Věci, které se možná nikdy nedozvím

Občas se vyskytnou drobné či větší záhady, po kterých marně pátrám. A nemusí to být zrovna Stonehenge, abych si lámal hlavu nad něčím co neumím zodpovědět a možná ani nechci.

Escher

Tak to zkrátka v životě chodí. Člověk na něco narazí a patrá. Někdy ví, kde hledat, jindy ví, koho se zeptat. A nebo se prostě jen tak ptá, až se doptá. A někdy třeba ne. A tak chodíme životem a potkáváme drobné či větší maličkosti z našeho světa záhad. A nebo možná dokonce až z hlubin vesmíru.

A nemusí jít tedy zrovna o obecné záhady lidstva, jako třeba co je to Stonehenge, odkud se berou kruhy v obilí či kdo stvořil křišťálovou lebku.

Ne, tyto záhady mne obvykle netrápí. Stejně se pravdu většinou nedozvíme. Däniken a jemu podobní jsou jen kratochvilným čtením ze světa reality fantasy show.

Vystačím si se svými vlastními osobními záhadami.

Například?

Jakou hru hrál třeba onen dospívající mladík v tramvaji. Vydržel sedět přede mnou v této poloze skoro půl hodiny a mně trvalo hodnou chvíli než jsem pochopil, že není opilý, nerelaxuje po nějaké droze, ale zcela obyčejně je ponořen do svého světa herního mobilu.

Jinou záhadou pro mne bylo cosi podivně bílého, co se skrývalo za mřížemi v průhledu jednoho obchodu se značkovým oblečením. Nakonec se z toho vyklubal mini sklad odložených figurin. Bylo v nich navíc cosi neuchopitelného. Nejtěžší totiž na tom celém pak bylo správně nasměrovat objektiv mobilu, aby člověk docílil trochu přijatelného a pochopitelného záběru.

Osobní záhadou, kterou nepochopím nikdy, je to, co nutí mládež prezentovat své sebevědoní nejrůznějšími čmáranicemi na veřejných prostorách? Mezi nevyřešitelné záhady pak zpravidla patří to, kdo je jejich "nadaným" autorem...

Mezi záhady, o nichž se mohu mohu jen domýšlet, je to, k čemu slouží žluté "krabice" v prostorách metra. Pravděpodobně jde o transformátory, které se "nahazují" v případě, že někdo stiskne tlačítko při pádu člověka do kolejiště... Nevím. Je to jedna z těch příjemných "záhad" z neznalosti, u které mne baví, že si třeba mohu myslet, že je to transformátor na aktivaci lidského štěstí... Proto jsou tam ty zámky, protože štěstím je třeba šetřit.

Úplnou záhadou jsou pak pro mne lišty vestavěné do kolejí - pravděpodobně sloužící k tomu, aby řidič tramvaje držel na uzdě svoji touhu po rychlé jízdě. Ne, prosím, nechci vědět, oč se jedná. Nechte mi prostor pro fantazii, že třeba zrovna v těch místech je nutno rychlost tramvaje přibrzdit, aby nemohla vzlétnout.

Nechme naopak vzlétnout lidskou fantazii. I my sami vzlétněme fantazií ve svých malých osobních záhadách, které jsou jiným zřejmé, ale záhady jsou jen pro nás osobně... Vždyť fantazii se, na rozdíl od tramvají, meze ani "vyjeté koleje" nekladou.