nechápal její nechuť přijet pro mne na letiště sem. Je to opravdu štreka i po té dálnici.
Bydleli jsme na našem konzulátu - jako výjimka. Ale kde to je a jak to tam vypadalo, si opravdu už nepamatuji.
Samozřejmě, New York mne překvapil - asi jako všechny.
A museli jsme to zahájit nezbytnou exkurzí do Empire State Building. Co bylo zajímavé, že byl vánočně vyzdoben. A když jsme vyjeli na nejvyšší vyhlídkové místo - bylo se na co dívat.
Co už vám nikdo neukáže, je pohled dolů. - Tady jsou natažené sítě... jednak pro to, aby chodci dole nebylo ohrožováni předměty, které náhle upadnou turistům...a samozřejmě i jako ochrana proti sebevrahům. U tak se vám z toho pohledu snadno zatočí hlava.
Odvezl jsem si odtud i na památku pamětní mince. Tedy asi takto. Byl tam mohutný přístroj, u kterého stál mohutný chlap. Dali jsme mu dolar a dva centy. Chlapík si dolar nechal a centy prohnal soukolím, které je převálcovalo ražbou do pamětní plakety. Jeden do budovy Empire a druhý do Sochy svobody. Oboje vlastním, ale bohužel jsem to neohlídal a na obou měděných mincích se podepsal zub času.
Ze shora máte vše jako na dlani. Pořídil jsem zde několik dnes už historických snímků.
Procházka ulicemi New Yorku byla neuvěřitelná.
Zažil jsem zde několik zajímavých příběhů.
Jedním z nich bylo, že jsem si nějak našel, že je zde obchod s elektronikou, kde se dají smlouvat ceny. Skutečně jsem obchod za pomoci známé našel. Oči mi zazářily, protože jsem technický hračička. Dodnes. A tak jsem začal smlouvat o cenu jednoho fotoaparátu... Smlouvali jsem, pořád o pár desítek dolarů níž... až v jednom okamžiku se prodavač s cenou zasekl a že níž už nepůjde. Nezlobil jsem se na něj, jen jsem to přepočítal na naše peníze. Poděkoval jsem se. Byla to přesně cena, za jakou jsem daný přístroj mohl koupit i u nás - pro mne tedy nic výhodného.
Do ostatních výloh jsem se jen díval.
A dívat se bylo na co třeba i v čínské čtvrti, která byla docela velká a byl to uzavřený svět uprostřed velkoměsta. A nikdo tady neřešil, že nápisy i cenovky jsou prostě čínské.
Jiným světem uprostřed New Yorku je tzv. Central Park.
Už v Praze jsem si usmyslel, že navštívím Woody Allena. Bydlel právě hned u Central parku.
Tedy, ne že bych byl naivka a myslel si, že bude doma a pokud ano, že mne přijme. Ale chtěl jsem mu předat knížku jeho povídek v češtině.
To mělo svůj důvod.
V té době jsem byl členem party divadelních nadšenců "Fracas", včele s Václavem Kutilem, dnes damaturgem TV Prima. Udělali jsme několik představení. Jedním z nich byla Václavova montáž právě že z povídek Woody Allena. Já sám jsem tam měl parádní epizodní roly postavy Smrti. A mým excelentním číslem byla imitace hry na saxofon, na playback známého motivu Růžového pantera. Neskromně se přiznám, že prý ani profesionál neodhalil, že na nástroj neumím vůbec hrát.
A povzbuzen tímto úspěchem, tedy samotnou rolí, jsem chtěl české vydání oněch povídek předat Woody Allenovi.
Už když jsem se blížil k Central Parku, byl jsem docela nervózní. Kdo by nebyl.
Dům jsem bez problémů nalezl (a zapomněl posléze vyfotit) a vešel dovnitř. Na naše poměry zde naprosto nezvykle byla luxusní recepce jako v hotelu. A vedle postávali dva mohutní černoši v livrejovaných uniformách.
Vysvětlil jsem vrátnému svou českoangličtinou o co mi jde. Ten pohotově pronesl:
"On není doma, ale můžete mu to dát do poštovní schránky."
"OK, a kam tedy?"
Oba příslušníci ochranky mi úslužně ukázali prstem na jakousi dopisovou schránku v řadě. Vložil jsme do ní útlou obálku s knížkou a osobním dopisem...
No a tím to bylo vyřízeno.
Vypoklonkoval jsem se ven a tím moje epizoda s názvem "Woody Allen" skončila. Pochopitelně mi nikdy nenapsal, nepoděkoval za knížku - pokud ano, tak ten dopis někdo ztopil... Kdoví?
To však zdaleka nebyl mým zážitkům z New Yorku konec.
Čekal mne mimo jiné ještě Manhattan a také největší trapas, který jsem v USA zažil.
Všechna foto a reprofoto: autor
Fotografie z USA jsou scany 35mm diapozitivů z r. 1992 a daná kvalita je optimální.
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Martin Faltýn
Panichida za nového slovenského prezidenta Petera Pellegriniho
Jinak se to nedá nazvat. Médii rozdělený český národ se může radovat, že se médiím daří rozdělovat i národ slovenský. Ne nepodobni válečným štváčům přisolují si k novinářům i politici.
Martin Faltýn
Kolik minut si denně vyšetříte jen pro sebe?
Tím teď nemám na mysli ono "já chci!" - neboli náš bezbřehý egoismus. Mám na mysli právě jen to "udělat si čas pro sebe a na sebe". Denně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
KOMENTÁŘ: Jako figurky na šachovnici StB. Akce Skaut byla obří past na odboj
Premium Odboj, nebo provokace? Před pětasedmdesáti lety, v dubnu roku 1949, vrcholila u nás akce Skaut,...
Sociální nůžky se rozevírají. Češi chudnou, i když pracují, říká antropoložka
Minimální důstojná mzda pro rok 2023 činila 45 573 korun hrubého, vypočítala Platforma pro...
Pro mírové rozhovory s Ukrajinou nejsou důvody, řekl Kreml. Jednat odmítá i Kyjev
V současné době neexistují důvody pro mírové rozhovory mezi Ruskem a Ukrajinou, protože Kyjev...
Precheza dostala novou pokutu za únik oxidu siřičitého, má zaplatit půl milionu
Přerovská chemička Precheza dostala za únik oxidu siřičitého do ovzduší v říjnu 2014 od České...
Political, Cultural and Economic Affairs Assistant
Velvyslanectví Thajského království
Praha
nabízený plat:
34 310 - 39 458 Kč
- Počet článků 1308
- Celková karma 16,42
- Průměrná čtenost 1151x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek